středa 31. října 2018

Blog

Koukám, blog se zbláznil, ať dělám, co dělám, fotky pod článečky mizí, takže:
milé KOČKY,
až se to tu vystříbří, buď budu pokračovat nebo změním ,,hospodu,,.


Do té doby se mějte opravdu hezky, barevně, podzimně.
Nehodlám se s něčím, co mi má přinášet radost a přeneseně i vám, mým návštěvnicím, zlobit a nervovat, na to mám jiné:
politiky a zlobivé spoluobčany nebo černé ovce v rodině.
Jiřina

Pochůzka

Občas musím ,,do města,, a jakmile si nevezmu foťák, vždycky něco natrefím, co bych ráda vyblejskla.
Jako dneska:
takže jsem dala nákup domů a hurá znova na pochůzku s fotoaparátem,


přeci, my - senioři, jestli něčeho máme dostatek, je to čas, že jo?
( no, jak a kdy )
Milé KOČKY:
pár snímků, které by mohly zajímat i vás.
Jak to okolo návsi u nás v N. vypadá posledního října 2018.






































úterý 30. října 2018

Podzim v městě N.

Včera tma, vlhko, chladno, dnes od rána vítr, modré nebe a sluníčko, teplo.
Taky mi uschly snadno cíchy,
které jsem po vyprání pověsila na balkon.


Uvědomila jsem si, že letos nemám téměř žádné barevné podzimní fotky,
proto jsem si na cestu do knihovny a na poštu vzala foťák sebou:
no, moc toho k focení už není, ale přeci jen jsem,
milé KOČKY,
něco málo napaběrkovala:









































pondělí 29. října 2018

Blázen v akci

Jestli je to počasím, nebo tím, že jsem dnes po dlouhé době byla u vnuček ( mají volno a prý dokonce i zítra! )
a ač jsme na poslední dovolené byly spolu v srpnu,
to bylo přeci nedávno!


už se cpu do plánování dovolené na příští rok.
Zjistila jsem, že pěkná místa s hezkým ubytováním jsou zamluvená dlouho dopředu,
hodlám s vnučkami ještě - během tří let -
jet na Děčínsko
Mariánskolázeňsko a Chebsko
a!
Domažlicko.
Později určitě nebudou stát o to, aby byly s babičkou někde, kde můžou být s kamarádkami a klukama,
že jo,
milé KOČKY?
Takže jsem se pustila do hledání v mapách, našla jsem jedno sympatické místo poblíž Domažlic a uvidíme, co z toho
vyjde. Termín máme s největší pravděpodobností na poslední týden v srpnu a to bude asi zase pěkné vedro?
Proto se zašijeme do lesů a ukážu těm našim Lasičkám, co tam znám pěkného.
Je toho tam opravdu hodně.
Jistojistě se mají na co těšit.
A pokud to nevyjde, najdu obratem něco fantastického jinde, v ČR toho je!
Babka nadšenec se zas má na co těšit.
( jen výšlap na Čerchov - na ten si tentokrát, s politováním, asi nechám zajít chuť!)
Zatím nechám vybraný penzion jako tajemství, až to bude TUTOVKA, zveřejním...
život je nádherný, nemyslíte?

neděle 28. října 2018

Výročí

Nerada to dělám, ale jednou si to dovolit můžu:
máme tu významné výročí a já si celý život připadám jako nenápadný a celkem anonymní historik/amatér.


