středa 31. července 2019

Rodiště

Dneska jsem úplně náhodou na Seznamu.cz natrefila na článeček o svém rodném městě!
Co vím, tak na domě, kde se to v minulém století stalo, že se mojí mamce narodila, jako první dítě, roztomilá holčička, ještě nevisí bronzová deska s detailními údaji, hihi,


ale i tak jsem přesvědčená, že každý, kdo do tohoto kraje zavítá třeba na dovolenou, by měl tohle město navštívit.
Nebudu tady popisovat, kde všude jsme s kamarádkami pobíhaly a co vše jsme zažili se sourozenci,
kam jsem chodila do školy ( byly tu hned dvě! ),
ani jak jsme v zimě, v létě, chodili k řece Ploučnici, buď plavat, nebo bruslit, nebo?...třeba randit.
Tady to je v kostce napsáno:
https://vyslapy.cz/benesov-nad-ploucnici/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Kdo rád plánuje, může si z toho vzít mustr, co se tu dá vidět,
ostatní mrknou na mapu a přidají si něco z okolí.
Nakonec jsem tohle městečko v pohraničí dávala na blog už vícekrát.
Milé KOČKY,
prázdniny ještě nekončí a tak - proč si tam nezajet.

úterý 30. července 2019

Fakt

Tak to je překvápko, hlavně pro mne.
Fakt, že jsem - čirou náhodou - zjistila, že jsem ve svém starém blogu a plus nyní v tomto novém
už zveřejnila 1292 článečků a množství fotek.
Nejsem tedy nějaká moc ukecaná?


Od dubna 2014 toho tedy bylo!
Výlety, zájezdy, dovolené s vnučkami, mnohá místa v ČR i venku a stejně to ještě není všechno,
protože, když ,,zabrousím,, do fotek, zjišťuji, co míst jsem procestovala a na blog to nedala,
neb jsem ho tehdy ještě nepsala.
A kdybych mohla taky stejně zjistit, kolik blogů jsem za poslední roky navštívila a kolik jsem toho tam pročetla a prohlédla,
byl to pěkný díl mého života.
Hodně jsem to zredukovala, ale i tak je to zajímavá část mého světa a nemám v úmyslu s tím přestat.
Stejně tak se nehodlám vzdát knížek a časopisů o bydlení.
Z mých velmi oblíbených už několik blogerek omezilo svoje psaní, přešly na Instagram a to mě nebere.
Ale našla jsem pár nových, takových, kam ráda zajdu a beru je za stejnou krevní skupinu.
Bez ohledu na věk můj, či jejich.
Milé KOČKY,
říkám tomu zajít na návštěvu, v bačkorách a v pyžamu.

pondělí 29. července 2019

Jdu se polepšit

Slíbila jsem,
milé KOČKY,
že nafotím naše hodiny a že se jimi tady pochlubím,
nu, když koukám na ty fotky, není čím se chlubit. Klepou se mi ruce jako stařence ( což asi už jsem ).


Tak jsem udělala fotku hodinám v ložnici, v obýváku, v kuchyni a v koupelně, pak jsem cvakla moje náramkové,
někde mám schované ( proč vlastně ) staré náramkové a taky jeden prstýnek/hodinky digi, kde to manžel koupil, ani nevím.
Někde jsou ještě schované dvoje hodiny, které, když se mi bude chtít, dám je na Mělník k hodináři spravit.
Jedny jsou kulaté, porcelánové, kobaltem barvené do kuchyně na baterku a jedny na stěnu závěsné, na točené šňůře do obýváku, které jsem si koupila jako svobodná - tak to už o něčem svědčí! Ty se natahují klíčkem!
A tady ty moje hodiny a mnohé budíky, co u nás za ta léta přistály v naší domácnosti.
Ty divné, pod skleněným poklopem, nemám v oblibě, ale to souvisí s dárkyní, nikoli s časomírou.
Tik, tak.
Když se nad tím zamyslím, už mi některé z nich odměřují notnou dobu život!
( manželovy mnohé náramkové sem dávat nebudu, proč taky? )

neděle 28. července 2019

Vaření

Skoro to vypadá, jako kdybych se do toho pustila, abych měla co dát na blog do této mnou opomíjené rubriky.
Ale zkrátím to.
V pátek odpoledne jsem posedávala na gauči, snažila se nemyslet na nevolnosti, z nudy sledovala úplně mimořádně pořad v TV Prostřeno.


