neděle 16. června 2024

Krásná česká země

 Tak a hned na úvod - kdyby se mě náhle někdo zeptal, kde se mi nelíbí, asi vyhrknu: v Ústí nad Labem, přesto, že je tu spousta krásných kopců, prostředkem teče řeka, na břehu trůní hrad Střekov, na druhém břehu se vypíná Větruše, na ni se snadno dostanete pěknou lanovkou, v okolí jsou vodopádíky a najdeme tu i mnohá pěkná zákoutí, nad městem dohlíží rozhledna - Erbenova vyhlídka...mají tu ZOO, ale stejně, město se mi nelíbí, některé důvody bych mohla napsat a je jím třeba nevábný smrad z továren, což mi vadí především, když jsem návštěvou u sestry v Krásném Březně, jiné důvody raději nebudu uvádět, ale kdo v Ústí byl, jistě ví...

víte, že v Ústí je u nás nejvíce vychýlená věž kostela? 





zato jsou místa, která se mi líbí vždy, a taky se snažím tam občas zajet, pokochat se a vůbec nehledím na to, že už jsme tam byli vícekrát:

jedním z těchto oblíbených míst je hrad Švihov:





také Znojmo, 




překrásná je Kroměříž, 




Loket, 





Domažlice, Děčín a mnohá další místa. Celá Šumava, Chebsko a Mariánlázeňsko. Jeseníky,  Telč, Slavonice... však některé už víte, kam mě srdce táhne...

nejlepší je, když se sejdu s někým milým v pěkné kavárně na předzahrádce u kávičky a máme společné téma, joj, to je v Česku krásně...

hezkou neděli vám všem


sobota 15. června 2024

Nebyla to kachna?

 Nedávno jsem v internetu četla, že naše slavná vláda rozhodla, že od příštího roku zruší svátek 1.květen, neboli Svátek práce. To mne zarazilo, neb jsme se učili, že tento svátek sem přišel z Ameriky ( a jak znám Hanku z Moravy, jistě by našla a popsala vše, co jsem já ze školy dávno pozapomněla a udělala by pro nás k tomu čtivý článek ) a je celosvětově uznávaný a slavený, no, poslední dobou asi 3 roky nekoukám na televizi a tak tam možná nic takového vidět není a už ani nebude, zato internet bude dál řešit kauzy Agáty, Simony a Ornely, Darinky a jiné veledůžité zprávy ze života.

Taky mě, milé KOČKY, v té souvislosti překvapilo, že se žádní pracující tomu nebránili, v komentářích to neřešili a bylo jim to asi šumák. Protože u nás už pracující nejsou? No, podle pana jednoho poslance, syna jiného poslance, který se tam drží 35 let jako .... košile, to tak vypadá.

Manžel povídal, že nám už to může být jedno, ale co mám dělat s tím, že mi to jedno není? Neočekávám, že by někdo dělal jako dřív alegorické vozy s ozdobenými břízkami a mávátka, aby se chodilo v kroji do průvodu, ale oslava práce snad není jen to. Mimochodem jsem tyhle věci nikdy ráda neměla.

( a to nemluvím o tom, že prý se dělají mezinárodní dny všeho možného a nemožného )

Jestli zrušej i svátek M.J.Husa a podobné svátky, půjdu snad protestovat na Staromák. Fakt.


Přála bych našim poslancům vidět, jaké nasazení mají třeba sestřičky a to denně ! na stacionáři u onkologických pacientů, kde si nemohou dovolit udělat ani sebemenší chybu + nápor na psychiku a určitě si nemohou dovolit žvanit hodiny o ničem a jít na oběd nebo svačinu je mnohdy jen přání.
A takových zaměstnání je!

