čtvrtek 30. dubna 2020

Místo sletu

Dnes bych,
milé KOČKY,
měla jako správná čarodějnice letět na slet, na čarodějnickej!
Jenže v roušce se to špatně řídí,
jsem docela mladá čarodějnice a koště mám ještě neolítaný,
vždyť jsem ještě nedosáhla sta let.
Tak jsem si udělala náhradní program,
vzala jsem malý fotoaparát a šla nafotit, ,,co dům dal,, - neboli,
 co město v tuto chvíli nabízí.
Ačkoli to hlavní, barevné, jako tulipány, narcisy a jiná jarní kvítka už jsou pomalu v odkvětu,
našla jsem přeci jen mnohé:
začínají kvést proutky tamaryšku, jehličnany,
u pošty kvete strom, který neumím pojmenovat, ale je moc krásný:
takové světle fialové zvonečky a na podzim to má na větvích zajímavé lampičky,
Tak se tu ráda pochlubím:
( fotky jsou čerstvé, ještě teplé )











středa 29. dubna 2020

Večery u Telky

Večery nikoli pod lampou, tak by se dalo napsat to, co provozuji poslední dny,
či spíše pozdní hodiny dne.
Jsem tím posedlá!
Našla jsem si několik pořadů,  původně jen nahodile a nyní už po nich pasu jako feťák!
Na TV Seznam jsem včera odsledovala moc pěkně udělaný pořad o Andalusii,
přiznávám, že jsem se namlsala!,
každý večer se dívám na pořady o bydlení a o rekonstrukcích bytů a domů na Spektrum Home a nebo na Fine Living.
Manžel chodí spát poměrně brzy a tak ztiším zvuk na minimum, užívám si pořad a jsem v pohodě.
Co pořad, pořady!
Po půlnoci odkoukám ještě návštěvy honosných vil v různých zemích Středozemí a pak jdu spát.
Už jsme byli na Maltě, v Amalfi, ve Španělsku, na Mallorce, další pořady budou následovat.
Tak si cestuji - virus nevirus.
A jak to dnes dopadlo s hrníčkem na kávičku?,
milé KOČKY,
nakonec jsem si ji uvařila do tohoto:
( máslové sušenky jsou kupované )
                                                     přeji vám všem poklidný večer


Šeříkově

Včera večer jsem se trochu přioděla a došla jsem si ,, za barák,, natrhat dvě větvičky šeříku,
všude se linula krásná, typická vůně a jak známo, když kvetou šeříky, květen nemůže být daleko,
milé KOČKY!
Moc jsem toho netrhala, stačí mi jen snítka.
Doma jsem kvůli němu vyměnila ubrus a prostírání, neb to žluté se k němu nehodí.
Stůl dostal ubrus s fialovými kvítky a otřesně růžové prostírání.
A když už jsem byla v tom aranžování, popadla jsem foťák a zvěčnila to,
zkoušela jsem, které hrnečky na kávu budou ráno  šeříku nejlépe slušet.
Manžel spal, tím jsem se vyhnula situaci, že by mohl pronést: ty se vyblbneš.
A ochráncům přírody vzkazuji:
stejně ten keř přijdou zastřihnout a minulý týden jsem zasadila před dům asi 8 nových keříků šeříku, co mi darovala Jana z jejich zahrady.



úterý 28. dubna 2020

Velké změny

Už je to tak,
milé KOČKY,
i já si musím přiznat, že vše se mění,
vnučky mi ,,vyrostly,, a už mají své aktivity, kam je nemusím doprovázet,
mám sice víc času pro sebe,
nemusím k nim dojíždět,
ale má to i své nedostatky:
méně je vídám,
méně se pohybuji,
( dříve jsem musela na vlak, nebo na bus, pak přes Prahu a pobíhání po kroužcích taky dobrý sport )
o to víc se mi po nich stýská.
Nyní jsou sice doma a učí se přes počítač,
když si zavoláme, ptám se : jak je?
a slyším: DOBRÝ!
Mám takových nápadů, kam bych je v tom pěkném počasí vzala,
ale!...
však to znáte.
Sedíme všichni doma.
Dnes jsem šla ( po dvou měsících šel i manžel ) do obchodu dokoupit základní potraviny a venku už kvete šeřík!
Nejvyšší čas zas jít ven s foťákem.