Mladice, která vařila ten den mě tak nadchla, že jsem se později večer rozhodla spáchat na druhý den taky něco podobného. Na rozdíl od kuchtičky z obrazovky jsem neměla kance, tak jsem sáhla do mrazáku pro libovoučké hovězí plátky ( nejím tlusté maso ), prošmejdila jsem trochu internet a sáhla po receptu podobném tomu z pořadu.
Kančí na víně - napsala jsem si vše, co se tam má dát a pro jistotu jsem opsala i recept na karlovarské knedlíky.
Povedlo se mi to uvařit, manžel čichal a nenápadně obcházel a zjišťoval, co se to děje, a nachytal mne, jak tvořím navíc ještě domácí nudle do polévky do zásoby. Vlastně ho od sledování televize zvedlo to, že mne viděl, jak otevírám láhev červeného a dost se tomu divil, když ví, že už nejméně 2 roky jsem víno nepila.
Než začal páteční večerní pořad K.Šípa, měla jsem hotovo a v sobotu byl oběd raz dva, neb jsem jen ohřívala.
Nebylo to špatné, maso bylo měkké a knedlíky docela dobré, omáčka pikantní, jen mne trochu zaskočilo, že to bylo nasládlé, dala jsem tam podle receptu lžíci brusinkového džemu.
Vyzkoušela jsem něco nového, ale, po pravdě, kdybych šla do Prostřena, asi bych uvařila něco jiného.
Co to do mne vjelo, že jsem se tak vybičovala, to vám,
milé KOČKY,
nepovím,
ale už jsem zase polevila.
Dnes budou brambory a ryba. Rajče, paprika.
Dobrou chuť k nedělnímu obědu
Jiřina

sobota 27. července 2019

Sobotní zážitky

Tak jsem se dnes, v sobotu, vykutala z postele až kolem půl osmé, koukám,
manžel nikde.
Odešel.


Nemusíte mi gratulovat, odešel do obchodu,
pije v tyto horké dny o hodně víc, než jindy a to pro upřesnění - nealkoholické pivo.
( nepije alkohol, nekouří )
Takže musí po ránu, kdy je snesitelně, doplnit zásoby.
Když se posléze vrátil, byl plný zážitků:
zážitků z PENNY.
My dva jsme dvojka - kontrolujeme totiž hned za kasou paragony, neb máme špatné zkušenosti s pokladními.
A je jedno, zda jdeme do Lídlu, Penny, Billy, Tesca, nebo jiného obchodu, ono je to pomalu stejné!
Takže zpět k nákupu mého manžela dnes ráno:
jako první položka v jeho paragonu se usalašila 1 přepravka za sto korun!
žádnou přepravku ale neměl.
Tudíž se ohradil a paní, která mu přišla na pokladnu opravit účtenku, měla řeči, jak se tam mohla ta přepravka dostat,
no, to by mne a manžela taky zajímalo.
Kolika lidem asi takovou přepravku namarkujou během dne a kolik lidí si všimne, že je vzali ,,na hůl,, ?
A ještě dělají obličeje, když se všímavý zákazník ozve?
A další zákazníci v řadě mají rovněž řeči: nezdržujte a pod. Jako by šlo o peníze jim.
Já jsem měla podobných zážitků u nás v obci už víc, ale největší obnos se ze mne snažili vymámit v Albertu:
při procházení prodejny si v duchu počítám útratu, ač platím obvykle kartou, a tak na pokladně mám představu, kolik by to asi mělo být.
A najednou rána, koukám, že mám namarkováno něco za 327,- Kč a že je to nějaký sýr. Říkám si, to ani ve Francii jsem něco tak drahého nekupovala a tudíž se dotazuji, co to je.
A klasika: zákazníci za mnou mručí, že zdržuji, pokladní se kroutí a volá vedoucí, ta na mne!!! vrčí, že takový sýr na prodejně nemají a co jako s tím má dělat, já na to: tak proč ho mám na účtence?
Řešilo se to dobu a pak mi to velice nevrle vrátili. Ani se neomluvili!
Takových nepříjemností v těchto obchodech ve městě mám plno.
Takže,
mé milé KOČKY,
kontrolujte si nákupy.
Ušetříte.
A pokud je vše v pořádku, buďte rády.

pátek 26. července 2019

Hodiny

Když Martička ( Vyzobaná slunečnice ) vyhlásila soutěž o hodinách, měla jsem jiné starosti, pár dní jsem strávila v útočišti - v překrásném bytě druhé babičky mých vnuček, v zajímavém koutě Prahy, aby mě po chemce nemusela vozit k nám a na ukončení této procedury zase jet pro mne a zpět.