Totiž čtu a bádám si o různých dějinných souvislostech a událostech,
zajímalo mě od mládí od Egypťanů, Řeků, Římanů až po 2.sv.válku úplně všechno.
A taky o První republice jsem slyšela od babiček a něco málo z dějepisu.
Jak jsme byli po rozpadu Rakousko Uherska úžasná republika, vyspělá a úspěšná ekonomika,
ale byly i problémy s menšinami,
učilo se za mého mládí o krizi v r.1929 a střílení do dělníků,
a taky je mi jasné, že když se někdo narodil do bohaté rodiny, měl jiné starosti, než moje babička, která měla 4 děti, manžel jí ve věku 33 let umřel na souchotě a ona měla zaměstnání jen příležitostné - posluhovala.
Tenkrát se nedalo jít na úřad a dostávat pravidelné dávky jako dnes!
Tatíčka Masaryka osobně potkala a nedala na něj dopustit. O prezidentovi Benešovi hovořila také s úctou.
Jenže ona brečela i když zemřel Stalin a za chvíli i Gotwald.
Tak se raději budu držet původní myšlenky na toto výročí:
vždy v tyto dny jsme - dokud jsem pracovala v jedné firmě v Praze - jezdívali od ROH na pár dní na Šumavu,
bydleli jsme v jednom internátu v Sušici, ( učni měli volno )
a za ty (třeba) 4 dny jsme se vždy ráno, po snídani, nechali busem odvézt někam do hloubi Šumavy a pak
šli na obligátních 20 - 25km výlet.
Ze Železné Rudy, kolem jezera Laka do Prášil, pak nás bus zase odvezl do Sušice na večeři a to jsme - sice zcela zmožení a unavení - ještě v partě vyráželi do sušické hospody, kde se debatovalo a popíjelo.
Další den se vyráželo zase jinam. ( bez ohledu na puchýře na patách )
Během několika let jsem takto s ostatními stejně postiženými poběhala Šumavu křížem krážem a vždy 28.října si na to vzpomenu a stýská se mi. Dnes bych takových km za den už neušla, ale polovičku asi jo.
Měla bych to zase jednou zkusit.
Od Čeňkovy pily k Antýglu jsme to i s mužem šli tolikrát!
( to jsem vám,
milé KOČKY,
neřekla, že jsem tam pak jezdívala pilně soukromě? )
Březník, Poledník, různá jezera, Modrava, slatě, Kvilda, Borová Lada, Prachatice a Volary. prameny Vltavy...nejhezčí byly ty podzimní barvy, prales a výhledy z Boubína.
A Sušku ( Sušici ) mám ráda dodnes. Když si sednu nahoře na kopečku před kostel a podívám se dolů do města, nebo přes údolí na Svatobor, cítím se skvěle.
Zajímavé bylo to, že na těch výpravách s kolegy z práce se cestou bavil postupně každý s každým a bylo veselo a ušli jsme to jako nic.
Tak si,
milé návštěvnice mého blogu,
užijte dnešní sváteční den, změnu času na zimní, normální,
a milovníkům Šumavy přeji pevné, pohodlné boty a hodně volného času na tůry po této zajímavé části republiky.

sobota 27. října 2018

Anděl

Párkrát mi ( obvykle nějaká kamarádka ) někdo řekl, že jsem anděl,
nikdy jsem nad tím nepřemýšlela,
vzala jsem to jako nadsázku.


Tak nějak jsem si významu toho sdělení nevšímala.
Ale nedávno - když se to ZASE stalo, jsem si řekla,
tak jo, a vlastně: mně křídla nevadí. Nepřekážejí.
( doufám, že jste se,
milé KOČKY,
zasmály, pobavily )
Tohoto anděla jsem si sama - kdysi - vyrobila, když jsem doprovázela vnučky na keramiku,
a že je to už pár let,
nabídla mi to paní keramička, abych si něco vytvořila,
asi - abych nevyrušovala,
ač je nedokonalý jako já sama, nechala jsem si ho,
na památku na ty chvíle,
kdy jsem trajdala po vesnici na okraji Prahy po různých kroužkách...
ani nevím, proč jsem tehdy zvolila právě anděla?!

pátek 26. října 2018

Perník

Říká se, že žena má být v kuchyni, pěkně zástěra a vařečka a tak...
no, abyste mě,
milé KOČKY,


nepodezíraly, že kuchyni moc nedám, když vše, co ukuchtím, nevyfotím a nevložím na blog,
udělám výjimku:
dnes jsem nakrájela jablíčka a nalila na to těsto na perník,
upekla a ještě za tepla ( no, fuj! ) ochutnala.
Myslím, že zítra k snídani to přijde akorát vhod.
Jen příště ta jablka oloupu a nebo udělám menší kousky.

Z knížky

Milé KOČKY,
dovolím si vám tady předložit jednu kapitolku z knížky, kterou jsem s chutí a potěšením přečetla:
pan Satinský mi pořád chybí,


ráda mám i pana Lasicu, ( promiňte mi, Magdo! )
a mohlo by se, občas, v televizi zase objevit něco z jejich dřívějších pořadů, ne?
No jo, ale to by nebylo tolik prostoru na americké střílečky a přiblblé seriály, kriminálky, zbytečné hádky politiků,
ale pozor!
dnes večer nastane příjemná změna:
dávají můj oblíbený film Sbohem, pane profesore.
Ani nevím, na jakém kanálu, musím se podívat, už za hodinu zasednu u obrazovky.