( osiřelé medvědí hrnky )


neděle 26. dubna 2020

U máminy sukně

Zavzpomínala jsem si, jak to bylo, když jsme byli malí.
Já, nejstarší, sestra je o rok mladší a o další rok a jeden schůdek menší brácha.
Pak čtyři roky a přišli další tři bráchové krátce po sobě.
Táta i mamka pracovali ve fabrice a kolem mámy se neustále batolilo několik dětí.
Vůbec nechápu, jak to všechno stíhala.
Prala, vařila, žehlila, zašívala!!!, uklízela, práce na zahradě, vyprávěla nám a četla, táta nám dělal meče a ze starých velkých poklic štíty, věčně jsme si hráli na zbrojnoše a rytíře, lezli jsme po stromech, v létě plavali v Ploučnici a v zimě jsme na ní bruslili.
Pořád jsme běhali venku.
Doma jsme hráli ping pong, karty - hrálo se o sirky, člověče nezlob se, šachy. Hodně se četlo.
Chodili jsme na volejbal, na atletiku,
ale když jsme byli ještě malí, dali jsme si přes stůl deku a hráli jsme si na stan.
To tedy v zimě, v létě nám táta na zahradě udělal stan z celty...
V zimě s námi sáňkoval.
Sestra i brácha pěkně kreslili, s tím byla taky legrace, koukali jsme na sestru, ona něco čmárala a my jsme hádali, co to bude. Vždycky to - můra - předělala! Abychom neuhádli.
Chodila jsem s babičkou do lesa na houby, na dříví, na louku pro trávu králíkům,
na borůvky, na maliny.
Mamka nám pak upekla koláče.
Na její buchty s tvarohem nikdy nezapomenu. Měla jsem nejraději ty rohové a ještě vlažné!
Nebo šišabůry: takové zakroucené tyčky z koblihového těsta osmažené a obalené moučkovým cukrem a skořicí.
Na ty můj manžel vzpomíná nejvíc ( mamka - jeho tchýně, mu je dělala vždy, když jsme  k ní jeli ),
byli spolu jedna ruka.
Milé KOČKY,
nějak to uteklo.


sobota 25. dubna 2020

Na stole

U nás doma nic moderního,
líbí se mi tzv.papežské barvy, to jest bílá a žlutá, manžel preferuje červenou,
ale mám ráda i zelenou a podle toho to vypadá.
Třeba teď, po Velikonocích, mám bílý ubrus, žluté prostírání a zelenožluté nádobí,
ale za pár dní se to zase změní, ubrus půjde do pračky,
na stůl přijde ubrus jiný a nádobí se použije ,,do barvy,,.
,Manželovi jsou tyhle finesy cizí a bere si na čaj nebo na kávu hrnek oblíbený,
i kdyby se k ubrusu nehodil. Jemu je to jedno.
A že jsem cestou z nákupu ,,nakoupila,, kytku zadarmo a že se barevně hodí - to jde mimo něj.
Možná by si všiml, kdybych tam žádnou nedala!
Jo,
milé KOČKY,
takhle jednoduché to je.
( to jsem kdysi, v Globusu, natrefila na jednu keramičku a ta prodávala tohle nádobí, líbilo se mi, koupila jsem od každé velikosti hrnku a talířku dva kousky  a jeden džbáneček na mléko, 
zelené misky jsou z Ikea, ale přiznám se, že mám raději porcelánové, tudíž tenkostěnné nádobí )




pátek 24. dubna 2020

Rozkvetlé náměstí

Jak jsem slíbila, tak činím:
včera jsem pro vás,
milé KOČKY,
nafotila nějaké to jarní potěšení:







čtvrtek 23. dubna 2020

Hrátky s poštou

Kde jsou ty časy, kdy jezdil poštovský panáček?,
je doba koronavirová, překvapení plná.
Zažila jsem za svých víc jak sedmdesát let už leccos,
ale poslední roky jsou zajímavé.
1.
Před pár lety se mě naše pošťačka ptala, zda bych jí nepůjčila větší částku peněz,
naštěstí jsem moc peněz na účtě sama neměla a navíc,
sousedka mi na ni řekla nějaké drby a tak jsem byla ostražitá
a vzala jsem si čas na rozmyšlenou.
Jenže, holku do týdne zavřeli,
( tu pošťačku, ne sousedku )
a tak jsem to půjčování měla vyřešené.
Vytloukala klín klínem, hrála na automatech, byla prý všude zadlužená.
2.
Dcera byla na dovolené ( za svobodna ) v Dominikánské republice a poslala mi krásnou pohlednici, prý tam byla překrásná známka! všem ty pohlednice došly, jen mně ne. Asi někdo na zdejší poště dodnes obdivuje hezkou známku?
3.
Teď zas mám jinou zkušenost:
před dvěma dny manžel našel ve schránce oznámení: druhá výzva pro vyzvednutí balíčku.
A prý že 9.4. přišel na zdejší poštu balíček pro mne, nikdo mne o tom nezpravil a nic se skoro 14 dní nedělo!
Hned jsem volala na zdejší poštu a říkám ochotné paní pošťačce, zda by mi to mohli znovu doručit, prý ano. Včera čekám a nic, dnes tam volám, protože zítra by balíček vrátili zpět odesílateli.
( doteď netuším, od koho to je ),
Prý tam leží! - povídám jí, že už jsem na poště byla od té doby dvakrát a mohla jsem to vyzvednout!
Jen, kdybych o tom věděla.
Tak si holt nasadím apartní roušku a vyrazím na poštu!
Od teď nikomu nic neposílám a vše budu doručovat osobně, vlakem, busem.
.......
Zpátky doma:
tak můj tip, kdo a co mi posílá, nevyšel,
před poštou se díky počasí čekalo v pohodě, jen asi 7 lidí přede mnou,
překvápko bylo až uvnitř pošty, prý balíček přišel poškozený a musím k jiné přepážce, tady se mě zeptali, zda mohou balíček otevřít úplně a podívat se dovnitř,
a!!! co se tam skrývalo?
milé KOČKY!
Objednala jsem si počátkem roku předplatné bydličasopisu a oni mi teď za to poslali pytel asi 6 různých úklidových prostředků do koupelny a na WC a nějaké ty vůně a asi někdo byl zvědavý a podíval se dovnitř.
Tak jsem převzala rozervaný pytel a kráčela domů. Cestou tam jsem stihla nafotit rozkvetlé náměstí a dokonce některé záhony již byly odkvetlé!
Ale, to vás čeká až zítra.

Náhradní program

Včera odpoledne si manžel přečetl seznam mých zájezdů,
kam bych se jednou ještě ráda podívala a povídá:
a nechceš jet znova do Černé Hory?
Poněkud mne překvapil, obvykle nikam nechce, a tak říkám a ty bys tam se mnou znova jel?
Pokrčil rameny a šel pro kazetu a pustil nám videozáznam,  který jsem tam, v r. 2003, natočila.
On tehdy fotil, já točila, kamerou, byla jsem začátečník -
a tak jsem se na to po dlouhé době zvědavě podívala.
Krásně jsme si připomněli naši tehdejší pouť,
přelom května a června, vše kvetlo, počasí tak akorát,
všechna místa, která jsme navštívili, se nám tím v paměti oživila:
Perast, Boka Kotorská, Kotor, Budva, Bečiči, Sv.Stefan, Sutomore, Starý Bar, Ulcinj, Morača, Cetinje, Podgorica, Skadarské jezero, Lovčen, mnohá další.
Ubytovaní jsme byli jako první hosté v úplně novém hotelu.
Bonbonkem na tomto zájezdu byl poslední den před odjezdem v Dubrovníku.
Na Královninu pláž budu ještě dlouho myslet!
Milé KOČKY,
video sem nedám, ale pár fotek z manželova tehdejšího foťáku ano.

(  aby toho pěkného nebylo málo, večer jsem natrefila na ČT 2 na pořad o Burgundsku, tak jsem si spravila chuť, zavzpomínala jsem na náš zájezd s býv. spolužačkou Marií v r.2006 )















středa 22. dubna 2020

Chtít

Něco jiného je chtít a něco jiného je mít.
Co se týká cest do ciziny, mám několik fází:
Píšu si na kus papíru, co chci vidět, pokud natrefím u oblíbené cestovky na to, že tam jedou,
zařadím zájezd do seznamu.
Pak ukecám Janu nebo někoho jiného a přihlásíme se, zaplatíme, počkáme na den D a jedeme.
Ovšem pak přicestuje koronavir  a nabourá všem plány.
Takže nyní napíšu, co bych chtěla a co mám:
mám plány a seznam, chtěla bych na tyto zájezdy - neb mi ještě v poznávání Evropy chybí...
( obvykle jsem si dopřála za rok dva do ciziny, k tomu jeden adventní,
k tomu několik výletů po Čechách, Moravě a Slezsku ).
Program na několik let:
https://www.ckmayer.cz/zajezdy/6680-portugalsko-spanelsko.html
https://www.ckmayer.cz/zajezdy/347290-velky-okruh-irskem.html
https://www.ckmayer.cz/zajezdy/386238-recko-velky-okruh-ii-autobusem.html
https://www.ckmayer.cz/zajezdy/6650-norske-fjordy.html
Itálie-Sicílie s výletem na Maltu ( nevím, u které CK jsem to viděla )
a Florencii třeba tady: https://www.redok.cz/romantika-toskanska-it408-20/
ve Francii mi ještě chybí:
https://www.ckmayer.cz/zajezdy/423155-zamky-na-loire-ii-a-pobrezi-atlantickeho-oceanu.html
https://www.ckmayer.cz/zajezdy/346649-languedoc-a-roussillon.html
https://www.ckmayer.cz/zajezdy/489415-zeleny-raj-francie.html
https://www.newtravel.cz/putovani-z-friska-do-flander
Jak vidíte,
milé KOČKY,
v mém věku a s mými zdroji jsem docela skromná a držím se při zemi, hihi.
Tak schválně, co z toho se podaří?

úterý 21. dubna 2020

Pohled zblízka

Dovolím si tvrdit, že pro fotku jsem schopna si i lehnout,
tedy - pokud nemám šaty a není mokro.
Tento, pro mne zajímavý snímek,
jsem ulovila před dvěma lety v jednom veřejném parku v městečku v Gaskoňsku.
Udělaly jsme si tam s kolegyní Janou chvíli pauzu během prohlídky města,
nasvačily jsme se, odpočinuly u fontány, udělaly několik fotek.
Zajímavé bylo to, že jsme se nacházely uprostřed bývalé římské arény.
Nyní je to součást městské klidové zóny.
Dnes jsem se pustila do prohlížení fotek z tohoto zájezdu v 08/2018 a moje duše se potěšila.
Dovolte mi,
milé KOČKY,
abych tu Janě poděkovala, že mi vždy věřila,
že akceptovala výběr zájezdu a pak se ochotně se mnou vydala za hranice všedních dnů.
A že vše se mnou ráda a odevzdaně absolvovala.
A že jich bylo!
Dík, Jano.


