Onehdy jsem, milé KOČKY, šla pěšky z Karlova náměstí, Vodičkovou a Jindřišskou a pak na Hlavní nádraží a cestou jsem se snažila zachytit nějaké detaily na domech okolo, tzv.focení za chůze, od boku - jak se mi to povedlo nebo ne, můžete posoudit právě teď.
Milé KOČKY, loni na podzim nebo tak nějak mě opustil bez varování fotoaparát, mám sice podobný, co podobný, téměř stejný, koupený před ním a jelikož mi ho mažel koupil černý a já toužila po fialovém, mám nakonec dva. A ten fialový kleknul. Prostě mu nejde spínač a je tedy k ničemu. Delší dobu jsem ho nechala zahálet a nedávno jsem cestou do Prahy aparát vzala sebou a šla do Vodičkovy ul. shánět opravu. V jedné noblesní prodejně mi sice řekli, že neopravují, ale ať se vrátím 100 m k Václaváku a ve FotoŠkoda že opravují. Nu, vydala jsem se tam - všude krásné skleněné skříňky plné nablýskaných výrobků světových značek, ochotní mladí hoši coby poradci a prodavači, plno mužů, případných zákazníků - kterým svítily oči jako ženám v cukrárně. Div jim sliny nekapaly na saka.
Vzadu jsem našla dvoje dveře - s názvy Opravy a Odkup nebo něco v tom smyslu. Po asi 35 minutách čekání jsem šla na Opravy a vzali mi fotoaparát na prohlídku s tím, že diagnostika bude za 500,- Kč a dají mi vědět, za kolik by byla případná oprava. Před pár dny mi přišel mail, oprava více jak 3.000,- Kč a tak z toho asi nic nebude. Foťák vyzvednu, zacáluji 500,- za jejich dobrozdání a asi zkusím něco jiného, případně budu dál fotit provizorně na ten starší aparát.
Možná se naučím nějaký smutný kukuč a manžel mi půjčí svůj lepší foťák na moje zájezdíky? stejně nikam nechodí a ten jeho přístroj má moc velké prostoje. Tak uvidíme, jak tohle skončí.
Můj krásný fialový NICON mě zradil. Brečet nebudu, zrady už znám a smutnění nikam nevede.
Před časem jsem si v MěK půjčila postupně tři knihy od spisovatele jménem Tuvia Tenenbom a moc se mi líbily. Sleduji s velkou zvědavostí knížky, které přicházejí na pulty knihkupectví a ač jsem prohlásila už před delší dobou, že žádné nové kupovat nebudu a budu si pouze i nadále pilně půjčovat v knihovně, nebo se nechám jako dosud obdarovávat od rodiny dcery - skutek utek.
Milé KOČKY,
tento měsíc se mi musel zatemnit mozek, protože jsem si postupně nakoupila vše, co výše uvedený spisovatel napsal! Jde o 8 knih - a ještě, že mezitím přišel termín důchodu, jinak jsme byli snad o chlebu a vodě.
Takže máme nové přírůstky:
Všechny jejich lži, Čau, uprchlíci, Chyťte žida, Krysy jejího veličenstva, Spím v Hitlerově pokoji, Po čem rabíni touží, Z New Yorku do Brna, Z Jeruzaléma do Prahy
Také jsem spokojeně zaznamenala, že mám doma vše od mého oblíbeného Ladislava Zibury a pár dalších nových knih. Ovšem sednout si před naši knihovnu a začít ji uklízet a přerovnávat knížky, je sice zajímavá činnost, ale zdlouhavá ( mezitím si totiž čtu tu i tamhle úryvky a kochám se ) - takže k takové činnosti je lépe se posadit po obědě. Momentálně jsem si četla 2 od Marka Ebena - a ještě si přečtu o jeho nápadech za volantem i knížku první. Mám ráda, když spisovatel píše vesele i o vážných věcech.
Moje předsevzetí o nekupování knih už dostalo další trhlinu - mám vyhlédnutou knížku, ale stojí 699,- Kč a tak musím chvilku počkat, budu se pár dní Luxoru zdaleka vyhýbat.
Bylo nebylo, po Silvestru se mi manžel změnil - bolela ho 2 měsíce záda, od října nebo tak nějak jsme nikde naším autem nebyli - a už uvažujeme, že manžel přestane řídit auto a to půjde na odpočinek do nějakého hezkého sběrného dvora nebo ho shodí ze skály? Zatím to vypadá, že v létě končíme...
Za tu dobu, co je ta stará Škodovka součástí našeho života mě oba povozili na mnohé výlety a dovolené - ale je čas se rozloučit.
Včera, v sobotu 22.3.2025, bylo hezky, mně nebylo moc špatně, manžel pravil, že u něj to je téměř dobré a tak jsme vyjeli po té dlouhé době na výlet. Z tohoto výletu tady uvedu jen:
kostel sv.Voršily v Chlumci n.C. - předkládám vám o něm: Jednu z nejstarších renesančních staveb u nás (ještě s prvky pozdní gotiky) postavil v l. 1536–43 mistr Petr nákladem Jana z Pernštejna jako mohutné síňové trojlodí. Při dostavbě po polovině 16. století byla před západním průčelím vybudována vysoká hranolová věž dokonale architektonicky členěná spolu s obloučkovým renesančním štítem. Počátkem 20. století byla podoba stavby nově upravena Václavem Suchardou. V Chlumci bývala i Loreta.
dřevěnou zvonici ve Staré Vodě : Dřevěná zvonice u kostela sv. Václava byla postavena v 16. století.
o zámku je napsáno: Na místě původní tvrze byl v roce 1693 postaven barokní zámek. Po dvou požárech byl stržen a v klasicistním stylu postaven znovu.Vstup zdobí brána se sochami lvů. K západní části zámku přiléhá rozlehlý park s památnými stromy. V současné době na zámku a v přilehlých hospodářských budovách sídlí jezdecká škola a chov koní. Zámek nabízí ubytování pro 22 osob a možnost pronájmu zámeckého salónku i celého zámku.
dřevěnou zvonici v Semíně: v této obci končí Opatovický kanál
o zvonici se můžete dočíst: V obci Semín u kostela sv. Jana Křtitele stojí dřevěná zvonice z 16. století. Ve zvonici jsou umístěny dva zvony. Menší je Poledník a byl odlit v roce 1542 a větší je Ježíš a je z roku 1606.
