pondělí 2. listopadu 2020

Hrádek

 Obcí s tímto jménem, jak jistě víte,  je více. Shodou okolností se nám přihodilo, že babička mého zetě v jedné z těch obcí léta bydlela a žila. Hrádek u Sušice. Nachází se zde i zámek, nyní opravený, je to stavba zajímavá, v zámku je restaurace a hotel. Jednou se zeť s vnučkami, když byly ještě malé a jeho babička tam stále ještě bydlela, k ní rozjel na návštěvu, ale spali na zámku. Ode mne si vzali pár kuliček hrášku - jestlipak už jste odhalily, proč? 

Milé KOČKY,

nu, chtěly si hrát na Princezny na hrášku a prý si opravdu hrách pod prostěradla v postelích daly. Přes den byli u babičky a večer se utábořili na zámku a prý vnučky spaly dobře. Vtipné ale je ještě něco, když babička přišla do Hrádku, bydlela na zámku, který tehdy opravdu vypadal jinak, než dnes, zdevastovaný a na spadnutí, užila si tam zimy a vlhka, její vyprávění nebylo snadné poslouchat a vžít se do té situace. Proto si pochvalovala, že v té pozdější, lepší části života na stáří bydlela v domě, kde bylo teplo a sucho. Babička se dožila mnoha let, hodně přes devadesát a byla do posledních chvil činorodá a soběstačná. Proto nejen na ni v těchto dnech vzpomínám. Svíčky, které zapalujeme, jsou i za ni.

Mimochodem, když jsme občas u ní byli návštěvou, hned jsme si vyšli na Svatobor, oběhli Sušici ( moji oblíbenou ), zajeli do Klatov a nebo jinam v okolí. Třeba i na Koráb, nebo do Domažlic. A taky třeba na rozhlednu Sedlo s výtečným výhledem na hrad Kašperk. Krásný kout naší země.










Z Hrádku do Sušice je to skok a pak na Sedlo? nebo jinam...













 

Přes práh

 Doba nás donutila, že manžel nikam nechce chodit ( s výjimkou lékárny, pošty a obchodu s potravinami ) a stejně tak nechce, aby někdo chodil k nám. Aby někdo přešel práh, jak tomu říkám, nicméně:  stalo se, že v sobotu volala Jana, moje kdysi kolegyně v práci, že se staví, že jedou z lesa a donese mi houby. Opravdu se stavila, jen na prahu bytu mi předala lesní úrodu, donesla pěkné kousky a bylo jich hodně, manžel nastoupil, houby očistil, nakrájel, zpracoval a měli jsme po několika letech pravou a voňavou smaženici. Nějak se to vždy semele a najednou kvečeru, také v sobotu, někdo zvoní. Já na to: jdi otevřít, kdo to může být? Vrátil se a já - dotírám s dotazy. Kamarádka Marcelka, předala mu u dveří  polovinu bábovky, tašku česaných jablek a pytlík vlašáků. A honem pryč. Sedla do auta a jela domů... přes dvě vesnice ( je jich o hodně víc! ). Mám pro ni doma k jejímu svátku dárek a tak jsem jí ho mohla předat, kdybych to byla tušila! Nu, alespoň se na dárek může pořád ještě těšit. 

A já ??? - se těším z kamarádek, z jejich snažení a také si udělám dnes podvečer kompot z jablíček a provoním si byt.