pondělí 20. dubna 2020

Poznávací znamení

Až tento článek a fotku uvidí kolegyně Jana, bude jí jasné, že se mi stýská.
Po zájezdech, po výletech.
( tady vidíte,
milé KOČKY,
jak jsem ješitná, že si myslím, že Jana se na můj blog občas podívá )
Jako poznávací znamení je níže umístěná fotka mého příručního zavazadlíčka,
na doklady a peníze a fotoaparát.
Na jednu rtěnku, zrcátko, kapesníčky, případně větrový bonbon.
Batoh s jídlem, pitím a jinými potřebnostmi mívám v busu pod nohama a nechávám jej v busu i když jdeme do města nebo jinde na prohlídku.
Tuhle taštičku si beru sebou.
Ta by mohla vyprávět.
Třeba příběh, kdy jsme ve měste Sarlat chtěly posedět v restauraci,
dát si něco malého a skleničku vína,
a číšník, který neuměl česky!,
nás posadil ven ke stolku na chodníku, líbilo se nám tam, ale nechápali jsme,
pak, později, nám paní průvodkyně vysvětlila, že pití se v době oběda odehrává jinde!
Jo, člověk se pořád učí.
Někde vám ve Francii kafe v poledne jen tak neuvaří.
Proč já se neučila? s těmi pár slovy rusky a německy, co si ze školy pamatuju, toho na západě moc nepředvedu a francouzsky a anglicky neumím.
Ještě, že to kafe a dort zvládám, sklenku vína jsem si dokázala také koupit.
Jednou jsem si v Bretani málem koupila kalhoty!
To by bylo video na blog, kdyby ten rozhovor rukama nohama mezi prodavačkou a mnou někdo natočil!
Hezký, pondělní podvečer přeji.

neděle 19. dubna 2020

Toulavka

Dnes, v neděli dopoledne, jsem si dopřála Toulavou kameru a Objektiv, jako vždy, když to jde.
Navrch jsem obdržela PONORKU.
Jsme v malém bytě s mužem asi moc pohromadě a jednou to přijít muselo. Nadšení, že je zpátky doma ze špitálu a že se o něj pěkně starám, asi vyprchalo, chtěl si zavysílat ( hulákat do radiostanice ) a ačkoli jsem neřekla slovo, asi jsem čučela jako čert - a to já taky umím!,
takže jsem pravila, že příště by mi to měl říct předem a dát mi pořady nahrát a bylo by to ok.
Ale zpátky k pořadu:
Na Dvojce pak dávali krom jiného pořad o Elbě, připomněli mi můj úžasný, krátký pobyt na Korsice.
Nu, asi se tam už nepodívám, proto se ráda vrátím zpět v čase ve fotografiích.
Byli jsme celý den v Bonifaciu a počasí bylo přímo ukázkové.
Milé KOČKY,
cestovatelky, samy víte, že Středomoří je ráj,
mohu vám pár obrázků nabídnout?
Provázkem sešněrované auto a nebo hodně nabourané tam potkáte na každém kroku,
prosím pozor: žádná jachta na snímku není moje, 
vidíte mne tam tak, jak jsem vypadala v 09/2002
Hezké nedělní odpoledne přeji.


sobota 18. dubna 2020

Venku

Dopoledne vaření a úklid a podobné laškovnosti.


Povídám manželovi: na hrob mi nech vytesat -
zde konečně odpočívá obětavá manželka, která ještě hodinu před smrtí luxovala.
Koukal!
Šla jsem dnes po obědě do obchodu, koupit asi dvě věci ( no, dvě? ) a nějaký časopis,
po cestě vidím, že kvetou stromy, tak jsem odnesla nákup domů a vzala fotoaparát
a udělala jsem si malou procházku po městě.
Nejen, že kvetou hrušně, třešně a kdejaké roští,
třeba mahon a pěkně to kolem něj voní,
ale také sakury a také různé cibuloviny.
Na dvou místech jsem zaznamenala pěknou výzdobu k Velikonocům.
Jak jsem jim záviděla, u nás před domem by to nevydrželo.
Před školou hmyzí hotel, před úřadem záhon bílých narcisů.
Nazdobené jedny schodíky opadanými lístečky ze sakur.
Milé KOČKY,
máte-li čas,
pojďte se projít se mnou.
Každá zelená větvička po zimě dobrá.

( a teď to nepříjemné:
ač maso moc nejím, dnes jsem si dala jehněčí, uřízla jsem a snědla totiž koupenému piškotovému beránku zadek,
na některých stromech rostou igelitové sáčky,
droždí zdražili na dvojnásobek,
a bolí mě záda, zato ukrutně )