čtvrtek 29. srpna 2019

Situace

Jsou situace, které se jeví jako hrůzostrašné, zdánlivě neřešitelné, nebo zničující,
mezi takové v některých rodinách patří jistě to, když vás vyhodí z práce a nejste ve věku do 40 let.


U nás, v jednom velkém pražském podniku, s působností po celé republice, když byl podnik prodán rakouské firmě,
vyhazovali jako na běžícím pásu, říkala jsem si ( celkem naivně ) mne se to netýká, moje pozice je neotřesitelná a vida! vyhodili mne jako kdekoho dalšího, i když v prvním jednání mne vzali za dva dny zpátky do jiného odboru a za lepší peníze,
ovšem po pár letech galejí, kdy jsme s kolegyňkou V. pracovaly spoustu hodin navíc bez ohodnocení jsem stejně letěla.
A tu se objevila nějaká tajemná síla:
věřila jsem, i když se to jevilo jako čiré bláznovství, že si práci najdu.
Bylo mi asi 54 let! - měla jsem JEN maturitu a spoustu let praxe,
nicméně koukali na mne všude ( hlavně v Praze ) jako na vykopávku, ač jsem nevypadala nejhůř!
Tak jsem se rozhodla, že nebudu plašit, nebudu se nervovat, měla jsem objednaný a zaplacený od února zájezd na Sardinii, tudíž jsem v pohodě na něj odjela a přijela počátkem října opálená a spokojená, odevzdaná, že to dobře dopadne,
že to za mne tam nahoře snad někdo rozhodne a něco zajímavého mi přihraje.
Po příjezdu jsem se dověděla, že na jednom zdejším úřadu budou brát 4 zaměstnance, naběhla drze na konkurz
a vida:
přihlásila jsem se se spoustou mladých holčin a žen a jednu pozici ,,ulovila,,.
Pracovala jsem tam až do důchodu a dokonce i několik let navíc ( asi 2 a půl? ) a několik brigád v době nemocí a dovolených zaměstnankyň, těch, co nastoupily po mně.
Asi jsem měla štěstí, ale dodnes si pamatuji tu náladu, kdy jsem ráno vstávala místo v pět až kolem sedmé, měla jsem místo hodinové cesty vlakem do Prahy asi 7 min. pěšky do práce, žádné jízdenky ani na vlak, ani na metro, byla jsem svou paní a vedení a kolegyně na jiné budově!, pracovala jsem jen 4 dny v týdnu a pátek, sobota i neděle byly volné.
Což se zúročilo hned další rok, kdy se narodila má starší vnučka a mohla jsem dceři v pátek hlídat děcko, aby si mohla v Praze oběhat své doktory, kadeřníka, a pod.
Považuji toto své poslední zaměstnání za dobrodiní dodnes.
Světlá, moderní kancelář ani výhled nebyly špatné, ale i spousta náročné práce, to vše nebylo nic proti pocitu, že konečně dělám to, co mě baví a jsem kousíček od domova.
Takže radím, nekácejte se,
milé KOČKY,
hned, jak se něco stane, doufejte, že budete mít štěstí a napadne vás to nejlepší řešení.
Jsme přece ženy a ty něco vydrží a máme téměř všechny dobré nápady a schopnosti. Tak jich využijme.
Všem vám přeji, aby - pokud pracujete, jste pracovaly tam, kde by vás je to nejen dobře uživilo, ale i bavilo.
( učitelkám přeji do nového školního roku hodně síly a slušné peníze ).
( Přikládám fotky z doby odchodu do důchodu, dnes vypadám zdevastovaně! )

pondělí 26. srpna 2019

Mé malé radosti

Jak málo stačí k radosti, řeknete si,
milé KOČKY,
když vám tu napíšu, co jsem si dnes - konečně - pořídila.


Několik let jsem měla na truhlíky s muškáty na balkoně umělohmotné, hnědé, neforemné, plastové háky.
Letos se jim na sluníčku nějak nelíbilo, popraskaly a jeden truhlík spadl, ostatní jsem musela preventivně umístit jinam.
Dozvěděla jsem se ( jsem holka komunikativní! ), že nedaleko našeho města je zahradnictví,
kde prodávají kovové háky i usmyslela jsem si, že se tam vypravím a nějaké zakoupím.
Docela mi to trvalo, buď mi bylo nevolno, nebo bylo vedro,
dnes po obědě jsem skočila na bus a zajela tam a tři páry háků jsem koupila.
Hurá,
je skoro po sezoně, ale tyhle mi vydrží do smrti.
Už se těším, že za chvíli půjdu na balkon ,,zahradničit,,.
A navíc jsem tam uviděla něco, co bych mohla použít jako dárek pro jednu osůbku k jejím kulatinám,
které má sice až v zimě, nicméně se mi myšlenka už teď uhnízdila a třeba to bude dobrý tip.
Nechám dozrát nápad a uvidíme.
Všimla jsem si, že sluníčka ubývá a muškáty dělají delší stopky u květů!
Počítám, že tak za 5 týdnů je pomalu začnu stěhovat domů.
Zatím to tedy na zimu nevypadá, dnes ani kapka - meteorologové pořád slibují bouřky, deště,
a nic!
Venku 31 st.!

neděle 25. srpna 2019

Kde to žiju?

