úterý 4. prosince 2018

Někdy se nedaří

Dnes jsem tomu dala!,
milé KOČKY,


byla jsem objednaná na Mělník k lékaři na desátou, předem jsem si nezjistila, co mi tam jede a kdy,
takže dopravu jsem řešila na poslední chvíli,
počasí bylo přímo příšerné, ale já jsem si frajersky vzala fotoaparát,
že si potom třeba zajdu nad Soutok a udělám snímek? nebo co jsem si to myslela...
Vlakem jsem dojela za pár minut do Mě a pak pěkně pěšmo ke špitálu,
tady asi hodinu čekání a tak jsem měla čas zjistit, že nemám sebou ani OP, ani průkazku pojištěnce,
protože jsem si chytře nepřendala potřebné pouzdro do jiné kabelky!
Doktorka i sestra byly nad věcí a uznaly mé argumenty,
mezitím se vyčasilo a svítilo sluníčko, modré nebe lákalo...
prošla jsem se až nad Soutok, ke staré silnici pod zámkem, udělala asi tři fotky a ejhle,
klekly mi baterky a náhradní byly...chvíle napětí....doma na nabíječce!
Vnitřní hlas mi pěkně vynadal a nezbylo mi, než dojít k zastávce busu a odjet domů.
Tak spolu s výsledky od lékaře nic moc.
Ale heslo dne je:
není tak zle, aby nemohlo být hůř.

( pro neználky:
na třetím snímku je soutok Labe s vodou z vlt. plavebního kanálu a na posledním je Vltava s Labem...
na druhém snímku . ten flíček vlevo nahoře, to je - moji milí - Říp... )













































To nejlepší nakonec

Jednou všechno končí a tak udělám konec i hlásání,
jak bylo na adventním zájezdu o minulém víkendu,


milé KOČKY,
použiju k tomu pár obrázků dvou budov, jedna je radnice v Basileji,
a snad mi všichni odpustí, že jsem to vzala napřeskáčku,
není to chronologické, vím,
šťouralům jen doporučím, ať si tam sami zajedou a nafotí si ta místa, získají své vlastní zážitky,
a pokud mají odvahu, ať se nám pak pochlubí, ne?
Někdo staví, někdo bourá, každý dělá, jak umí.
Mějte se dobře a rádi.
A jestli jsem někomu přinesla i jen malinko chuti do cestování, budu spokojená.













































































Příjemné místo

Já vlastně přesně nevím, čím mě okouzlilo,
ale tohle místo se mi ve Strasburku asi líbilo nejvíc,


našly jsme ho s Janou čirou náhodou, kousek za katedrálou.
Takové malinké náměstíčko,
s několika téměř holými stromy,
se spoustou neuklizeného listí na zemi a kavárničkami jako dlaň.
Škoda, že už nebyl čas se tam zdržet déle.
Jen pár snímků a sbohem.
Milé KOČKY,
tam bych se někdy vrátila moc ráda:













































Stánky a obchůdky

Moji milí návštěvníci blogu, moji čtenáři, moji příznivci
( doufám, že tam někde jste ! )


co bych to byla za ,,reportérku,, -
kdybych vám nezprostředkovala kontakt i s nějakými těmi stánky s různým ,,tovarem,,?
Spolehněte se, že mnohdy to bylo tělo na tělo, dav vás nesl jinam, než jste chtěli,
zboží, o které jste měli zájem, nebylo téměř možné koupit, ale!
měli-li jste štěstí, došlo i na ochutnávky - sýry, cukroví, víno či kousek štoly,
dokonce pidivzorečky husích jater tam byly.
Nejvíc mě pobavilo, když jsem - já, dlouhá ženská,
měla ruce nahoře a v nich fotoaparát a pod rukama mi pobíhali Japonci s jejich psí výškou.
Tak tedy, tady to máme:
milé KOČKY,
pojďte nakupovat:







































































































































































Městské brány

Ráda bych tu představila taky brány, pozůstatky městských opevnění -
ta první, docela mohutná, impozantní, byla v Basileji,


kousíček od ní leží botanická zahrada,
druhá pak nás překvapila večer ve Freiburku...
obvykle takové stavby vyhledávám a obdivuji a fotím,
proč by ne i tady?
Zprostředkuji to potěšení i vám,
milé KOČKY:
a že je kapka na objektivu?, však vy mi to odpustíte!





































Romantika

Romantika u řeky,
kolem spousta starobylých domů, úzké uličky,


přiznám se,
milé KOČKY,
že v létě to musí být paráda,
sedět tu u vody pod nějakým tím platanem a pít kávičku nebo dvojku skvělého alsaského:
s klukem,
který vás pak vezme na plavbu lodí nebo životem?





















Kolem vody

Jsme u vody...řeka ve Strasburku -
vtéká posléze do Rýna, ale ještě ve městě je na ní dílo!


A tam jsme se vydaly a pořádně to prozkoumaly
a taky do hospůdky na polívčičku šly s Janou k vodě!
Tak vás,
milé KOČKY,
seznámím s tou nádherou: