středa 30. září 2020

Když hory

 Když hory, tak pod sněhem, když hory, tak Šumava a nebo Jeseníky, ale hory na podzim, s barevným listím, to je také kouzlo...

( jasně, že ti, kdož musí na lyže, vybírají jinak! - Alpy a Krkonoše a svahy a vleky a to já nemusím, stačí, když vidím na videu, jak seskakuji z lanovky nahoře na Kleti a musím se smát, manžel má nápady! )

Milé KOČKY,

říkám si, že když se vám líbily fotky z Kubovy Huti, projdu se archivem a ukážu vám nějaké moje horské úlovky na cestách po oblíbených místech. Schválně, jestli někdo z vás uhádne, kterou tu fotku mám nejraději. Tedy mám je ráda všechny, ale mám k ní vřelý vztah asi proto, že jsem tam byla spokojená, neb se po pár pošmourných dnech udělalo hezky a slunečno a čerstvý sníh spolu se sluníčkem dělaly zajímavou atmosféru.

Pravda, když nás na zájezdu do Švýcarska nebo do Rakouska vyvezli busem nebo i lanovkou na kopec  - pořádný vrcholek! - tak se mi to líbilo a rozhlížela jsem se jako divá, ale nikdy mě nenapadlo tam jet v zimě a lyžovat, na to jsem příliš málo sportovně založená. Já tak to kolo a plavání v řece, pěškobus a nebo posedávání v ušáku s knížkou.Moje sportovní aktivity utlumuji už několik let a je už nepředstavitelné, abych za den najezdila 60 km. Po lesích a vedlejších silničkách, s věčným seskakováním a focením. Ale zpátky k horám: mám ráda kopce, hory, lesy, výšlapy na nějaký bod, ze kterého je výhled. Třeba si pamatuji, jak jsme šli ve třetí třídě se školou na Bezděz, vpravo od pěšiny Křížová cesta a nahoře hrad se zajímavou historií: byla jsem nadšená, stejně tak na výletě se školou na Ještěd, kde ještě tehdy stála stará kamenná rozhledna! Nebo s mamkou na zájezdu od Benaru do  Kuksu a na Sněžku. To mi bylo asi 9 - 10 let a tady byly základy mé neutuchající touhy pořád někam jezdit a lézt. U toho Praděda pořád nevím, zda se mi tam víc líbí v zimě nebo v létě?

Tak a tady jsou moji favorité:

na Šumavě:











v Jeseníkách:











na Tolštejně:









Kdyby vám, milé KOČKY, bylo z mých fotek zima, zabalte se do deky a popíjejte bylinkový čaj a je mi jedno, pokud si do něj něco ostřejšího přilijete.

Už se plíží:

Hle, podzim dorazil až k nám, usadím se, budem topit, zdržovat se doma. No, kdyby se udělalo hezky, možná by mě foťák k nějaké procházce vylákal.

Milé KOČKY,

trochu zapršelo a mám v plánu zrýt záhony před domem, tak mi drže palce, aby mi to šlo od ruky, nebo spíše -  od rýče .Chci se do toho pustit příští týden.



