Byl pátek, 19.1.24, udělalo se hezky, modré nebe , sníh, mrazejk a sluníčko mi dodaly sílu a ve 13 hod. jsem hupsla na bus a zajela do Liběchova, že si taky jednou nafotím něco se sněhem.
Milé KOČKY, za bus nyní jako starucha platím docela přijatelné jízdné, ale ještě by mohli ty sprosté a nevychované mladé vozit v přívěsu, aby člověk neslyšel ten jejich slovník. Vole, vole bylo to nejslušnější, co povídali. Holt to byla hodina, kdy jedou učni domů - pátek odpoledne, co byste chtěly.
Liběchovský zámek je od povodní stále v tristním stavu a některé sochy na podstavcích v parku chybí, netuším, zda jsou někde ,,na léčení,, - nebo co se s nimi stalo.
Za hodinu v Liběchově se začalo zatahovat a tak už jsem křížovou cestu nahoru ke kostelíčku nešla, nechám si to na jindy, taky, až tam nebudu sama. Po návratu jsem se stavila ještě v knihovně a půjčila jsem si nějaké čtivo, koupila dva lístky na divadelní představení a za tmy dorazila domů.
Nyní se s vámi podělím o zážitky -
starý tis:
starý platan:
zámek z parku:
milé blogerky, zítra přinesu pokračování...
