Rozlítaný kůň

 

Nějak takhle si připadám, když se poddám své fantazii a plánuji buď změny v bytě nebo cesty za poznáním...ta kobyla/fantazie mě veze a peláší se mnou, a já se držím hřívy a bojím se, abych nespadla a nenatloukla si. Koukám, že jsem se nestihla ani pořádně obléknout a nachystat, to už tak bývá, že fantazii se meze nekladou a dělá si s námi, co chce. Zato pak to vystřízlivění, to je obvykle nepříjemné a skličující, když si musím přiznat, co z toho půjde a nebo nepůjde uskutečnit.

Milé KOČKY,

jakpak to máte s fantazií Vy?

Ono něco jiného je být mladý, zdravý, zaměstnaný a při penězích, a něco jiného pak žít v důchodu, s několika neduhy a z peněz, které vám určí soc. systém, vypočítaných z platů, které jsme brali kdysi. Aby to však nevypadalo, že si stěžuji, přilepšovala jsem si brigádami, na poslední jsem byla ještě počátkem r.2019, aby bylo na cestování. A nyní covid paradoxně šetří moje peníze!

Co tím ale chci říct? abyste na nic nehleděly a fantazii si pěstovaly. Podporujte ji, přiživujte hezkou knížkou nebo filmem, někdy stačí i jen zajít do přírody, jak to dokazují snímky mnohých z vás.

Tak, ať se daří.

Co zbylo

 Co zbylo z kytice, kterou jsem si koupila k svátku a narozeninám? Pro kterou mě poslal manžel? Jak asi víte,

milé KOČKY, 

byly to růže, tulipány a roští, neboli zeleň /borůvčí. Nejprve ,,odešly,, růžičky, zvadly a zavěsily hlavičky, tak šly do koše a parádu dělaly žluté tulipány, ty po mnoha dnech začaly také odcházet a tudíž jsem je do koše vyhodila rovněž. A nyní se mi ve váze zelenají jen proutky borůvčí, které vystrčily zelené lístečky a několik kvítků, manžel pravil, že brzy budeme sklízet borůvky ( tak jsem mu dnes uvařila borůvkové knedlíky z tvarohového těsta). Zkrátka, už bude na čase si pořídit kytku novou.

Tentokrát jinudy

 Volali mi z Karlova náměstí, abych se přišla ukázat, že se mám vmáčknout neobjednaná. Tak jsem si v úterý ráno přivstala a dojela do Prahy. Celou cestu byla mlha a teplota kolem nuly. Řidič busu jel, jako by nás ukrad a nic mě netěšilo, myšlenky se také držely kolem nuly. Odbyla jsem si tam nezbytné, dostala jsem vějíř žádanek a budu běhat po doktorech. Vetřelec to nechce vzdát jen tak.

Pak přišlo to lepší - vysvitlo sluníčko, já jsem měla v tašce malý fotoaparát a jeden hlásek sice špital, ať skočím na tramvaj a do metra a mažu domů, ale ten druhý žadonil, potvora, prý, kdo ví, kdy zas bude hezky a že bych se mohla jít trochu projít, že skočit do tramvaje nebo do metra můžu vždycky, brzy druhý, poťouchlý hlásek toho prvního přemluvil, bylo rozhodnuto.

Milé KOČKY, 

prošla jsem Karlák, vzala jsem to do Spálené ulice a pak jsem zapadla na Staré Město a brázdila jsem to cik - cak, až jsem se došourala  na Staromák, do Pařížské jsem si nezašla zašopovat, ale zafotit, i když, kdyby zde prodávali zlevněné nohy, pár od kolen dolů, koupila bych si hned dvoje, jedny do střevíčků na tancování a jedny do pohorek na výlety...ty moje už mají záruční dobu prošlou...stejně měli všechny ty obchody zavřené,  jako pravá, česká důchodkyně bych tu neměla ani na sponku do vlasů. Pak už jsem se dopracovala  k Právnické fakultě, kde jsem si sedla na sedmnáctku. Jenže u Holešovického nádraží jsem ještě vystoupila ( na dvě fotky ) a pak teprve dojela na konec Prahy a domů. Mlha ( kupodivu ) se válela  od Prahy až k nám a prý tu ležela celý den, jak tvrdí manžel.

Když odpustíte množství fotek, můžete se projít se mnou. Nafotila jsem těch domů skoro 200, ale dnes jsem se často dívala po detailech, domovních znameních a soškách. Šla jsem sama a nikdo mě nepopoháněl. Díky malému množství lidí v ulicích jsem neměla problém. (Rozhodla jsem se ignorovat lidi bez roušek a nepočítat je).

kostel sv. Jiljí

Tak zase příště, na některé z ulic Prahy...?

Když

 Když se dítě předškolák rozhodne k psaní a rovnou pohádky ( má vzor v sourozenci, který už krátce chodí do školy ) - tak to může vypadat i takhle:

Milé KOČKY, 

jistě znáte od svých dětí nebo vnoučátek podobné případy. Já jsem stihla udělat jednu fotku a navždy to ,,dílo,, zaznamenat. Bohužel moc brzy a předčasně. Takže sice známe fakt, že v jeskyni bydlel drak, ale nevíme, jak to bylo v této pohádce dál, zda si z princezny neudělal oběd a jestli se objevil nějaký hezounek, který princeznu zachránil či se skamarádil raději s drakem? Víte, jak to teď, v těch moderních pohádkách, chodí!

Koukám, že pisatelka rovnou ilustrovala.

Zas a znova

Nedávno jsem psala, jak vás,

 milé KOČKY,

 ráda vidím u mne na blogu a jak ráda chodívám na ty vaše...tak, abyste si udělaly představu: takhle nějak si vás představuji: pěkné, s vráskami pouze od smíchu, roztomilost sama, pozorné, hravé, každá jiná a všechny zajímavé -

zůstaňte své!

 zas a znova vás ujišťuji, že blogování má smysl a význam...