úterý 29. září 2020

Zvláštní vydání

Rozhodla jsem se napsat pro Marťu, věrnou návštěvnici mého blogu, tento příspěvek, podarovat ji tímto článkem a i nějaké ty fotky vybabrám..., když se jí líbí domy šumavského resp.alpského typu. Jeli jsme jednou koncem srpna v r. 2009 s manželem na Kubovu Huť, abychom poznali zase jiný úsek Šumavy, když jsme se ještě dopoledne ubytovali a trochu se opláchli, šli jsme na zastávku vlaku, neb je zde stanice v nejvyšší nadmořské výšce v republice. Jeli jsme dvě stanice a pak jsme se ze zastávky Zátoň vydali lesem po modré na Boubín. Bylo to náročné a překrásné, z Boubína jsme sešupem došli zpět na Kubovu Huť a rádi jsme si v penzionu odpočinuli. Pamatuji si, že ten večer dávali v telce první díl pořadu Vyprávěj a že jsem u toho usnula! Další dny jsme výletovali do okolí: do Vimperka jsme jeli vlakem a šli ke hradu, do Lenory, do Volar, do Prachatic a na Libín na rozhlednu, do Vlachova Březí a Husince, tam všude jsme se dostávali autem, k Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, dojeli jsme třeba do Stožce a šli pěšky do Nového údolí a dále do německého Haidmühle, kde jsme si dali skvělou kávu a malinový dortík. Ubytování na Kubově Huti jsme měli moc pěkné a nepříliš finančně nákladné.

Milé KOČKY,

manžel nebyl líný ani dojet do jeho oblíbené obce Borová Lada a dát si tam polívku - kulajdu a dal si ji několikrát za sebou! Chudák pan hospodský si zprvu myslel, že manžel je kontrolor.

Šumavo, já se zas vrátím.






























Všem blogerkám

 Milé KOČKY, všeho schopné blogerky, moc vás zdravím a protože pod několika mými články, věnující se zájezdu do Rakouska v neděli, je spousta vašich vesměs krásných a milých komentářů, odpovím vám všem, tady a teď, najednou:

zcela určitě jsem při vybírání fotek k povídání myslela na vás všechny, na to, abyste se také trochu podívaly do tohoto nepříliš navštěvovaného kouta Rakouska. Tušila jsem, že se vám bude líbit tato krajinka, voda v kašnách, sluníčkem pozlacené květiny, které už vědí, že zima číhá za rohem, pohledy z rozhleden, zkrátka jsem vás všechny, které ke mně nakukujete, měla pomyslně sebou. Vím, že některé z vás jsou většími a zkušenějšími cestovatelkami, než moje maličkost, také vím, že mnohé z vás tu možnost neměly a rády nakouknete alespoň ,,za plot,, republiky u jiných na blogu.Ty domy s barokními nebo renesančními fasádami se dají opravdu vidět i u nás, na mnoha místech, ale já, za sebe, jsem moc ráda, že máme možnost cestovat, srovnávat, těšit se, pokud ten zmetek koronavir zrovna neřádí, že nám nebrání jako dříve úředníci a nedělí nás ostnatý drát. 

Přiznám se, že nohy už mi slouží méně, než dřív a tak moje vystoupání na vrcholky rozhleden bylo takové pomalé šourání, nicméně jsem zvítězila, pochválila kardiostimulátor a pak už jsem se rozhlížela jako osmnáctka. Oči mi slouží, přičemž jsem doma zjistila, že foťák ty Alpy zachytil lépe, než moje oko. V kostelích se klaním všem, kdož to vymysleli, postavili a opečovávali, vyřezávaným sochám i oltářům se obdivuji.

Jsem vám všem, kdo sem chodíte, vděčná, že se vám náš výlet líbil. Pevně doufám, že to nebylo naposledy, kdy jsem někam vycestovala a následně i další lidi potěšila popisem a obrázky, za vaše krásné komentáře všem moc děkuji a nejraději bych, po volbách, všem osobně napsala, ale nyní není na to čas. Opatrujte se a zase někdy. Jiřina z N.

tento muškát nám nešel z hlavy:myslela jsem na Vendy, zda ho zná...




ve výloze cukrárny:


tyto růže překrásně voněly, fetovala jsem tam asi 5 min.!
posílám je vám všem, milé KOČKY!




Ještě bych ráda dodala, že na takovém zájezdu není možné čekat na vhodný okamžik, kdy máte správné světlo a vhodný úhel, žádné lidi na snímku, prostě jdete a musíte si to sami užít, případně pár obrázků nacvakat, ale není prostor pro umělecké fotky. ( dobrá výmluva, ne? )