Dělala jsem pořádek a našla začernalé prstýnky a nějaké jiné stříbrné věcičky,
které jsem často a ráda nosila, když jsem byla ještě pracující.
I zakoupila jsem vatičku a dala se do práce,
náhrdelníky sice dám asi vyčistit odborníkům do Turnova do Granátu???, až pomine koronavirusová hrozba,
nicméně na prstýnky jsem se vrhla sama a docela prokoukly.
Asi je začnu občas nosit, na svých starých pařátcích, až třeba jednou zase půjdu s Janou na pivo a mandle do hospůdky?
( dáváme si plzeň 0,4 a mističku slaných mandlí a jednou za měsíc tak děláme porady! ) -
kdyby nás někdo odposlouchával, zjistil by, že tam pomluvíme své drahé polovičky a zasoutěžíme,
který manžel víc zapatlá pastou zrcadlo,
naplánujeme výlety,
zavzpomínáme na zájezdy, kde se nám líbilo ( čti - všude ) a pak se odebereme domů,
poté, co zaplatíme!
Tím pádem nemusíme k psychiatrovi ani psychologovi, protože upustíme páru a jsme zas jako beránci. Nebo vovce?
Apropo, teď jsem si vzpomněla, že zamlada, to jsem byla dost vysoká a hubená, jsem nejraději nosila skládanou sukni, vlněný svetr, na něj nějaký výrazný náhrdelník či korále, nebo náramek, botičky na podpatku a byla jsem se svým zjevem dost spokojená.
A je to pouhých 40-50 let a všechno je jinak.
( mívala jsem i černou, plizovanou sukni a mohla jsem si ji schovat, jenže bych v ní teď vypadala jako selka! ale už se zase nosej...)
Jo,
milé KOČKY!
Hnáty křivé, pod plachetkou osoba.
Nebo v roušce?
Jiřinko, máš krásné stříbrné prstýnky. Za mlada jsem měla dva, ale teď už jsou mi malé. Měli jsme s manželem stejné, když jsme spolu chodily. Musím se po nich podívat. A pak mám ještě schované stříbrné náušnice s granáty, ty mi koupil manžel. Když jsme spolu chodili, tak mi kupoval i bižuterii.
OdpovědětVymazatHubená jsem nikdy nebyla, ale měla jsem o hodně kilo méně než teď. A tu plisovanou sukni jsem také měla, krásně seděla. Byla ušita z látky na pánské obleky. Už dávno ji nemám, ani bych se do ní nevešla. Dnes už není problém si koupit kalhoty na vysokou postavu, ale tenkrát jsme to mi dlouhé holky měly těžké. Kalhoty většinou končily nad kotníky, no hrůza. Naštěstí jsem měla šikovnou kamarádku švadlenku, která mi kalhoty šila. A nejen kalhoty. Rifle jsem začala nosit až mnohem později. Boty na podpatku jsem nosila moc málo. Hezké vzpomínání.
Měj klidný den. Růža
Taky jsem byla hubená. Vysoká tak normálně, dá se říci,že jsem nevyčnívala. A sukni plisovanou jsem měla taky - bílou a takovou tmavou-černá úplně nebyla. A nosila jsem boty zv. gondoly. Ale i vyšší podpatky jsem nosívala. A ráda! I teď by se mi to líbilo, jenže :-)))))) Jen vzpomínky mi zůstaly :-).
OdpovědětVymazatKlidný den, Jiřinko!
Hanka
Bývala jsem také dříve také hubená. Dnes si někdy připadám jako bedna kytu, zvláště když vytírám po kolenou celý byt a ke konci už se skoro nemohu zvednout. Nic s tím ale neudělám. Postava se s přibývajícími léty změní a to už neovlivníme ani dietami. Tak že už to neřeším. Cítím se dobře a do zrcadla už koukám co nejméně.
OdpovědětVymazat[1]:[2]:[3]: Jejda, tak to jsme na tom, moje milé KOČKY, podobně.
OdpovědětVymazatJá při své výšce 175 cm jsem měla v mládí kolem 67 kg, někdy i míň, skoro u všeho byly krátké rukávy a boty č.42 nešlo sehnat.
Dcera mi šila a sobě také, já pletla a háčkovala na nás obě a známým i na děti.
Víte, kolik mě stály moje kila?
Hodně.Čokoláda není zadarmo, hihi.
Loni, když jsem zhubla 22 kg, se mi sice ulevilo, ale obličej chytl vzor Stará želva.
Jiřina z N.
[4]:Jiřinko, měřím 178 cm a 67 kg jsem měla po maturitě. O botách ani nemluvím, tehdy jsem nosila 41-42, s léty se mi noha nějak natáhla, nosím i 43. Naštěstí je teď výběr i ve větších číslech. No Popelky zrovna nejsme. ;-)
OdpovědětVymazat[5]:Šípková Růženko, prostě jsme kus ženský.A s botama to mám stejně, nosím 43, když seženu trochu přijatelnou botu.
OdpovědětVymazatZaložíme asi klub žen nad 170 cm.
Nás bylo ve třídě 32 a patřila jsem mezi 3 nejvyšší!
Já měla po maturitě 62 a když jsem šla do Varnsdorfu porodit, vážila jsem 68 kg a po porodu zpátky 62. Ale časem jsem se vykrmila na 72, někdy kolem 40 roku věku.
Tak hezký pátek a veselou mysl.
Jiřina z N.