Jako vždy, když přijde taková nebo podobná pohroma, se ukáže, co jsme my, lidé, zač. Nedávno tornádo na Jižní Moravě a nyní voda, která ničila a opakovaně ( 1997, 2002 a jinde v jiné roky ), strhala mosty, domy a zanesla bahnem pole, louky, zahrady, domy. Někde protrhla rybníky a zničila jistě i nějakou tu úrodu v zahradách. Každý z nás to prožívá jinak, podle toho, zda je sám tím postižený, nebo má někoho v rodině, komu byl majetek zničen, případně ,,jen,, soucítí s těmi, na koho padl Černý Petr.
V létě jsem poprosila lidičky, kteří chodí na můj blog o dárek ve formě květin/trvalek pro Lenku, jako první se přihlásila Vendy, jsem moc ráda, že reagovala stylem, že pošle Lence semínka, a mnohé z vás asi také uvažují, že Lenku podarují, třeba na jaře, Lenka a její básničky potěší mnohé. Proč byste Lence neudělaly, milé KOČKY, radost? to se mi to rozdává z cizího, co?
Chápu, že nyní je přednostní vyklízení toho Augiášova chléva a finance.
Tak mě napadlo, že když tolik zahrádek bylo vyplavených nebo zanesených bahnem, že třeba příští rok, až budou domy a bydlení u těch povodní postižených vyřešené, ploty opět postavené a mosty a silnice opravené, že lidé si budou chtít opět v zahrádkách udělat záhony, vypěstovat zeleninu a květiny a my ostatní jim můžeme podarovat přebytky. Pro ten dobrý pocit, pro dobrý skutek. Tak se přimlouvám, nic nevyhazujte, letos na podzim šetřte, třeba se vám hodí někoho zjara podarovat, udělat někomu radost a bude na váš trs pivoněk, kopretin, flox či keříčků ibišků pod oknem dlouhá léta vzpomínat.
