úterý 18. května 2021

Úterý v Praze

 Dnešní den byl vydatný a výživný, jak říkají mnozí. Dopoledne jsem si mákla v bytě a vyprala jsem velkou deku, aby si mohla, až já v poledne odjedu, už vesele schnout. Na 13tou jsem byla objednaná k lékaři, dosud mě chválili, chválili, až mě přechválili. Seznámení v pátek s mladými doktory a jejich okukování mého Vetřelce přineslo dnes neveselé zprávy a budou další vyšetření, ještě, že mám takovou lékařku a velice schopnou zdr.sestru, která mi vždy žadoní o brzké termíny! jinak nevím. A nebyla bych to já, abych si nespravila chuť, po těch zvěstech.

Milé KOČKY,

skočila jsem na Karláku do dvaadvacítky, dojela jsem na Malostranskou a hupsla jsem do Valdštejnské zahrady, a jako bych tam byla prvně, zafotila jsem si přímo náruživě, přítomní pávi na mne koukali, jako na zjevení, ale lidí tam bylo poměrně hodně, některé rodiny krmily ryby a mladí se miliskovali v habrových cestičkách. Prošla jsem Senátem na Valdštejnské náměstí a pak jsem se vrátila na Malostranskou, odtud metrem do Ikea na Černý Most, kde jsem si chtěla přikoupit jednu poličku navíc do nové skříňky, ale lidé jsou dlouhým uzavřením prodejen tak vyhladovělí, že je vykoupili, restaurace nebyla otevřená a tak jsem nekoupila nic a hlad jsem měla jako vlk, nepila a nejedla jsem od dopoledne.

Mám, hlavně pro mimopražské blogerky, které ke mně chodí na blog, doufám, že zajímavé obrázky. Ještě jsou teplé, úplně čerstvé.




































A to je konec, milé děti, té dnešní pohádky. 

Jak vypadá jaro?

 To je po zimě pár sněženek, vylézajících ze zbytků sněhu, pak troška zelených lístečků někde v koutku u zdi, nějaká ta fialka, choulící se v trávě, poté vykvetou zlatice, přidají se tulipány, občas nějaký ten narcisek, v lužním lese vystrčí hlavičky dýmnivky, začnou zpívat po ránu ptáci, a když se zima nevrátí, přidají se další a další otužilci a vypukne to pravé jaro...

a nakonec to přijde i na Šumavu a už to nejde vrátit! Vážně, milé KOČKY!

Ve chvíli, kdy z Klíče je sice ještě vidět bílé vršky Krkonoš, u nás v Polabí už vše kvete a stromy nebo keře jsou obalené bílými květy, včely se můžou přetrhnout a lidičky noří ruce do čerstvě zryté hlíny až po lokte, nájezdy do zahradnictví jsou na denním pořádku, tehdy je to pravé jaro. Muškáty, fuchsie, spousta jiných květin a také sazenice zeleniny...majitelé zahrádek nešetří penězi, časem ani silami.

A my jsme se párkrát v ten čas vydali na Šumavu: