úterý 30. listopadu 2021

Za humny

Milé KOČKY, barev ubylo a do jara to asi jiné nebude,

ale občas se nějaká ta červená najít ještě dá:





pondělí 29. listopadu 2021

Chcete zimu?

 Tak to u nás v Polabí těžko dostanete, to musíte třeba....na sever, k bráchovi mého muže, do Lobendavy. Takhle například jednou u něj panovalo pár dní zimní počasíčko!

Krása, milé KOČKY, byla vykoupena větší sumou za uhlí, ale nádhera to byla, to zas jo.



Líbí?


neděle 28. listopadu 2021

Pozdrav od nás

 Milé KOČKY, zdravím vás všechny od nás: z města N.

někde už máte první sníh, u nás jen mlha, chlad a šero:






Ale i tak je všude možné spatřit leccos krásného, že? Přeji vám příjemnou neděli. Jiřina z N.

sobota 27. listopadu 2021

Pokračování ze včerejška

 A jen jednou jsme se vyspinkali a už je tu další pokračování našeho úterního výletování Prahou:

milé KOČKY - 

ze stanice tramvaje Brusnice na Nový Svět a tady zastavení u hospůdky U Raka:







domeček se dívá:







Tady je ta krasavice se zvonkohrou: baroko, kam se podíváš -




















Slibuji, že co nejdříve přinesu z Lorety a jejího areálu lepší a vydatnější reportáž. Klenotnice tamtéž je také místo s půvabem. Však jsme jí s Marcelou věnovaly hodně času.

K této - pražské - Loretě se vážou slova, která jsem pro vás opsala z Mapy.cz

Jedno z nejpozoruhodnějších poutních míst Čech tvoří soubor barokních staveb postavených k oslavě Panny Marie. Jeho nejstarší částí je Svatá chýše, která byla postavena v letech 1626–31 G. B. Orsim na náklady hraběnky Kateřiny Benigny Lobkovicové. Předlohou byla Svatá chýše z italského Loreta. Svatá chýše je obklopená šesti kaplemi a vyzdobená reliéfy Giovanniho Bartoommea Comety. Uvnitř se nachází vybavení ze 17. století nebo zazděný trám a několik původních cihel z původní italské Lorety.
Po roce 1740 byla Chýše Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem obestavena krytými ambity a vzniklo tak arkádové nádvoří se šesticí kaplí a dvojice kašen se sousošími. V letech 1722–37 vznikl rozšířením původní kaple chrám Narození Páně. Na pracích se podíleli Kryštof Dientzenhofer, K. I. Dientzenhofer a Jan Jiří Achbauer. Nejcennější částí výzdoby interiéru je freska V. V. Reinera a rokokové malby. Ve věži kostela se pak nachází proslulá zvonkohra od pražského hodináře P. Neumanna z roku 1693. Loretě ji věnoval obchodník Eberhard z Glauchova. Tvoří ji 27 nehybných zvonků, které jsou rozeznívány kladívky propojenými s klaviaturou. Každou hodinu si tak můžete poslechnout její zvuk, v květnu 2020 vystřídala dlouho hranou píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe barokní píseň Maria, Maria, nad sluce jasnější. Kdysi prý na tuto zvonkohru hrával český písničkář Karel Hašler.
Nejhodnotnější část areálu představuje Loretánská klenotnice s dary Kateřiny Lobkovicové, poutníků nebo šlechticů. Nejcennějším předmětem je Diamantová monstrance zvaná Pražské slunce. Autorem návrhu je rakouský architekt Johann Bbernhard Fischer z Erlachu, zhotovili ji vídeňští dvorští zlatníci v letech 1696–99.

pátek 26. listopadu 2021

Věřte, nevěřte

 Některé mé zážitky jsou jako splněná přání od zlaté rybky - léta jsem chodila kolem Lorety v Praze a ejhle, náhle jsem se ocitla uvnitř. 

Ale, milé KOČKY,  vezmu to popořadě. S kamarádkou Marcelou jsme se v úterý 23.11.2021 narychlo svolaly a sešly na Ládví, abychom na mé přání zajely na Letnou, kde jsem měla v úmyslu nafotit pár snímků Vltavy, o čemž jsem uvažovala už dávno, jen jsem tam nechtěla jít sama a své plus mělo to, že opadalo listí a bylo na řeku poněkud víc vidět, než v létě. Bylo docela hezky, svítilo sluníčko, ale nad Prahou byly i mračouni, bylo velmi chladno. Prošly jsme se, zastavily na kafe v Hanavském pavilonu s parádním výhledem a podle Kramářovy vily jsme došly k Letohrádku královny Anny, tramvají jsme se posunuly k Brusnici a šly jsme se projít po Novém Světě. 

K Loretě jsme došly, když právě vyhrávala zvonkohra a koukám, bylo otevřeno, tak se jdu zeptat, kdy bych mohla zajít na prohlídku a jelikož měli do 17 hod. otevřeno, rovnou jsme tam s Marcelou zapluly a hodinu a půl jsme si užívaly tento úžasný prostor. Focení jsem si pro špatné podmínky nekoupila, ale jisto jistě tam ještě zajdu, až bude hezky a nafotím, co se dá. Dokonce už vím, s kým tam půjdu. Jsem nadšená, protože tuto Pražskou Loretu jsem dávno chtěla vidět a rozhodně mě to tam nezklamalo. Ba, naopak!

Vyšly jsme ven už za tmy a proto jsme vyloučily cestu Nerudovkou a šly jsme raději na tram na Pohořelec. Náramně jsme si pochvalovaly náš úmysl si zavýletovat v týdnu a na příště máme další místa v Praze v plánu.

Příspěvek na blog musím udělat na dva díly, protože fotek je hodně a nerada bych vás, milé KOČKY, ošidila. Tak zbytek bude už zítra!

( tento snímek je neostrý, tak ho budu vydávat za umění )












věžáky na Pankráci nechám bez komentáře:













žiletkový ostnatý drát - ,,chlouba,, na takovém místě!






a nyní popojedeme dvaadvacítkou kousíček -