středa 24. října 2018

Slepičárna

Tajně jsem loni doufala, že letos prosadím změny v kuchyni a možná i v ložnici,
rozumějte,


milé KOČKY,
změny v nábytku a zařízení!...
jenže,
moje letošní nemoci způsobily jen radikální změnu myšlení a chování,
v bytě to zůstalo, jak bylo.
( myšlenky na změny ale zůstaly! )
A tak jsem dnes vrátila na polici umyté nádoby,
říkám tomu familiárně Slepičárna:
zatímco jsem vařila oběd, stihla jsem při tom uklízet,
ty otevřené police je nutné často umýt a čistit.
Ale vůbec neuvažuji o tom, že bych se jich ( kohoutů a slepic )
zbavila,
že bych tu polici zrušila...
Dokud mi stařecký třes dovolí vše umýt a nerozbít?

































pondělí 22. října 2018

Hra


Včera večer v Kulturáku, u nás, ve městě N.:
šly jsme s Janou na hru Zamilovaný sukničkář,


Adéla Gondíková, Lukáš Vaculík a šest dalších prima herců a večer plný smíchu.
Vlastně jsem nikam jít ani nechtěla, myslela jsem si, že Janě zavolám, ať jde místo mne její dcera
a nakonec jsem byla velmi spokojená.
Kultura musí být,
milé KOČKY!
Jen ty židle v našem kulturáku, to je tedy ostudná věc,
podle mne si lidičky, co chodí na kulturní akce,
zaslouží něco novějšího!
Musím zjistit, kdo má tuhle oblast na starost a zda se s tím dá pohnout.

sobota 20. října 2018

Med

Milé KOČKY,
když jsem trávila s Dášou, kamarádkou z Kravař u Opavy tři dny pohromadě,
byla jsem hostem na setkání tamního Dámského klubu,


kde měla Dáša přednášku o medu a propolisu a mateří kašičce a různých produktech s medem spojených.
Samé zdravé a prospěšné věcičky v kelímcích a tubách, radost pohledět, voňavé a léčivé.
Vládne podzim, bude chladno, mlhy, vítr, kašlíky, rýmičky, zapomeňte na antibiotika, medujte, čajujte, citronujte...
Ne, že bych měla z toho, že vám to tu napíšu, nějaký ,,vedlejší,, příjem, ale
radost budu mít určitě.
Dostala jsem tip na firmu, ryze českou a hle: z Potštejna, kde jsme s vnučkami v srpnu trávily dovolenou!
Předkládám všem zájemkyním adresu, kde se mohou probrat veškerými produkty a případně si objednat pro členy rodiny, známé a přátele, za chvíli budou Vánoce a to se hodí, nemyslíte?
Dokonce jsem si dodatečně vzpomněla, že jsem o této firmě před časem v Toulavé kameře slyšela, byli za nimi na návštěvě.
A nyní vás, všechny blogerky, které jste došly až sem, nechám studovat,
prohlížet, přemýšlet a možná i objednávat.
Já sama jsem svoji objednávku poslala před chvílí a na včeličkové ,,kelímky,, se moc těším.
Vaše Jiřina z N.
fotečka je pouze ilustrační, nafotila jsem sklenici medu, kterou dostal manžel od známého ...

čtvrtek 18. října 2018

Jsem zpátky

Jsem zpátky doma, tři dny uběhly jako nic a mám pocit, že dny letí čím dál rychleji, jak mi přibývá let.
V pondělí ráno jsem dojela busem a metrem na Hlavní nádraží v Praze a usadila se ve vlaku do Varšavy,