Zrušit v EU změnu času ze zimního na letní a naopak nemají čas, vymýšlet nařízení proti syrečkům, pomazánkovému máslu a jiným krajovým specialitám to jim jde, ale za ty peníze bych to ráda dělala taky, 

- pozdě, Jiřo, volby byly minulý týden!

pátek 14. června 2024

Přečetla jsem

 Po delší době, milé KOČKY, jsem tu s výčtem knížek, které jsem v poslední době stihla přečíst:

ono jich bylo víc, ale znáte mě, na blog dávám přednostně cestovatelské a výletní příspěvky...

autor: Martin Půlpán Ztracen na Hedvábné stezce - kniha tlustá, kolem 500 listů a přečteno za 4 dny - no, spíše večery - tak mne to chytlo, že jsem byla naštvaná, že knížka skončila!

a protože jsem neměla čas jít pro výpůjčky do Mě knihovny, sáhla jsem po Halině Pawlowské a Ivance Deváté a smála se zas a znova u jejich knížek, kterých mám několik od každé. 

divíte se? milé KOČKY?

např. úryvky od Haliny: 

Nápis v kavárně:Nevysmívejte se naší kávě! Jednou budete také staří a slabí!

Lež má krátké nohy, ale nejsou vidět za řečnickou tribunou.

Tulák - člověk, který by se nazýval turistou, kdyby měl peníze.

Lékárna - bar pesimistů.

Sex je jediná hra, která se nepřerušuje kvůli tmě.





čtvrtek 13. června 2024

Pořád se něco děje

 V posledních dnech se toho okolo mne hodně děje:

milé KOČKY, jsou děje pěkné a taky ty méně pěkné, mezi ně patří nevolnosti po léčbě, které mě donutí dělat doma málo a ležet v posteli hodně, 

z těch lepších - cestování příbuzných, z čehož mám velkou radost - třeba dcera s mužem a jednou vnučkou strávili 8 dní v Paříži, dopřála jsem si sledování jejich letadla cestou zpátky!, + sestra s dalšími rodinými příslušníky byla na pobytu v Londýně a letěla prvně letadlem - tak si umíte představit, jak jsem je telefonem vyslýchala po jejich návratu! a na mne čekala také jedna akce dávno domluvená, tedy cesta na tři dny do Budyšína a tu už jste viděli, dlouho jsem se na ni těšila a bylo hned co dát později na blog -  pak mne čekalo sezení v komisi u voleb - a tak pořád dokola. Letošní rok mi letí jak splašená antilopa. 

V úterý večer 28.5. jsme s Janou a jejími příbuznými byli na divadelním představení Cimrmani - Dobytí severního pólu a dost jsme se nasmály. Přitom jsem na to, že máme od zimy vstupenky, úplně zapomněla a kdybych nešla zaplatit popelnice, asi bych si ani nevzpomněla - ještě, že tu Janu mám. 

Na tento týden jsem měla plánů - ale nejde vždy vše podle mých představ, tak je zkrátka musím posunout na jindy. Třeba pak bude i lepší počasí, ne? 

Milé blogerky, přeji vám na zbytek června, aby vám vše vycházelo a měly jste se báječně. 

letadlo z Paříže kousek před přistáním na Ruzyni. foceno z PC ....jak mně se ulevilo, když dosedli! - a tak to mám s jejich cestováním vždy...




středa 12. června 2024

Oznámení

 Milé KOČKY, v posledních dnech minulého týdne se náš starý, dobrý a svéhlavý počítač naučil laškovat a klást nám klacky pod nohy, což zvláště mého manžela dost iritovalo a snažil se mu domlouvat - inu, snažili se oba - systém kdo z koho. V pondělí se počítač nadobro rozhodl spáchat harakiri - ještě, že jsem měla nějaké příspěvky nachystané a naprogramované k vydání. 

V úterý jsem odpoledne přijela z léčby na Kalově náměstí a domů už stihli dovézt počítač jiný, nový a ještě celý vyjukaný, kde se to octl, vzápětí  dostával až do dneška příkazy a návody, jak to do něj manžel sázel, v této chvíli už si začíná uvědomovat, že i já tu chci občas zasednout a pracovat na svém blogu a to díky němu. Snad bude vstřícný a poslušný, v to věřím, alespoň pár let?

Tak a to je pro dnešek vše. Přeji vám všem pěkný podvečer  a žádné komplikace s předměty v domácnosti.