pondělí 1. dubna 2019

Právě včas

Kdysi jsem se dočetla o vršíčku Kopeč kousek za naší obcí.
Léta jsem se tam na jaře chtěla podívat a nějak se nedařilo.
Kdo si počká! - ten se dočká.


Dnes jsem po obědě na sebe něco navlékla a hurá na dráhu.
( pana Pecivála jsem nechala u PC )
Za celých 10,- Kč jsem si koupila zpáteční jízdenku do dvě stanice vzdálené vesnice,
a pak pěkně pěšmo na Kopeč.
Mírné stoupání po silničce s výhledy na Krtinu ( jak doma říkáme familierně Řípu ),
okolo se vše zelenalo, pole právě čerstvě zoraná tmavě hnědá a okolo spousta kvetoucích špendlíků.
Prošla jsem vesničku stejného názvu, jako byl cíl mojí výpravy,
vystoupala na vršek a cestou zkusila nafotit ty zlaté kvítky.
Tak blízko města a taková krása,
prý tu byla kdysi sopka, momentálně soptívám víc já.
Na celou akci jsem potřebovala něco přes dvě hodiny,
ve 14 hod. jsem odjížděla z N. a v 16 hodin už jsem z vlaku vystupovala zpátky u nás na nádraží a kmitala domů.
Milé KOČKY,
cestou jsem uvažovala, že bych mohla vyhlásit takovou malou VÝZVU:
není to povinné, není to soutěž, nebudu nikoho do ničeho tlačit,
ale!:
kdybyste chtěly, můžete nafotit během týdne nějaké své oblíbené místo nebo koutek, ať již na své zahrádce
nebo potok za vsí, cokoli, kam rády chodíte a není to běžně známé,
je to blízko vašeho bydliště a stojí za nakouknutí, za fotku.
V komentářích pod tímto článkem dejte vědět, kam se máme podívat.
Na jaký blog.
Uděláme si tady takové hezké, české JARO:
Níže mám pro vás fotodokumentaci mé dnešní spanilé jízdy:









































































































































































































































Co se nevešlo

Do minulého článečku se nevešlo:
na poli rostou pneumatiky,
cestou zpátky u pangejtu na mne číhal krokodýl


a taky jsem nafotila tři velmi levné domečky:
to abyste,
milé KOČKY,
věděly,
že jsem na vás při focení nezapomněla,
dnes je přeci APRÍL!










































Zpěv

Neměla jsem to v úmyslu, ale stalo se,
o sobotním výletu jsem vám,
milé KOČKY,
zapomněla napsat velmi důležitou věc:


Při procházce kolem potoka v Zubrnicích, když jsme hledaly s Janou nejlepší místa na nafocení bledulek,
doprovázel nás čilý ruch v povětří -
lítali kolem nás pilní ptáčkové, nosili suché trávy na hnízda a hašteřili se o vhodná místa,
v takovýchto místech se starými ovocnými stromy si nakonec najdou každý to své...
- doprovázel nás celou dobu zpěv, štěbetání, pokřikování a cvrlikání toho drobného ptactva.
To je ten správný moment, kdy si člověk, pokud není úplně hluchý, uvědomí, že je jaro!
Nikdy jindy v roce totiž takové zvuky neuslyšíte!
pozn.: ač se navzájem překřikují, dohromady to na mne dělá ten nejlepší dojem!
A taky jsme měli štěstí, nikdo ze zdejších neměl zapnutou sekačku ( ještě není tráva ) ani motorovou pilu!
Krásné jarní dny vám všem!