pátek 31. prosince 2021

Silvestr

 Je to trapné, ale u nás se nepije ani na Silvestra, někdy mi to je docela líto, že si už nedám ani vínko, však jsem měla červené, bílé i růžové ráda. Ale stárnu a zdravíčko je mi přednější, než špička, ani s kamarádkami tomu vínu jsem nikdy moc nedala, to je tak, když se kamarádím s někým, kdo je ve znamení ryb a takové ženy podle mých zkušeností alkoholu neholdují, soudě podle mé matky a mé dcery.

Můj manžel nepije a nekouří, za ženskými také (už) neběhá, leda tak mezi nimi s košíkem v Penny. Mladá by ho nechtěla a starou nechce zase on, takže moje naděje, že si ho nějaká odvede, dostává hluboké trhliny. Mám velkou výhodu, že na můj blog nechodí a tak si tady můžu vymýšlet co chci, bez obav.

Silvestr je den, kdy to u nás probíhá následovně: manžel touží po ovaru, ale většinou si ho neudělá, jen o tom mluví a dělá si chutě a já si zase brousím zuby na nějaké chlebíčky, obvykle si udělám ty s česnekovou pomazánkou, ozdobené kompotovanou mandarinkou, kompotovaným ananasem  a plátkem kiwi, neboli tříbarevné chlebíčky, nebo něco mírně pikantního a v horším případě se odbydu tresčími játry, které zbožňuju. Také různé jednohubky mám oblíbené, slané pečivo, případně pomazánku z uzené makrely, což zase nejí manžel, o šampaňském nemluvě, to jsem pila naposledy koncem roku 2017 na oslavě dokončení rekonstrukce domu. 

Milé KOČKY:

Takže to dopadne jako každý rok: manžel bude koukat na různé pořady v telce, nakonec prohlásí, že to letos nestálo za nic,  já si svařím červené víno, ( asi 1/4 litru ) aby z něho utekl alkohol a vymačkám tam celý pomeranč, přivodím si pocit, že mám svařák a po půlnoci, až skončí ohňostroj, půjdeme spát a ejhle, ráno na nás jukne Nový rok.

Bude to 2022 a snad se to naučíme rychle používat.

A já pevně věřím, že bude klid a mír a všichni váleční štváči se podívají na film Kdyby tisíc klarinetů...

bejvávalo:


A nevěřte mi vše, co tady napíšu! 

Ovšem to, že vám všem přeji krásný rok ve zdraví, to je fakt. Snad bude pro nás všechny úspěšný a optimistický.

čtvrtek 30. prosince 2021

Sečteno a podtrženo

 Jako sršni mě občas přepadnou utkvělé myšlenky a musím jít udělat příspěvek na blog, obvykle k tomu sednu večer, kdy si normální lidi pustí televizi nebo film, případně si otevřou lahvinku a nebo si pustí pusu na špacír. A teprve později uvažuji, zda je to dobrý nápad a zda nebudu ostatním pro smích ( ale - já přeci leccos vydržím ).

A tak se stalo, že mne napadlo udělat shrnovací článek za tento podivný rok 2021. Vlastně oproti původnímu plánu byl krapet jiný, něco se podařilo a něco ne, i tak však byl na události bohatý a tak díky za něj. Jen si přeji, aby ten další nebyl o nic horší!

Tady a teď vypíchnu jen cestovatelské počiny, kterých jsem se dopustila a nakonec, když se tak ohlédnu  ( opatrně, abych si nezablokovala krk ) nebylo toho málo! Sluší se poděkovat Janě a Marcele, že mě na té cestě provázely a dělaly mi společnost a také jednou i kamarádka Jarmilka s námi vážila cestu.

Rozhodně zvláštní poděkování zaslouží i mnohé blogerky, které mě povzbuzovaly a dodávaly mi sílu v mém snažení v soupeření s Vetřelcem, ale toho ignoruji a tak se o něm nebude právě teď bavit, ať ví, že se má sbalit a táhnout dál, stačilo.

Některé z mých letošních výletů zde i obrazem:

Teplice v Čechách: květen




Plzeň: květen






České Budějovice: červen




Olomouc: červenec








Mariánské Lázně a okolí: červenec





Polsko: srpen







Švábsko: srpen








Tulln: září




Skály v Tisé: září



Veveří: říjen




Loreta v Kosmonosích: říjen



Veltrusy: říjen



 a další, mnohé jiné...







Zvláštní poděkování patří mému manželovi, že mě dost často vozí autem po republice a zatím ty mé spanilé jízdy obvykle dobře snáší...
Tak jsme to shrnuly, milé KOČKY, a tady začneme koukat zase dopředu...

středa 29. prosince 2021

Na přání

Jak jsem se onehdy zmínila, sbírám nahodile léta  ubrousky.

Milé KOČKY a jak Helenka navrhla, abych něco dala zde ,, do placu ,, řekla jsem si, že to není vůbec špatný nápad.

Převážná část ubrousků v ,,mé sbírce,, je vánočních, něco velikonočních a pak takové ty od každého něco...

U těch ubrousků říkávám vnučkám: v nejhorším je spotřebujete!

Některé jsem vám nafotila a zdaleka to nejsou všechny:











Jeden jsem tam vpašovala pro Vendy, schválně, zda ho najde, bude to mít těžké, kvalita snímků je mizerná, při našem osvětlení v kuchyni večer! Ale musí to stačit, bolí mě záda a nemám správný elán pro takovou činnost. Měla jsem to raději nechat na den, kdy svítí sluníčko?

Ale, vyprovokovalo mě to k tomu, že si některý den sednu a ubrousky uspořádám, nechám si od každého jen dva a ostatní spotřebujeme. 

Na zvědavé dotazy typu, kde to skladuji, odpovím, aniž se kdo ptal: v krabici od papíru, stejně jako vánoční ozdoby.