Černá Hora

 Když jsem zvolila na tento čas moře jako téma, zůstanu mu na blogu pár dní věrná, co mi taky zbývá, když mám právě ne moc příležitostí k výletům, ale za pár dní to bude jinak a třeba i nějaká aktualitka bude. ( Musím se taky věnovat potírání Vetřelce, přeci)...

Pro tento den jsem otevřela archív na stránce Černá Hora, kam jsem vylákala svého manžela, ač se zubynehty bránil a - jako vždy, pak se mu tam líbilo. Běda, kdyby ne!

Tak tedy, jelo se tehdy do Černé Hory přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a měli jsme bydlet v Sutomore, ovšem během cesty zavolali průvodci, že nastala změna a zakotvili jsme v Bečiči, městečku na dohled od Budvy, v úplně novém hotýlku a my jsme na tom vydělali. Vše nové, čisté a příjemné. Vše po nedávných deštících umyté a kvetlo, co mohlo. Počátek léta, žádná velká vedra, vozili nás na výlety...za mne skvělý relax.

A co bych vyprávěla, nabídnu vám,

milé KOČKY, nějaké své fotky:

zastavení cestou tam nad Dubrovníkem na tzv. ,,2 fotky,,

Perast:

Kotor:

Bečiči:

Budva:

navštívili jsme i Stari Bar, Ulcinj a jiná místa, třeba Sveti Stefan, také Skadarské jezero...

Dubrovník:

klášter Morača: u stejnojmenné řeky:

klášter v Cetinji:

řeka Morača z busu:

Poslední den jsme strávili v Dubrovníku, ale předtím jsme celé dny výletovali: 

do kláštera Morači a na Lovčen a různě...třeba na hranice s Albánií.

 poloostrov Sveti Stefan:

kostelík v Budvě:

Boku Kotorskou jsme cestou domů zdolali přívozem:

snad se vám tam líbilo jako mně...

Televizní pořady

Já se mám,
na to, že telku sleduji téměř nahodile, měla jsem velké štěstí,
v několika posledních dnech jsem stihla krásný pořad Slovenské televize o Levoči a Spiši, o Pieninách.
Ó, jak je to dlouho, co jsme se tam byli naposledy podívat? Dokonce i manžel uznal, že u Červeného Kláštora byl.
Hned jsem oprášila starý plán na opětovnou návštěvu Slovenska a jen počkám, jak to bude vypadat počátkem září se zdravím, penězi a možností ubytování.
Pak jsem si se zájmem shlédla na, tuším, že ZOOMU, pořad o různých kaňonech kolem řeky Colorado,
dychtivě jsem také odsledovala  na ČT 2 krásný, asi francouzský, pořad o zapadlých koutech v Alžíru - neuvěřitelná místa. Mám dojem, že to bylo filmováno z balonu?
Jeden by neřekl, jaké barvy může poušť mít.
Ukazovali tam závěrem pro mne dosud neznámé skalní malby, ale to bylo něco!
Kam se na ně hrabe moderní umění!
V nedělní Toulavce jsem si oživila návštěvu v Hoslovickém mlýně, kde jsem byla před lety s vnučkami, když byly docela malé.
Tak si díky telce cestuji a téměř nic mi nechybí.
Vlastně díky tomu nepotřebuji očkování, eura, smlouvu s cestovkou a strach z koronaviru.
Hady a pavouky a škorpiony nevyjímaje.
Bylo toho víc a ráda jsem se po několik večerů oddala těmto pořadům.
Třeba na NOE jsem si opravdu vychutnala pořad o kostelích i jiných památkách, o zdejších obyvatelích a jejich osudech - jak kráčeli dějinami a kde že? v Boce Kotorské.
Říká se o ní, že je to jediný fjord v jižní Evropě.
To místo je mi milé, když jsme se tam kdysi s mužem ocitli na zájezdu do Černé Hory, bylo to takové středomořské pohlazení a moc ráda o tomto koutě světa slýchám. Nebyli tu vždy v pohodě, každý se sem cpal, ať to byli Benátčané, Turci, Rakušáci a další. Také tu není neobvyklé zemětřesení.
Nyní to tu patří Černé Hoře, ač by zdejší obyvatelé asi byli radši přičleněni k Chorvatsku?
A víte,
mé milé KOČKY,
že u pramene pod Křemešníkem je tabulka, na které je uvedeno, že odtud se voda, která údajně obsahuje stříbro, vozila do Boky Kotorské na válečné rakouské lodě?
Díky stříbru se ta voda nekazí!
To bych ráda věděla, jak dlouho tam s tím jeli.

zastavení v Perastu:

 vzadu, vlevo nahoře - Lovčen:

zastavení v Kotoru:

Náhradní program

Včera odpoledne si manžel přečetl seznam mých zájezdů,
kam bych se jednou ještě ráda podívala a povídá:
a nechceš jet znova do Černé Hory?
Poněkud mne překvapil, obvykle nikam nechce, a tak říkám a ty bys tam se mnou znova jel?
Pokrčil rameny a šel pro kazetu a pustil nám videozáznam,  který jsem tam, v r. 2003, natočila.
On tehdy fotil, já točila, kamerou, byla jsem začátečník -
a tak jsem se na to po dlouhé době zvědavě podívala.
Krásně jsme si připomněli naši tehdejší pouť,
přelom května a června, vše kvetlo, počasí tak akorát,
všechna místa, která jsme navštívili, se nám tím v paměti oživila:
Perast, Boka Kotorská, Kotor, Budva, Bečiči, Sv.Stefan, Sutomore, Starý Bar, Ulcinj, Morača, Cetinje, Podgorica, Skadarské jezero, Lovčen, mnohá další.
Ubytovaní jsme byli jako první hosté v úplně novém hotelu.
Bonbonkem na tomto zájezdu byl poslední den před odjezdem v Dubrovníku.
Na Královninu pláž budu ještě dlouho myslet!
Milé KOČKY,
video sem nedám, ale pár fotek z manželova tehdejšího foťáku ano.

(  aby toho pěkného nebylo málo, večer jsem natrefila na ČT 2 na pořad o Burgundsku, tak jsem si spravila chuť, zavzpomínala jsem na náš zájezd s býv. spolužačkou Marií v r.2006 )