Zdá se, že od prosince 2017 jsem babičkou na méně než poloviční úvazek.
To jsem tehdy upadla u mladých a natloukla si žebra, vnučky už byly ,,velké,, a tak potřeba dojíždět k nim
a sekundovat jim nebylo potřeba,
nicméně jsem byla nastavená na časté návštěvy a mnohdy mi snížená četnost setkání vadí.
/ další dva roky díky nemocem taky nic moc! /
Jak ráda si tedy nad fotkami, které si občas prohlédnu, zavzpomínám na naše výpravy,
na batůžky, na svačiny, pití, deku, plyšáky, mikiny a pláštěnky, fenistil, náplasti,
foťák, mobil, doklady, peníze,
knížku, notýsek, pastelky,
( však ve vlaku dostaly naše holčiny mnohdy pochvalu od náhodných cestujících, že celou cestu byly hodné, )
povídaly jsme si, nechala jsem si vyprávět historky ze školky nebo už z prvních ročníků ZŠ.
Byly jsme spolu a byly jsme rády.
Vymyslela jsem heslo: My se máme, že se máme.
Vzpomínám na dobu, kdy jsem jim odpoledne dělávala pečená jablíčka nebo jablečný kompot,
a na jejich roztomilé dotazy: nebylo by na přidání?
Doprovázela jsem je na keramiku, na balet, na angličtinu, na výtvarku,
chodila jim naproti k jídelně a ke družině,
trávila s nimi dny, kdy třeba nebyly zdravé.
Vzpomínám, jak jsme před Vánocemi vykrajovaly a pekly cukroví.
Jak jsem musela koupit druhou sadu - váleček a další nářadí, aby měly každá to své.
Zdobily jsme velikonoční perníčky.
Jsem moc ráda, že jsem to měla možnost zažít, že jsem nebydlela na druhém konci republiky,
že jsem s nimi byla poměrně často.
Jsem babka ovlivňovačka, to se přiznám bez mučení,
vyprávěla jsem jim často o tom, kde jsme s dědou byli, co jsme viděli, prostě jsem jim cpala nenápadně do hlavy,
jak je fajn poznávat tu naši zemičku.
Od malička tvořily výzdobu třeba na Velikonoce, hnětly pastelínu, vystavovaly v bytě výrobky.
Milé KOČKY,
ovlivnila jsem je? Ony ovlivnily mne.Jsem bohatá babička.
Hezky jsi to napsala Jiřinko. Já jsem si vnoučat bohužel moc neužila, právě kvůli nemoci, ale to tu nechci ventilovat. teď už jsou velká a mají svoje zájmy. Měj se moc pěkně a opatruj se.
OdpovědětVymazat[1]:Járo, nám se to povedlo, že když byly mladší vnučce 3 roky, tak já odcházela do důchodu a dcera nastoupila do práce,mohla jsem být pár dní v týdnu s vnučkami. Jedné byly tři a druhé 5 - už předtím jsem tam jezdila, bylo to pro mne skvělé období.
OdpovědětVymazatJiřina z N.
Jiřinko, takovou super babičku by chtěl mít každý. Nás naše, dnes již 89 letá, babička brávala v Budějcích do cukrárny, já si dávala pohár a segra chlebíček. U druhé babi na vsi se zase hodně pracovalo, chodilo se na trávu králíkům, na sena, na maliny, plejt záhony aj., ale dodnes na tyto prázdniny všichni vzpomínáme. No a dnes se někteří mladí umí bavit už jen virtuálně. Jaká škoda.
OdpovědětVymazatVy jste se holkám hodně věnovali a to jim dá skvělé zkušenosti do života.
Měj fajn dny. D.
[3]:Dášenko, to je super, na trávu králíkům jsme chodili taky, na dříví do lesa, na maliny a borůvky, na houby,pak nám mamka pekla koláče, pomáhali jsme i na zahradě, kdoví, jestli dnes umí kluci rozdělat ohýnek?
OdpovědětVymazatLítali jsme venku a rodiče nemuseli za naše,,aktivity,, nic platit. Platilo se rozbitým kolenem.
Hodně jsme četli!
První a druhou třídu jsem odchodila na vesnici poblíž Strakonic.
Jinak ost. třídy ve svém rodném městečku na Děčínsku.
Zdravím a mávám na jih. Jiřina z N.
Naše vnoučátka jsou ve věku 7 a 5 roků. Vídáme se jak to jde, bohužel teď se slyšíme jen po telefonu. Občas u nás na pár dnů jsou a je to prima i když večer padám únavou. Snad na ty chvilky u nás budou jednou vzpomínat.
OdpovědětVymazatJá bych chtěla zavzpomínat na babičku Marii. Bydlely s námi obě babičky a jejich vztah k nám byl velice rozdílný. Babička Marie by se byla rozdala, babička Františka to měla jinak. Moc ráda vzpomínám na chvíle, kdy nám babička Marie vyprávěla o rodných Jižních Čechách a vesničce Podřiště, odkud pocházela. Vzpomínám na její úžasné bramboráky, vdolky, vánočky, na bramborové placky pečené na tálu na sporáku. I na to jak jsem se s ní jako malá večer u postýlky modlila Andělíčku, můj strážníčku. Mám spoustu krásných vzpomínek. A někdy je mi líto, že tak nemohu vzpomínat i na druhou babičku.Růža
Krásný povídání :). A my se máme, že se máme, používám taky :).
OdpovědětVymazat[5]:Růženko, moje babička Anna ( matka mamky ) byla pro mne taky bližší osoba, než babička Marie od táty.K Anně jsme mohli jít kdykoli a dostali jsme od polévky po chleba se sádlem kde co.
OdpovědětVymazatBydlela v domě dole a my v patře.
Povahově jsem, možná, trochu po ní.
Jiřina z N.