Tak bych se mohla ptát, když si uvědomím, s kým se potkávám,
kdo žije vedle a kdo se jak chová, když uvažuji, jak bych se měla chovat já v různých situacích.


Mám poměrně vysoký věk,
přesto bych ráda potkávala a setkávala se s muži štíhlými, slušnými, čistotnými, voňavými, ochotnými, usměvavými, zdvořilými, galantními, vzdělanými, sečtělými, sportovně přiměřeně založenými,
kteří nebrblají, nemluví sprostě, nevzpomínají neustále na zlaté časy totáče, nemají v podpaží od potu koláče.
Jistojistě někde takoví jsou, jen je najít.
A ženy?
V Blatné jsme s vnučkami ve čt zažily šok:
na chodníku pod stromem myla vodou z PETlahve ruce malému, plačícímu chlapečkovi jeho asi matka, která ječela na celou ulici a jedna z nadávek byla ty vole!, chlapečkovi byly tak dva roky, možná o půl roku víc, přihlížela dcerka asi 5-6 let, matka vřískala jak pominutá, : podívej, jak na nás lidi čumí, no, bodejť by ne, kdyby neječela, nikdo by si jich nevšímal.
Měla jsem chuť to natočit, ale pak jsem si řekla, že zlo se nemá šířit,
naše vnučky byly tak konsternované, nikdy nic podobného neviděly a nezažily, dobu si o tom pak povídaly.
Co asi ty děti zažívají, když jsou s matkou doma, beze svědků?
Nad nás se nastěhovali mladí lidé, pán je fešák, zdraví, jeho mlaďounká krasavice ale nezdraví a chová se, jako bychom my, ostatní v domě, byli vzduch. Co na to říct?
Na dovolené to bylo podobné, ráno v jídelně se ti starší zdravili dobré ráno a nebo dobrý den, mladší, ti viditelně pod třicet, nic. Čím to může být?
Nechám kritiku na jindy a raději pověsím čerstvě vyprané prádlo, které jsme nosili na dovolené.
Milé KOČKY,
přeji hezké, nedělní odpoledne.

sobota 24. srpna 2019

Dovča 4

Nu a jsme u konce,
( musím to zkrátit, jinak bych tu měla padesát příspěvků! )
Milé KOČKY,
doufám pevně, že jsem vás nezahltila a neotrávila.


Míním, že každé z těch míst je zajímavé a hodno návštěvy,
ač jsme na mnoha z nich už byli dříve, líbilo se nám tam zas a znova.
Prostě to tu máme hezké a jsem přesvědčená, že by mohlo být i lépe!
Tak se kochejte ještě chvíli se mnou.
Pár obr. - Lnáře a Blatná:








Dovča 3

Dopracovala jsem se k výletu na Šumavu, kdy jsme si dopřáli krom jiného Černé jezero:


nejlepší bylo, že nás vezli koníci a nemusela jsem pěšky,
bylo chladno, ale hezky,
milé KOČKY:





Dovča 2

Nemohu vás,
milé KOČKY,
ochudit o záběry z Klenové, Klatov, Švihova!


( točili tam, krom jiného, Šašek a královna, Popelku )
tady to máme:












Naše dovča

Na sobotu 17.8. jsme si vymyslely s dcerou počátek letošní prázdninové ,,brigády,, - měli jsme s manželem vnučky na příděl.
Celých sedm dní ( je to přesně, aby si staří s mladými nezačali jít na nervy? )
Jezdíme s nimi od jejich útlého věku vždy někam na pobyt a za poznáváním krás Čech.
Letos jsem vybrala penzion St.Leonhard u Nýrska.


