Za čárou

 Ze Slavonic je to do Rakouska třeba i na kole co by kamenem dohodil a přesto mi tam manžel nechtěl jet autem. Kdo ví, proč, ale několikrát jsem ho přemluvila a nejen, že jsme si zajeli do Uherčic - podívat se na tehdy ještě velice zbědovaný zámek, ( Alenka/Signora už ho zažila poopravený, jak si pamatuji z jejího blogu), poté jsme zamířili do rakouského příhraničí a navštívili jsme několik městeček a hradů právě u sousedů, kde  můžete nalézt jejich památky v lepší kondici.

Milé KOČKY,

nevěřily byste, co mně se děje za příhody. Když jsme přijížděli k městečku Drosendorf, bylo tam na silnici policejní auto a blokovalo vjezd do městečka. Tak si říkáme, co je. Z rádia jsme se po chvíli ( z české stanice) dozvěděli, že tam bylo přepadení místní pobočky banky nebo pošty, už nevím a zloděj byl z Česka! a bylo po něm vyhlášeno pátrání. Po chvíli jsme tedy do městečka vjeli a zaparkovali a šli na procházku kolem hradeb. Později byli policisté už pryč a my jsme popojeli do jiného města -  Heidenreichstein ( je tam zajímavých míst kolem Dyje spousta!) a šli ke zdejšímu hradu. Ten vám nyní ukáži:

Pro mne vždy byly hranice na překážku!

Městečko jako takové upravené a svěží...

Slavonice a les

 Když už jsem nakousla včera ty Slavonice, musím dodat, že pokaždé, když jsme tam byli, ať už s kolama nebo bez nich, vždy jsme šli/jeli do lesa. Prostě jen tak nebo jsme po očku koukali po houbách, občas jen tak si zafotit, co je v mechu a kapradí:

Milé KOČKY:

V sobotu, 1.1.022, jsem se vrátila z voleb a abych si odpočinula a trochu se naladila na jinou notu, vzala jsem si večer po letech do ruky knihu Benjamina Kurase Anglie je na houby. Pobavila jsem se, aby ne, u takového spisovatele, poučila jsem se. Doporučuji. Je to čtení lehounké jako pírko a zasmějete se, obsahuje i fotky houbiček a spoustu receptů na úpravu hub.

Na opačném konci

Jednou je všechno poprvé a tohle je vzpomínka na krásná místa na opačném konci Česka - když jsme jeli poprvé před mnoha lety do Slavonic, vzali jsme to přes Jindřichův Hradec a Klášter a Staré Město pod  Landštejnem...a pochopitelně jsme se cestou na různě dlouhé chvíle zastavovali. Později jsme tam, tedy do Slavonic - jezdili často a také pokaždé trochu jinudy, abych si plnila své ,,cestovatelské,, sny. Ale samotný Klášter si nenechám téměř nikdy ujít. Má své kouzlo. A taky když jsme byli dvakrát na dovolené s vnučkami v Leštině, zajeli jsme se ke Klášteru a k Landštejnu podívat, ( hrad jsme prolezly všechny tři důkladně ) co bych to byla za babičku, kdybych o to vnučky ochudila.Stejně jako Maříž nebo jiné zajímavosti, v tehdy mnou tolik oblíbené České Kanadě.

Milé KOČKY, 

podzim sám si říká o podzimní fotky a tady jsou - právě ty od Kláštera. Jak ráda bych tam právě teď zas jela...a jak ráda bych zase viděla ty obří stromy na hrázi rybníka.

Tady u těch fotek vím, co je to nostalgie...

U švagrové

 U Růženky na chatě to tehdy - viz včerejší příspěvek na mém blogu - vypadalo následovně:

a pak se, 

milé KOČKY,

nedivte, že se nám tam líbilo. ( už to tam má, holka jedna, od té doby zase nově předělané a vyfešákované...nové židle, žádný plast, vše laděné do šeda, takže fotky jsou záznam staré verze )

a cestou domů jsme se zastavili v Ploskovicích:

ty přerostlé ,,slepice,, se tam naparovaly před samicemi...