Do oranžova

Jiné světlo a stejná místa - milé KOČKY,  neomrzí mne to:

 

to je tak, když tam toho chcete mít co nejvíc! -

Z Karlova náměstí

Tahle část Prahy je nyní delší dobu mojí nutností - a když už tudy občas musím projít a je hezky a mám - li foťák sebou - neodolám a nějakou tu fotku mu vystřihnu: 

milé KOČKY:

ve čtvrtek 9.1.2025

Ano, popošli jsme :

a vida, najednou jsme z Františkánské zahrady až ve Vysočanech:

doma jsem odstrojila stromeček tentokrát v neděli 12.1.25

Druhý pokus

 Ve čt 9.1.25 jsem prosvištěla Hlavním nádražím v Praze, ale zastavila jsem se u modelu nádraží, abych ho znova nafotila, tentokrát pokud možno bez cizích dětí a cizích dospělých - jak se mi to podařilo nebo nepodařilo, vás nyní, milé KOČKY, nechám na výsledek nahlédnout. 

Model se nachází ve skleněné kukani ...

Oblíbená Vysočina

 Milé KOČKY, manžel má kořeny na Vysočině a asi proto se nikdy nestalo, pokud jsem ho požádala o výlet právě tam, aby mne odmítl. ( škoda, že totéž nemohu tvrdit o Skotské Vysočině - tam by se mi cesty obzvláště líbily).

Jedním z míst, kam naše kroky ( autem kroky, jo? ) vedly, byl především klášter a chrám v Želivi - moc ráda jsem během oprav sledovala, jak se ty památky vylupují ze šedi a zmaru a stávají krásnějšími. Stejně, jako jsem vždy doufala, a byl to zprvu bláznivý názor, to víte - Vodnář! - že hradozámek v Červené Řečici by mohl ožít a být ozdobou obce, co obce, kraje! a nakonec jsem měla pravdu. Žádné války! Opravy a budování chceme!

Víte, kolik je tu, v té naší malé zemičce zámků, hradů a tvrzí, kostelů a jiných památek, které by si zasloužily finanční injekce a poctivou práci řemeslníků? Ale zůstaňme zde - 

Nakoukneme do dominanty obce Červená Řečice? - 

 

Každá další návštěva byla prima v tom, že se objekt konečně začal opravovat a dostával nový kabát a ráda bych si po letech opět udělala obrázek, jak tam s tím pokročili...a to nemluvím o spoustě zajímavostí v okolí, jak už to v české krajině bývá.

Už, aby bylo jaro, moje toulavé boty se třesou a těší...

Ohlédnutí

 Pobyt v Praze s Honzíkem mi připomenul několik výletů tamtéž s vnučkami - rozhodně jedna akce mi leží po letech v hlavě dosud - to nás druhá babička Květa pozvala, vnučky a mne, na plavbu lodí po Praze, přesněji řečeno po Vltavě Prahou - nyní jsem o tom vyprávěla Honzíkovi a slíbili jsme si, že to možná spolu s dědou a s Honzíkem v létě zopakujeme, neb Honzíka moc zajímá ta plavební komora a chce to vidět na vlastní oči - navíc v ceně byl oběd a na to chlapi slyší!

Milé KOČKY, takže jsem promptně vyhledala fotky z té plavby a zde jsou: sluší se dodat, že jsme pluli od Anežského kláštera pod Vyšehrad a zpátky. Krom jiného byl pěkný pohled na Národní divadlo a na Tančící dům.