Na nebi

Jak jsem již párkrát psala, občas se díváme s mladší vnučkou na oblohu,

vymýšlíme, jako co vypadá mrak,

a pokud vidím něco zajímavého, občas to i vyfotím:

jako tady,

milé KOČKY,

no,

není to neobvyklé?

Rozhovor

Počkej chvilku, až turisté odejdou,

pak ti to dovyprávím.

Milé KOČKY,

není Kozel jako kozel.

Ruku v ruce

K městu Chebu ještě něco málo:

milé KOČKY,

O Valdštejnovi a jeho zavraždění v Chebu nebudu referovat,

jednak jsem to neviděla a druhak to už každý ví...

většina z vás jistě zná,

že městem protéká řeka Ohře,

že je zde také ojedinělý hrad,

( na ten jsme ovšem tentokrát dojít nestihli ),

město má bohatou historii...

spousta lákadel je také v nedalekém okolí,

o tom ale jindy.

( v jedné výloze se mi líbil obraz )

- tak tento příspěvek pro blog jsem si předpřipravila a v neděli dopoledne jsem, jako vždy, shlédla Toulavou kameru v ČT 1,

a jako již tolikrát, ruku v ruce se mnou i pořad Toulavka, můj oblíbený - šel ,,do Chebu,,...takže!!! -

milá Jano,

jelikož jsem tě na hrad v Chebu tentokrát nevzala, v Toulavce v opáčku ho uvidíš a podíváš se i na rozhlednu a na cyklostezku kolem Ohře.

dost mě to rozveselilo...

Květena

Pár snímečků pro vás,

milé KOČKY,

ze včerejšího výletu do Ašského výběžku, resp. do Frantovek:

kvetlo kde co,

kaštany, akáty, rododendrony, azalky, kosatce, růže a jasmíny,

plevel u cest v příkopech, vlčí máky u trati,

moc hezké to bylo.

Potkali jsme p. Dr. Uzla, na živo vypadá stejně, jako v TV.

Pěkné - ještě květnové - dny přeji všem.

Čerstvé dojmy

Vrátili jsme se dnes až pozdě, ale ještě sluníčko svítilo...

Včera večer jsme zvažovali tři varianty výletu,

ale - nakonec jsme se rychle domluvili, dnes ráno po šesté hodině odjezd...směr západ.

My s mužem, kolegyně Jana, auto...

První zastavení Andělská Hora...nahoře se pracovalo, výhled skvostný...

Pokračovali jsme na Chlum Sv.Maří...bývalá paní průvodkyně již tam není, škoda,

dostalo se nám volného pohybu po areálu, i tak to bylo fajn.

Milé KOČKY,

pak jsme vzali Janu na Soos,

ale lidičky, na mne to dělá dojem, že se ,,tam,, pomalu už nic neděje, sucho a chabé přírodní pochody - kdeže jsou ty velké fumaroly a ,,vařící,, se bahno ...které si pamatuji z mé první návštěvy kdysi, před lety.

Oběd jsme si dali v půvabné vesnici s rázovitými statky a názvem Nový Drahov...

Vyžádala jsem si přejezd do Skalné, na samé hranici s Německem...

tady velmi starý hrad Vildštejn - který se po letech, kdy jsme tam byli naposledy, hodně změnil k lepšímu...

a následně jsme navštívili hrad Seeberg...jen pár km vzdálený...také vyfešákovaný a pohledný, radost fotit...

Všude bylo plno lidí, českých a německých turistů, bicyklistů, výletníků.

Přesunuli jsme se tedy ještě do Františkových Lázní, zavzpomínat na ,,kdysi,, u Glauberova pramene i jinde...

Poběhali jsme parky, ulice a poseděli v kavárně, sledovali ,,cvrkot,,...

nakoupili oplatky, vypili kapučíno a vydali se na poslední atrakci:

cesta do nedalekého Chebu, aby se završil tento výlet něčím úžasným. A povedlo se...

( jen ta tááákhle dlouhá fronta na zmrzlinu u Špalíčku nás otrávila )

pak už nás čekala jen cesta zpátky k domovu...

bylo slunečno, teplo, pohodově, jarní zeleň všude okolo...

Díky za pěkně strávený čas...

Divné nápady

Koukala jsem na pořad o Marii Terezii a i když je mi jasné, že takové pořady můžou po tolika stoletích těžko přesně ukázat vše takové, jaká byla tehdy realita, líbilo se mi, co vše ta rakouská císařovna a zároveň česká královna dokázala.

Stačí připomenout, že za jejího panování museli - poprvé - všechny děti - povinně do školy!

Za její vlády se vysazovaly kolem silnic ovocné stromy!

Porodila spoustu dětí a starala se o ně ...

A jestli to bylo vlivem pořadu, nebo bouřky a tím, že jsem nemohla usnout,

začala jsem si bohapustě vymýšlet:

Milé KOČKY,

kdyby se u nás všechny ženy spolčily,

přemluvily muže, syny a dědy ke změně a ve volbách ,,zrušily,, všechny ty mužské,

kteří nám nyní vládnou, hulváta, kuřáka, pijáka a lháře, a tím nemyslím jednu osobu,

ty, kteří studovali příliš krátce v Plzni, ( sedí tam dobře placeni již spoustu let a výsledky?)

ty, kteří se smějí, ať se děje cokoli,

ty, kteří se chovají jako žába na prameni,

ty, kteří si přidají peníze co chvíli a seniorům nepřidají ani korunu...

a všechny, kteří se chovají, jako by jim to patřilo a nestarají se vzorně o svěřené záležitosti...

a ve vymýšlení jsem pokračovala:

na hrad bych dosadila - zvolila : třeba Danu Morávkovou,

je to žena krásná, nemluví nesmysly, umí se chovat, je noblesní, je ještě mladá i už zkušená, žije příkladný život, má hezkou rodinu, není vyzáblá a tudíž ani hysterická,

vyjímala by se na známkách, to by muži olizovali poštovní známky!

A v cizině by dělala jen dojem a ozdobu.

A pak...bouřka ustala, já jsem usnula a ráno bylo stejné, jako jiné,

ze všech stran se hrne jedna zpráva za druhou,

jak se politici hádají, ministři vyměňují,

televize, rozhlas a noviny, internet hlásají a znervozňují....

hezkou zprávu neslyšíte za celý den.

Tak si je tu na blogu musíme psát samy...

U tůně

Tady u nás, v Polabí, říkáme bývalým korytům Labe tůně,

před válkou ( druhou, světovou )

koryto Labe napřimovali, regulovali,

a tak vznikly vlevo i vpravo od nynějšího toku plochy bývalé, meandrující řeky,

kde nyní rádi svůj volný čas tráví rybáři a výletníci...

taky ptáci a různí živočichové...

je fajn si tam zajít na procházku,

klidně v jakémkoli ročním období,

vždy se něco najde, co je hezké nebo zajímavé...

Vyzkoušejte,

milé KOČKY.

Tady malá ochutnávka,

je to takové klidné, tiché místo:

kousíček od města a přitom jiný svět.

Svátek

Dnes má svátek Jana,

protože mám známé toho jména a není jich málo,

popřeji jim i tady:

holky moje,

vše nejlepší přeji a hodně zdraví a užijte si svůj svátek,

oslavte ho pořádně!

Tak, jak to máte rády.

Milé KOČKY,

pokud jste také Jany, posílám to přání i vám.

Moje

Moje rodina nebyla moc kreativní ve vymýšlení jmen,

to se dávali samí Václavové a Heleny a Ladislavové a Jiřiny,

po babičkách a po dědech,

po tátovi či matce,

milé KOČKY,

stalo se, že máme i nějaké ty Vladimíry a jednu Vlaďku.

A koukám! - dnes má svátek!

Všechno nejlepší přeji.

Hlavně to zdravíčko ať slouží...

( a dnes je úplně jedno, že to měl být Filípek, hihi ).

Kytička

Taková normální, obyčejná,

vlastně jsem jí část našla, zachránila před uvadnutím.

Milé KOČKY,

a jakou dělá parádu a radost...

Pivoňky

Pivoňky, má láska...

všechny druhy, všechny barvy, vůně...

a fotím je - takové různé přesplotovky...

krása...

( vzpomínka na babiččinu zahrádku )

mezi námi,

milé KOČKY,

mohla bych fotit i škaredé věci, právě máme rozkopané chodníky kolem domu,

ale:

dům už je opraven, dva a půl měsíce byl pod lešením,

ochranné textilie způsobovaly šero v bytě...

máme nová okna a balkonové dveře...

máme novou střechu, nové hromosvody, nové okapy,

nové opláštění, silnější, než bylo to staré, nový a líbivý nátěr, nové balkony,

a práce stále pokračují,

lešení již včera odstranili a odvezli, aby dům vynikl v plné kráse....

ještě se musí odkopat zemina okolo a udělat novou hydroizolaci...

dům je z padesátých let a potřebuje péči...

jenže, já blog využívám na šíření hezkých zpráv a obrázků, toho je nám třeba....

nebo ne?