pondělí 6. července 2020

Na Hvaru

Když jsem vzpomínala na pobyt na Brači, měla bych zavzpomínat i na Hvar.
Sice jsem fotky z něj dávala na blog už kdysi dávno, ale kdo by to hledal.
V průvodcích se říká, že je to chorvatský ostrov s vůní levandule a nejdelším slunečním svitem v této oblasti - přes 300 dní v roce!
Já jsem tam sice tak dlouho v kuse nebyla a dost mě to mrzí, protože bych to těch 300 dní
kdyby mi to někdo hradil ) hravě vydržela.
Aby ne. Sluníčko, teplo, čisté moře, vůně borovic a snad i té levandule,
pivko pro pány, zmrzlina pro všechny, a - pořád bylo co fotit.
Hbité ještěrky, líní turisté, ochotní prodavači všeho možného, pracovití rybáři, a jeden večer výlet do městečka Hvaru, kde kotvily drahé lodě bohatých spolu s rybářskými bárkami místních.
Pevnost na kopci osvětlená reflektory a směs vůní kávy, červeného vína a slaného vzduchu spolu s trochou rybiny se vryla do paměti.
Pojďte honem,
milé KOČKY,
podíváme se na to spolu:
první zastavení před vyplutím bylo ve Splitu.
Bydleli jsme v Jelse.






















Další díl

A ještě jednou z Brače, z městečka Postiry:
tentokrát z pobytu s manželem a děvčaty, které tam jezdily cvičit:
milé KOČKY,
třeba se vám to bude také líbit? -

( hned první večer, asi na uvítanou, nám zdejší příroda vytvořila divadelní představení: velikou, pomalu přicházející bouřku, s mnoha děsivými blesky přímo do moře! 
výhledy z balkonu ve 2.patře jsme měli až na pevninu a ke Splitu...)