Dnes budu slavit s vnučkou - znamenalo to i péct vánoční cukroví - linecké a vanilkové rohlíčky, těsto jsem měla v lednici od středy do čtvrtka, kdy jsem se s ním dělala, znáte to, záda u toho bolí...ne, nezbláznila jsem se, koncem června, stromeček strojit nebudu, ale to máte tak, milé KOČKY, když byly ještě vnučky malé a léta jsem je na prázdniny s manželem někam brala, upekla jsem vždy sebou cukroví a odpoledne jsme si ho tam i my s mužem ke kávě dávali, případně jsem měla čím pohostit dceru a zetě, když mi na místo ubytování holčiny dovezli a pak, když si je zase přijeli vyzvednout. Stal se z toho dobrý zvyk. A jelikož jsem měla doma ještě loňské vlašáky, řekla jsem si, (letos asi žádné nebudou) že je nejvyšší čas ty staré zpracovat.
Tentokrát o prázdninách ani netuším, zda budu mít s vnučkami nějaké termíny na společnou dovču, mají své plány, tak to cukroví dnes vezmu na oslavu osmnáctin k nim domů, než se mi někam rozprchnou. Podle vyjádření manžela si hraju na hodnou babičku, podle zetě trénuji na Vánoce.
rohlíčky nedělám, tvary vykrájím a nikdo si zatím nestěžoval:
linecké také moc neřeším, dělám klasická kolečka/kytičky s dírkou uprostřed, tahle srdce jen málokdy:
tak snad k dárkům pro oslavenkyni a její hosty přijdou vhod... a taška s dárky mi bude cestou vlakem vonět...
