sobota 27. ledna 2018

A je to!

Hotovo, sečteno,
řeklo by se PODTRŽENO!
Volby skončily, výsledek je znám,
komentovat to nebudu,
na to jsou tady jiní...
kdyby vyhrál p.Drahoš, taky bych nekomentovala...
Jen vám,
milé KOČKY,
sdělím:
seděla jsem v komisi,
viděla ty lidi, kteří přišli volit,
venku pršelo a bylo nevlídno,
oni se zvedli a přišli.
Tolik lidí jsem zatím přijít k volbám neviděla.
Zase se ukazuje, že pokud někdo něco chce, musí jít a něco pro to udělat.
Byly doby, kdy ,,volby,, vypadaly jinak.
Tak zase na podzim
( ani v tuto chvíli nevím, do čeho to budeme volit )
a ještě jedna zkušenost:
nevím, jak kde, ale u nás jistá sorta obyvatel vůbec k volbám nechodí a netuším,
zda je to dobře nebo ne.
To jen tak na okraj, očima pozorného pozorovatele.

( mít na to, pojedu si teď zklidnit nervy k moři )

neděle 21. ledna 2018

Bojím se

Když jdu do Seznam.cz podívat se do své pošty,
bojím se,
milé KOČKY,
že na mne vyskočí Ornella a nebo, nedej bože, její máma,
Leoš a jeho vyzáblá milenka,
Darinka a její u tyrkysové hladiny vystavené křivky a nebo...
dosaďte si samy...
znám asi dva lidi, co si denně kupují Hromy a blesky...nebo jak se ten bulvár jmenuje
a taky to s nimi podle toho vypadá...
že jim není líto peněz,
vlastně zajišťují těm ,,novinářům,, z těchto plátků dobrý život
a pak oni sami sedí doma, čtou si škvár,
a majitel plátku vysedává několikrát za rok s drinky pod palmami na krásném ostrově.
Televize mi taky dala nedávno záminku k zamyšlení:
Dávají postupně dílo paní H.Třeštíkové,
Manželské etudy a to všechny tři díly pěkně za sebou, v jednom večeru,
emotivní byl díl o paní Marcele, pronásledované nepřízní osudu,
a tam mě moc překvapilo, že se ve všech třech dílech mluví o penězích,
jak paní M. strádá, peníze jí chybí,
ale neustále kouří jednu za druhou a později i její dcera.
Z toho nejsem moudrá, když má na cigarety? tak ...
takových je, řeknete si...
a to nemluvím o tom, že pak v tom zahuleném prostoru s dvěma dětmi spí?
Bojím se, kolik takových lidí u nás žije?

čtvrtek 18. ledna 2018

Mlha

Mlhu asi zažil časem každý,
mlžka bývá hezká na podzim,
když barevné listí na stromech halí do závoje,
zato v zimě, když namrzne mlha na křoví a stromy, to je, pane, krása...
ale dnes vám,
milé KOČKY,
povím o jiné mlze.
Já jsem zažila opravdu pořádnou, hustou mlhu na třech místech:
v Londýně a v Aši, a cestou od nás do Špindlu a zpátky!
Překvapilo vás to? není divu, mne také.
To jsme jeli ze Skotska, poslední zastavení zájezdu bylo za pěkného počasí ve Stonehenge
a ač jsme pak projeli Londýnem, nic z něj jsem nezahlédla ani náhodou - byla tak hustá mlha,
že se divím, že řidič našel Dover!
A druhý případ byl ještě divnější:
byla jsem v lázních Frantovkách a jednoho dne jsme si s ostatními lázeňačkami usmyslely,
že se odpoledne podíváme vlakem do Aše.
Sedly jsme do motoráčku a po krátké době vystoupily na nádraží v Aši,
vyšly jsme před budovu a nic, opravdu nic neviděly...
Mlha!!! hustá jako pěna na holení ...
tudíž jsme se otočily a sedly zpět do vyhřátého vlaku, který tam ještě stál a vrátily se zpět do Františkových Lázní...
Byl to můj nejzbytečnější a nejpodivnější ,,výlet,, v životě.
A prohlášení, že jsem byla v Londýně a v Aši a nic neviděla, je pravdivé.
Zato ta třetí mlha, ta byla s příběhem a málem na rozvod.
Dcera mi do práce volala, že je nemocná, má vysokou horečku, pak se spojení přerušilo.
Studovala v té době v H.Králové a měla být se školou na horách...na lyžáku.
Přijela jsem pozdě odpoledne domů z práce a přemluvila manžela a vyjeli jsme autem do Špindlu, kde jsme ji hledali, abychom se TAM dověděli, že vůbec není v chatě a že leží na ubytovně v H.K.!!!
takže jsme jeli zpátky domů a bylo dusno, ač byla zima...a hustá mlha celou cestu,
manžel měl oči červené jak angorák.
Přijeli jsme domů asi v půl druhé ráno a po páté odcházel manžel do práce...na 12hod. šichtu.
Tehdy jsem neměla na růžích ustláno! a byla jsem za pořádnou zmatkařku.
Takže přede mnou o mlze raději nemluvte...
milé KOČKY.
A vlastně si vzpomínám na jednu taky nepříliš povedenou akci, která ale k mému překvapení dopadla DOBŘE:
Jeli jsme na kolech z Modravy, podívat se na Prášilské jezero, bylo to pozdě na podzim a počasí příšerné, když jsme se tam doškrábali, mlha jako mlíko, vidět bylo vodičku asi 1 metr od břehu a pár loudivých kachen...
já bez sebe, že přítel tu krásu, která je tam běžně k vidění, rozhodně neuvidí, a víte, co on řekl?:
alespoň si to mohu představit tak hezké, jak mi má fantazie dovolí a vydali jsme se ve studeném dešti zpátky...
klobouk dolů... dodnes jsem mu vděčná, že mi nevynadal.

středa 17. ledna 2018

Po filmu

Do práce už nechodím a není žádné neštěstí, když si ráno přispím,
vstávat můžu, kdy chci,
v osm, klidně i před devátou, v zimě, kdy je ráno stejně tma,
proto se mi často stane, že na telku koukám až dost pozdě večer,
nic mě nenutí do peřin...
tuhle večer jsem se dívala - bohužel,
natrefila jsem na něj, až když už chvíli běžel,
ani vlastně nevím, na jakém to bylo televizním kanálu -
malinká odbočka:
( tady si říkám, že některé TV kanály by se mohly nazývat jen KANÁLY, že? )
na film, který se odehrával v Toskánsku,
a bylo to přesně TO, co jsem už nutně potřebovala,
dobrá kombinace:
děj naprosto nenáročný, předvídatelný a úžasná krajina,
vinice, terénní vlny s vilami a stromy na každém vršku,
asi se jmenoval Dopisy pro Julii?
I svatba na toskánském venkově proběhla...
záběry mlžného oparu a se sluncem nad kopci byly krásně romantické...
a moje fantazie po shlédnutí?
Milé KOČKY!
...že bych potřebovala:
krásného, červeného, malého fiata
a nutně dámský, bílý bicykl s barevnou síťkou na zadním kole,
( přeci jízda v kolové sukni! )
puntíkatý šátek do vlasů a o padesát let míň,
vilku v Toskánsku uprostřed vinice,
zkrátka, takové běžné věci....přeci....














pondělí 15. ledna 2018

Volby

První kolo voleb máme za sebou,
hlasy jsou sečteny,
výsledky známy,
chystá se kolo druhé....
probíhají debaty, řeči, řeči, sliby, sliby, sliby, nějaké ty plky,
jednomu jde hlava kolem...
a teď:
máme téměř dva týdny na přemýšlení...
Jako už tolikrát, seděla jsem v komisi a sledovala lidi,
přicházející k volbám,
bylo jich tentokrát docela hodně,
především přišli ti starší,
ale chodily i rodinky a s dětmi,
a zaujaly mě některé jejich názory,
také ty, které říkaly moje ,,kolegyně,, u voleb.
( povídalo se o všem možném, když voliči v místnosti zrovna nebyli )
Můj VYVOLENÝ se do druhého kola neprobojoval, ale!
dýchal těm dvěma pěkně na záda.
Když ho sleduji a to - přiznám se - vím o něm jen krátce,
dovolím si tvrdit:
ještě o něm uslyšíme!
( zprvu jsem si loni myslela na jiného,
,,znala,, jsem ho z jiné stránky,
byl sympatický, že si to platí sám,
nicméně jsem pak, postupně, měnila názory a pohledy na jednotlivé kandidáty,
jeden mi připadal moc starý, jiný nevýrazný, další moc ambiciozní, někdo nečitelný, delší dobu jsem si myslela na mladého, ale jeho čas ještě přijde?
až jsem se rozhodla a nelituji... )

neděle 14. ledna 2018

Načuřelá

Dnes je to tři týdny a 3 dny, kdy jsem si způsobila zranění - naražení žeber,
už se to hodně zlepšilo a bolesti zvolna ustupují,
začínám se pomaloučku stále více zapojovat do běžného života,
nejen v domácnosti,
i když,
milé KOČKY,
není to ještě zdaleka v pořádku.
Trochu jsem zpovzdálí sledovala televizi,
vlastně - asi to byly zprávy na ČT 1 -
a naštvalo mě, že nějaká mladá žena, čerstvě matka, která během těhotenství zjistila rakovinu,
musí se soudit s pojišťovnou o úhradu za potřebná léčiva - kde to žijeme?
Kolik takových případů u nás máme?
Kdo za to může?
...pak nemám být načuřelá!

čtvrtek 4. ledna 2018

Obyčejně

Jestli je to tím překlopením do nového, ničím nezatíženého roku,
nebo tím, že mám čas se zamýšlet nad stavem mých věcí,
zjišťuji,
milé KOČKY,
že dávám přednost klidu, jednoduchosti a obyčejnosti,
před mumrajem, hlučností, vyumělkovaností...
nebo mám alespoň ten dojem!
Už se těším na to všechno, co mě letos potká ...
( sedět v koutě a čekat ale nebudu, půjdu tomu naproti )

úterý 2. ledna 2018

To byste nevěřily

Milé KOČKY,
vítám vás na svém blogu v r. 2018 -
poslední dobou jsem člověk povalovací, ležící, spící,
a pokud povolí ty bolesti, nebude to tak špatné,
to byste nevěřily,
co vše se dá promyslet v takové poloze...
přestavba kuchyně, všelijaké úpravy v bytě,
různá ,,vylepšení,, - jak už to my, ženy, máme ve zvyku...
kdyby se myšlenky daly přečíst,
asi by mi manžel servíroval jedy místo léků a čaje,
netuší, že mám tyhle spády a plány na jaro...
které jemu jsou z duše odporné.
Tapetování, natírání, přesunování nábytku,
s tím spojené omývání všeho, co se musí vyndat a zase schovat,
změny k lepšímu nebo taky ne...
Zatím sbírám síly a plánuji,
po chvilkách listuji v časopisech s tématikou bydlení...
a teď by to chtělo nechat si uvařit kafíčko do pěkného hrnečku s podšálkem...