Je neděle ráno, 2.4.23 - jsme v Drážďanech a po dobré snídani se vydáváme do Nového Města Drážďan - tedy na pravý břeh, do tzv. Aleje. Autobus nás na celý den opouští a s ním mizí i moje rukavice. - velká chyba!
Poté, co si to tu prohlédneme, překročíme most a jsme ve Starém Městě, které jsme z druhého břehu pozorovali už drahnou chvíli. Po zbytcích opevnění a hradeb procházíme až k Semperově soše a necháme na sebe působit výklad pana průvodce. Vnímáme sochy, budovy, kostely a Labe, též ,,parníky,, most - a brzy sestupujeme do města - u Labe funělo, ledový vítr byl nepřítel - špatně se prokřehlýma rukama fotí.
Zdejší kostely a domy a paláce jsou krásné, ovšem díky tomu, že letitá špína je vpitá do kamene, do pískovce, zdají se být budovy černé a jelikož bylo hodně pod mrakem, dojem černi tím byl ještě zvýrazněn. Některé sochy, vázy a části budov jsou restaurované a jsou světlé, jakoby máslové, ale ty neopravené skutečně vypadají jako černé. Neustále potkáváme nějaká muzea a kdo měl zájem, mohl se tam podívat, čas na to byl. Pro prohlídce města se šlo na prohlídku Semperovy Opery a poté někteří volili individuální program, my s Janou jsme si zašly do Zwingru, jenže - tam nás čekalo nemilé překvapení, nádvoří s kašnami se rekonstruuje a je to jedno velké staveniště. Tak jsme to poběhaly po ochozech. I tak nám to stálo za to, jak možná dosvědčí mé dost mlhavé fotky? ( toto místo jsem navštívila asi 4x a vždy něco nového objevím )
Milé KOČKY, je toho hodně a tak si dáme nyní malou pauzu a zítra : Drážďany - druhý díl?
O rodu Wettinů jsme slyšeli každý den a není divu, oni tato městečka a hrady zdejší vlastnili a část rodiny tu dosud žije.
A ještě jedna téměř hádanka: jestlipak, milé KOČKY, uhádnete, proč jsem si vzpomněla na N.Urbánkovou a p.Smoljaka ve mlýně: Radime, řekneš jim to znova?Náš pan průvodce byl na tom podobně, neboď neustále zvonily zvony a my jsme věděli, že nám něco hezkého a zajímavého vypráví, ale, co to bylo?
ještě přidám dvě:
