neděle 16. července 2023

Ty návraty

 Milé KOČKY, milé blogerky a blogeři, moc vás po pauze zdravím a těší mne, že jste mému blogu zůstali věrní....jsem na čas zpátky a musím uznat, že první dny po návratu z cest nejsou kdo ví co. Doklopýtáte domů, vybalíte kufr, dáte vše vyprat, smyjete prach z cest a zpracujte fotky, utřídíte myšlenky a pak se svalíte do SVÝCH peřin. Někdy to uděláte i v jiném pořadí.

Já jsem to měla včera okořeněné ještě více: na metro Stodůlky, kde nás bus vysadil,  pro mne a vnučku přijela má dcera, neb zeť byl s mladší vnučkou v divadle, metro mělo výluku a já jsem využila pozvání dcery a odjely jsme k nim, kde jsem přespala a dnes mě hodný zeť, poté, co mladší vnučku odvezl na Jablonecko, hodil domů. Z toho vyplývá, že s mým kufrem a batohem zápasila dcera a já jsem si zbytek cesty ulehčila. Přes velkou únavu jsme si s vnučkou cestu na 12 dní do Irska pochválily a snad názor nezměníme ani později.

Na uvítanou vám sem dám pár fotek a slov, abyste měly přehled, co se dělo a v jakém pořadí. Především znalcům nemusím říkat, že Irsko je ostrovní země, kam se musí člověk nějak dostat, je to zelená země, neb je tam často mokro a říká je jí Smaragdový ostrov. Často tam mží, prší, leje a padají trakaře, průtrže asi nejsou neobvyklým jevem, teploty mezi 13 - 19 stupni jsou normální a tak není divu, že třeba motýlí keře jsou tam nejméně 4 metrové a divoce tam rostou fuchsie, které mi na balkoně ale vůbec nejdou.Hortenzie jsou tam téměř plevel a stromy v lese vypadaly jako dekorace do filmu o pravěku. Silné, statné, ověšené mnoha lišejníky a mechy, řeky divoké a změny počasí tak prudké, že než jste našli pláštěnku nebo deštník, už jste pomýšleli na útulnou kavárničku. Hrady a kláštery staré, zámky se zahradami půvabné a města - především večer - plná života.

Po cestě přes Německo, Belgii a Holandsko jsme ve Francii bus nalodili a po hodině a půl překonali 31 km Lamanšského průlivu z Calais do Doveru a svištěli na nocleh do Manchesteru.Druhý den se jelo přes Wales do dalšího přístavu v Holyheadu a po 4 hodinové plavbě jsme zakotvili v Dublinu a odtud se jelo na ubytování v rodinách v jižním Irsku, přesně do Killarney - odkud se denně vyjíždělo na výlety do různých míst této půvabné země a především za různým památkami. Že chvílemi zapršelo nás sice mrzelo, ale zase bylo třeba v řece hodně vody a vodopád byl působivější, člověk si musí umět zdůvodnit ho hezké, ne?

Tak na ochutnávku i pár fotek:





sbohem, kontinente:


Doverské útesy:



mohli by si na lodi umýt okna!
cestou z busu:






vesnička s nejdelším názvem:


další trajekt, tentokrát do Dublinu: celých 103 km


dobrou noc, milé KOČKY...