s tím, že musím ve stanici Ostrava Svinov přestoupit na vlak do Opavy. Vlak jel jako drak a přesto jsme přijeli se zpožděním, tudíž osobák mi ujel a musela jsem hodinu čekat na další. Alespoň jsem se důkladně seznámila s tamním velikým opraveným nádražím.
Kamarádka Dáša na mne již čekala a jejím autem jsme pokračovaly do Krnova, kam jsem se už dávno chtěla podívat. Prohlédly jsme si Cvilín, poutní místo na kopci nad městem
obešly jsme kapličky a v místní skvělé hotelové restauraci s výhledem jsme poobědvaly.
Potom jsme lehce nahlédly do města, pofotila jsem kostely a radnici a zašly jsme do synagogy, kde byla zajímavá výstava a na sobotu se chystá zahraničními umělci obsazený koncert, který - bohužel - nenavštívím, mám to z ruky.
Odtud jsme se vrátily k Dáše do domečku v Kravařích a musím si přiznat, že Krnov určitě ještě někdy navštívím!
Další den jsme věnovaly jiným činnostem a pozdě odpoledne do místního zámku ( s krásným parkem a golfovým hřištěm ) mne Dáša vzala sebou na Dámský klub.
Milé KOČKY:
Večery jsme trávily klábosením venku, v zahradě, bylo totiž na říjen teplo a hezky.
Ve středu se zatáhlo, ale my jsme jely do polského městečka Ratiboř, kde jsme si udělaly takové malé turistické kolečko ( a ráda bych to tam jednou pořádně prozkoumala ). Jsou tam typické cihlové kostely a renesanční domy na náměstí. V cukrárně vaří skvělé kafe a nadchla nás výborná - v našem případě čokoládová - zmrzlina.
Na zpáteční cestě dokonce trochu sprchlo!
Odpoledne jsem se vydala na cestu zpátky. Raději jsem jela o jeden vlak dříve, abych v Ostravě Svinov měla dost času a neujel mi expres do Prahy. Ačkoliv tam mají moderní tabule s odjezdy vlaků - ten náš do poslední chvíle neměl č. nástupiště a koleje na displeji, lidi musí podchodem na poslední chvíli k vlakům, prostě pro mne stres, když někam musím s kufrem povlávat a ještě ty schody a nervy, abych našla správný vagon v soupravě - neb místenka, že?
Do Prahy jsme dojeli o 20 min. později, tak mi ujel bus a čekání večer na Ládví nic moc, nakonec takový nával, že autobus ani všechny nepobral!
Ale, konec dobrý, všechno dobré.
Až na to, že mě kousl Dáši pes do nohy, ( naštěstí nemá vlčáka! ) - byl to dobrý výlet a ještě to mělo jednu výhodu: jako senior jsem měla velmi levnou jízdenku!
Musím přiznat, že v tamní lokalitě se lidé výborně starají o své domy a zahrady a mnozí jinde by si z nich mohli vzít příklad.
Krásný podzim všem!



































































































neděle 14. října 2018

Dnes

Neděle, to je pro mne dopolední sledování Toulavé kamery a Objektivu, odpočinek a tak...
jenže, dnes je všechno jinak:


manžela jsem požádala, aby pořady pro mne nahrál a -
jela jsem do Prahy pro jízdenky na zítra, pojedu do ( skoro ) Opavy, za kamarádkou.
Vzala jsem si jízdenku hned i zpáteční, abych to ve středu, při návratu, nemusela řešit.
V pokladně seděla milá, mladá a krásná slečna, ochotná!
Po změnách v ceně jízdenek pro seniory vlastně pojedu tak daleko prvně,
tak jsem si nebyla jistá, za kolik pojedu. Příjemně mě překvapily ( dráhy ).
Ráno vyrážím směr východ a uvidíme, jak se mi povede uskutečnit plán, který jsem si na ty tři dny stanovila.
Když už jsem byla v Praze, zastavila jsem se na kratší dobu u dcery a vyslechla starší vnučku ...
povyprávěla mi o cestě do Anglie a Irska, kde nedávno se školou byla.
Takže jsem spojila příjemné s užitečným.
Teď jdu balit malý kufřík.
Babka neposeda.

sobota 13. října 2018

Zvonice

Nu a jsme u konce dnešního našeho výletu na sever,
milé KOČKY,


Neprobylice a jejich zvonice ...moc pěkné místo:
proč bych se tam taky jinak vracela, že?
















Třebíz

Kolikrát jsem tu byla! takže,
milé KOČKY,
jen pár fotek a zajeďte si tam někdy samy prohlédnout, co je tu krásného k vidění:

































Zámek Červený Hrádek

Obrazové zpravodajství z návštěvy zámku a jeho vyschlého parku:
milé KOČKY,
sucho je pořád a všude!




















































Chomutov

V Podkrušnohoří a město, hodné návštěvy?
Zvolila jsem Chomutov, nikdy jsem tam dosud nebyla a nelituji:


( manžel prý tam za mlada jezdil na náměstí motokáry a umístil se na skvělém místě - nezbývá mi, než tomu věřit )
Oběhaly jsme s Janou náměstí a dokonce jsme si tam koupily nějaké ty hadříky,
já vnučce noční košili a Jana nějaké oblečení, které se jen tak každému neukazuje,
a pro vás,
milé KOČKY,
které to tam máte daleko - pár snímků: