Vážení a milí hosté mého blogu, milé KOČKY, do příští neděle, kdy už naskočí na kalendáři datum 1.9. - ( to to ty prázdniny ale vzaly smykem, což? ) tady nebudu a tak jsem vám zde připravila jeden vydatný a snad i pohledný příspěvek.
Pro mne, když se řekne září, naskočí okamžitě pojmy jako jablka, švestky, štrůdl, koláče se švestkami a mákem, a také víno. Nebo burčák - my ho sice nepijeme, ale je o něm slyšet. Na Mělníku bude vinobraní a to zas bude opilých řidičů. Ale držme se tématu. Protože pro mne začátek září je i začátek školního roku - ( přesto, že mám školu dávno za sebou ), také někteří z rodiny mají svátek a narozeniny, je to měsíc, který v rodině stojí za to. My s manželem obvykle v září vyrážíme na pár dní někam na dovolenou. Už nejsou všude nevychované a rozeřvané děti a nehrozí diskotéky do dvou do rána a je klídek. Mnohdy jsme si udělali dovču právě v tento termín na Moravě - ať to bylo v Mikulově, ve Znojmě, v Kroměříži, v Kuželově nebo třeba v Kobylí, tam všude jsme byli velmi spokojeni. ( a to nemluvím o Jeseníkách a Opavsku nebo Luhačovicích ). Pan ubytovatel nás nasměroval na Hody do vesnice Bořetice, to byl pro mne tehdy nádherný zážitek. Také jsme navštívili ZOO Hodonín a prohlédli jsme si i půvabné město. Udělali jsme si výlety - na zámek Milotice, do Kyjova, na hrad Buchlov i zámek Buchlovice - užívali jsme si krásné Moravy... nesmím zapomenout na výborné červené víno od pana majitele. Manžel víno nepije, bolí ho po něm hlava a tam - nic mu nebylo.
Vidím, že toho bude tentokrát opravdu hodně a tak to rozložím na tři dny. A s jedním dnem prémiovým? S novými a doufám, že pěknými zážitky a fotkami se z cest vrátím a pak se ráda o vše, co na cestách zažiju, s vámi, milé blogerky, podělím.
Začněme popisem cesty do Kobylí na tuto vzpomínkovou dovolenou - předesílám, že už má místečko v archivu, není to nic čerstvého.
Stavili jsme se v Netíně u hrobky Lobkowiczů: + křížová cesta
a pokračovali jsme do Náměště n.O.: tu mi nyní připomněla MarieKes svou návštěvou.
My jsme tehdy jen něco pojedli ve městě, prošli se zámeckým parkem a po mostě...
odtud pokračování v trase přes Rajhrad:
Současnou barokní podobu mu vtiskl Jan Blažej Santini-Aichel v letech 1721 - 46. Vlastní klášter je komplex jednopatrových budov soustředěných převážně kolem rajského dvora s dominantou kostela sv. Petra a Pavla.
Dnes se v prostorách kláštera nachází stálá expozice dokumentující nejvýznamnější osobnosti literatury na Moravě v průběhu 9. až 20. století. Prohlédnete si také interiéry historické benediktinské knihovny s 18 tisíci svazky knih, dobovou kuchyň nebo klášterní zahradu.
Zajímavostí je, že vzácné exponáty zdejší knihovny využíval ke studiu mimo jiné i J. Dobrovský.
Hody v Bořeticích:
a známá Vrbice se svými sklepy:
