čtvrtek 25. dubna 2019

Konec dubna

Ráno jsem jela do Prahy do Voj.nem. pro výsledky vyšetření, které mi dělali asi před 14 dny.
Den jak malovaný, teplo, slunečno, modré nebe,
Praha plná mladých děvčat v sandálkách, vzdušných, letních šatech se špagetovými ramínky a hlubokými výstřihy,
mnohé dokonce v kraťasech!


Kvetou vistárie, voní na dálku,
v jedné zahradě jsem viděla šeříky 4 barev. bílý, růžový, světle fialový a tmavý fialový.
Na kaštanech září bílé svícny.
Vydali mi papír, není třináctého ani pátek, přesto:
výsledek mě nenadchl, vím o tom Vetřelci od září 2018,
tohle jen potvrdilo podezření.
Někdo jiný na mém místě by se sesypal, rozbrečel, zuřil, litoval se, obviňoval kde koho a nadával na kde co.
Asi jsem divná, ale já jsem vyšla ze špitálu, přitáhla jsem si větev bezu/šeříku, zhluboka se nadechla a řekla jsem si,
že se jen tak nevzdám, budu bojovat,
kdo by chtěl umírat v máji?
Ne, že bych byla tak silná a odolná, ale co jiného mi zbývá?
Nakoupím, uvařím, uklidím, umeju, koncem měsíce stáhnu zase jako vždy cejchy, vyperu, vyžehlím,
vše bude ve stejných kolejích jako dosud.
Přijela jsem k večeru domů a manžel hlásí: nehoda.
Říkám: jaká zase?
Neboť v neděli o půlnoci, po návratu ze zájezdu, mi hlásil poruchu bojleru ( spravil to v úterý ).
Na balkoně - spadl ti truhlík s maceškami!
Tak jsem hned šla ,, do montérek,, a rovnou to dala do pořádku.
Ty staré, potvorné, umělohmotné háky ten těžký truhlík neudržely, jeden se ulomil, truhlík spáchal harakiri a hlína, macešky a truhlík udělaly na balkoně pěknou, nevzhlednou hromadu.
Doufám,
milé KOČKY,
že mám na delší dobu vybráno a už to zase bude jen lepší.
Co vy a průšvihy?