Předně proto, abych mladší vnučku nalákala, neb jezdí na koni každou neděli a u penzionu mají stáje a výběhy, pak také proto, že tu mají bazén se slanou vodou, a pak - že jsem jim chtěla přiblížit nějaká zajímavá místa, která jsme už s mužem kdysi navštívili a to pro ně zase v jiném koutě republiky, kde holky ještě nebyly.
První den jsme vyjeli v půl sedmé z N. a to oklikou - směr Slaný, Rakovník, manžel navrhl zastávku u hradu Krakovec, kde už jsme párkrát byli...
chtěli jsme dál jet přes Plasy, Plzeň dolů k Horšovskému Týnu a na Domažlice, ovšem mým plánům navzdory se silničáři postarali, že jsme se ocitli v Manětíně a už měli o spoustu km najeto víc, než bylo zdrávo. Zastávky jsem dělala jinde, než jsem plánovala.
Ve Stříbře jsem vyhlásila přestávku na pochůzku s fotoaparátem a na oběd.
Poté jsme se přesunuli ke klášteru v Kladrubech o kousek vedle. Jelikož byla další prohlídka až v pět odpoledne, vzdala jsem to a nešla tentokrát do kostela. Santini, promiň.
Odtud už to bylo do H.Týna a Domažlic cobydup.
Přes Všeruby jsme se dopravili do penzionu a šli bydlet.
Večer nám mladí přivezli ty své Poklady a odjeli domů, nám nezbylo než se projít okolo penzionu, seznámit se s okolím, usalašit se, unaveni jsme byli dost a spalo se nám dobře.
Apartmán vyhovoval, je tu čistý vzduch a klid.Poměrně hodně rodin s malými dětmi, ale když usnou, ani o nich nevíte!
V neděli jsme si dali Babylon, Muzeum J.Sladkého Koziny v Újezdu, Domažlice, Kdyni - rozhledna Koráb a zřícenina hradu Rýzmberg a návrat do penzionu.
V pondělí pršelo a holky chtěly být v penzionu a kolem něj, okukovaly koně, hrály hry, a taky čučely do mobilů!
V úterý jsem na ně vyzrála:po snídani jsme naskákali do auta a jeli na hrad Klenová, do Klatov - zde návštěva barokní lékárny a procházka po městě, pak přesun ke hradu Švihov a obešli jsme si to tu se zájmem, posléze začalo pršet a jelo se zpět na penzion. Škoda, že už to nevyšlo do sousedního Červeného Poříčí, kde je taky zámek. Tak jindy.
Středa byla po dešti nejistá, ale riskli jsme to a jeli směr Železná Ruda, bryčkou s koňmi jsme se nechali dovézt z parkoviště pod Špičákem k Černému jezeru a zpět, ( pěšky jsem to v minulosti šla několikrát ), pak následoval obídek U Jelena v Ž.Rudě a dojeli jsme do Hartmanic.Prohlédli jsme si synagogu a přes Sušici a objížďkami po okolních obcích se vrátili k Nýrsku a na penzion.
Chtěla jsem ukázat vnučkám u Hartmanic v Dobré Vodě skleněný oltář u sv.Vintíře a dům Dr.Š. Adlera, ale! - nelze stíhat všechno.
Ve čtvrtek vnučky licitovaly, že by se nikam nejelo, ale nechtěla jsem, aby jen měly mobily v ruce, tak jsme vyjeli na větší okruh: Nepomuk, Kasejovice, Lnáře - zde na zámku výstava asi sta modelů hradů z ČR i Evropy, poté šupky dupky na zámek Blatná a do přilehlého parku. Poblíž Blatné, v Kadově viklany a koupaliště v bývalém lomu už jsme nestíhali! Taky plánované Chanovice jsme museli vypustit, což mě mrzí.
Pátek - pobývali jsme v penzionu a odpočívali, starší vnučka krmila nutrie a četla knížku ( za týden přečetla dvě ), mladší navrhovala a lepila dámské šaty.
Sobota - po snídani jsme nanosili batožinu k recepci a počkali na tatínka vnuček. Pak jsme se rozloučili s penzionem a taky navzájem a jeli si každý do svého.
Vybrala jsem trasu trochu jinou, než cestou tam, ale i tak jsme ,,chytli,, dvě objížďky! Nakonec jsme to zvládli ( i když u Nového Strašecí jsem si díky tomu vzpomněla na podezřele mnoho sprostých slov!)!
Týden utekl jako voda a nyní mi nezbývá, než zpracovat fotky a několik videí.
Milé KOČKY,
penzion mohu směle doporučit, i když není právě nejlevnější.
Byli tu na nás milí a bylo tu čisto.
Ceny ovšem dole, kolem Klatov, jsou dost vysoké, tedy hlavně v restauracích.
Už mám nápady, kam příště.
Pozn.: mám ráda města, která mají hradby nebo jejich pozůstatky a řeku..tentokrát jsem si zase užila Stříbro, Domažlice, Klatovy, vynechala jsem výstup na Čerchov.
My tam s mužem už byli a holky to moc nebralo.
( máme spoustu zážitků a fotografií )
a hlavně, byli jsme spolu.

středa 21. srpna 2019

Týden

Od soboty do soboty,
s vnučkami, na Domažlicku:


týden prázdnin, co vždy tak rychle utečou...
teď máme s manželem termín - sedm dní poznávání zase na jiném konci republiky - holky jen s námi.
Až se vrátím do svého, napíšu víc a doložím fotkami,
nyní nepíšu blog, nechodím na počítač, nečtu blogy.
Nekoukám na telku, hodně spím, dýchám čistý vzduch a občas se dívám venku v ohradě na koně.
Výletujeme a povídáme si.
Čas nezastavím, ale vryju si dojmy do paměti.
Zdravím!
Milé KOČKY!
Příští týden to bude zas po doktorech a utkání s Vetřelcem.
Takže si vážím každého dne, kdy je klid.
Zlatíčka, nahlédněte do Stříbra!

pátek 16. srpna 2019

Překvapení

Přijela mi dnes kvečeru návštěva - kamarádka Marcelka a přivezla mi překvapení:
upekla mi bábovku a linecké,
ví, že se uvidím s vnučkami, jedna z nich bude mít brzy svátek a má cukroví moc ráda a Vánoce jsou ještě daleko
a Marcelka nechtěla, abych stála u sporáku, tak to napekla za mne.


To bude mít vnučka radost.
Je to nepříjemné být nemocná, ale hnedle se ukazuje, kdo to s mým uzdravením myslí vážně:
Marcelka mě rozmazluje a nejspíš si říká, že až se uzdravím, roztočíme to spolu ještě mockrát,
vzpomínaly jsme dnes u kafíčka na všechny ty naše výlety na Lovoš, na Klíč, na Jedlovou,
kolem Kamenice z Plavů na Spálov a mnohé další.
Taky na posezení v cukrárně v Kokoníně u Jablonce n.N. cestou na Černou Studnici a dál do Tanvaldu, jo, to byly časy!
Milé KOČKY,
já mám Vánoce už dnes,
víte, jak to tady voní?
Jsem jí neskutečně vděčná.
( manžel dostal pár kousků ke kávě a zíral )

Balení

Pozor, nejde o balení mužských, kdo jste se těšil na jiskření, svádění a erotiku, naklikněte jiný blog.
Jde o balení na dovolenou.
Já to mám,
milé KOČKY,
tak, že mám v počítači takový seznam věcí, které, když někam musím jet, vytisknu a vyškrtávám věci,
co si ze seznamu beru.


Pochopitelně v létě nechám stranou běžky, hůlky a rukavice,
v zimě sice beru plavky ( pokud mají v hotelu bazén ), ale kraťasy a sandály nechám doma.
Vždy si u toho vzpomenu na moji milou Betty Mc Donaldovou - protože to obvykle skončí podobně, jako v její knížce.
Balím nejprve vše podle druhu a stejné se stejným, nakonec už jsou spolu zamotané marmeláda, knížky a plizovaná sukně.
Pak si sednu na kufr a když nejde zavřít, začnu věci odebírat a vracet do skříně!
Pokaždé si s Janou při návratu ze zájezdu říkáme: a to velmi odhodlaně!!! příště si toho vezmeme míň!
Taky se mi stává, že věci, které nechávám logicky na poslední den,zapomenu doma ( kartáček a pastu )
a musím si je v cizí zemi nebo třeba na Moravě koupit.
Já jsem tak šikovná!
Jedu podle důležitosti: pas, peníze, doklad o zájezdu, pojištění, mobil, foťák, příslušenství, mapy
oblečení, obutí, kufr, batůžek, jídlo a pití na cestu, klobouk nebo čepici se štítkem, brýle, náplasti, léky?, hygienu, ručník, tužku, notýsek,
malou deku do busu, deštník nebo pláštěnku a tak podobně.
Jakmile si sednu do busu nebo do našeho auta, už na nic nemyslím a nechám se unášet za zážitky:
( tedy, v našem autě to funguje poněkud jinak, neb naviguji ),
zajímavost: v busu na zájezdu si řidiči do toho ode mne kecat nenechají.
Už už jsem se třásla na to, jak počátkem září pojedu na Hanzovní města do Německa a zase jednou se cestováním občerstvím a ,,vono,, nic.
Doktoři mi to zase rozmluvili, loni jsme tento zájezd s Dáškou z Kravař od Opavy měly zaplacené a nejelo se pro nedostatek zájemců, peníze nám vrátili a letos kvůli nemoci znova fiasko. Jelikož se na konci zájezdu jede v noci s málo zastávkami z Hamburku domů, není to prý pro mne momentálně vhodné. Hrozí prý tromboza a pod.
Škoda!
Naházela bych do kufru za pár minut věci a už bych šupajdila na sever.
Jana už byla dokonce ochotna jet se mnou, masírovala jsem ji dlouho.
Odjezd je z Ostravy a z Prahy - viz tady:
http://www.rialto.cz/poznavaci-zajezdy/nemecko/nemecka-hanzovni-mesta/
Co já vám sem, děvčata, na blog, v září, dám?