Milé KOČKY:
( znáte tu hádanku, jak převézt přes řeku kozu, vlka a zelí? - tak něco podobného ).
Tudíž to bylo tak, že jsem u ní strávila necelé tři dny, starala se o mne a snažila se mi ty nevlídné dny zpestřit programem, kdy jsme prohlížely fotky jejího syna, tedy mého zetě v dětském věku, a svatebními fotkami a pod.
A nyní přicházím k tomu, co se týká Martičky:
všude po bytě měla ta osůbka zajímavé a docela staré hodiny, jak ve skříňce, stojací, bimbací, tak po nějaké babičce nástěnné a prostě mě moc zamrzelo, že s sebou nemám fotoaparát a že je nemohu pro vás a Martu vyfotit.
Bylo jich tam několik a jedny zajímavější než druhé.
Třeba to někdy zkusím napravit?
Já mám v bytě - myslím si - taky zajímavé časoměřiče, ale opravdu jsem v té chvíli nebyla schopna se zúčastnit, běhat po bytě s foťákem a ani jsem dosud nebyla schopna se tam, k Vyzobané slunečnici, podívat, jak to téma dopadlo.
Mějte se,
v tyto přehřáté dny, krásně.
( přiznám se bez mučení, že když jsem já kupovala kdysi hodiny nebo i jiné předměty do bytu, vždy jsem dávala přednost tvaru kruhu, že by to o mně něco vypovídalo??? )

neděle 21. července 2019

Mezi dveřmi

Před chvílí zazvonila kolegyně Jana,
jeli ze zahrady a přivezla mi kytku a broskve, taky trochu borůvek a malin,
lhala bych, kdybych tvrdila, že mne to nepotěšilo.


Předala mi to jen tak, mezi dveřmi...
Cpu do sebe už týden vitamíny,
vím,
milé KOČKY,
že od úterka budu zase mírnit své chutě a několik dní bude moje strava bídná.
A kytka?
Ta mi svojí krásou a barevností udělala velkou radost.
Zrovna dnes ráno jsem ostříhala poslední kvítka z mečíků, které tu dělaly výzdobu celý týden,
posadila jsem je do malého hrnečku,
a ejhle,
už mám kytku novou.
Život přináší i radostné chvíle.

sobota 20. července 2019

Trochu venkova

Nedá mi to, abych nevložila ještě druhý článek -
dnes jsme na výletě měli možnost zase jednou nakouknout jinam:


Kravky a telátka a kopce okolo.
Našli jsme i chalupu s úly a včelami.
Milé KOČKY,
jistě uznáte, že je to hezký obrázek,
a nemusíte si hned představovat svíčkovou s knedlíkem:

Splněné přání

Hodně dlouho jsem si přála navštívit na Ústecku hrad Blansko,
nastudovala jsem si cestu k němu, několikrát jsem musela cestu odložit,
dnes jsem ale s manželem a Janou jela právě tam.


Bylo to naše první zastavení na výletě, který se malinko nepovedl, neb původně byl plánován jinam, pak se během cesty ještě změnil.
První moment, kdy jsem byla naštvaná byl, když jsem zjistila, že ke hradu musíme objížďkou a ta byla nakonec tak dlouhá a po uzounké silničce, že jsem měla několikrát chuť to vzdát.
Nakonec se povedlo, došli jsme ke hradu, resp. zřícenině hradu a udělali několik fotek. Taky jsme se pokoukali po okolí a výhled byl, musím přiznat, parádní.
Milé KOČKY,
můj manžel tuto kapitolu uzavřel prohlášením:
konečně Blansko odškrtnuto.
Pokračovali jsme do Děčína, prošli se zahradami zámku a nakoukli do Růžové zahrady. Trošku jsme poběhali i okolí zámku a zajeli jsme i do České Kamenice, kde jsme si dali v restauraci oběd.
Odpoledne jsme dojeli domů a já vám fotkami zdokumentuji tu naši dnešní anabázi.
Pravda je, že nejsem v takové formě, abych podávala kdoví jaké výkony.
Takže za mne dobrý!
( doufám, že i ty všechny dnešní svatby - ta manželství - na děčínském zámku, budou šťastná)

úterý 16. července 2019

Ve výběžku

Dnes se to ve mně pere, protože - pokud bych měla napsat vše,
co mi proletělo za den myšlenkami, bylo by to na několik příspěvků.
Ale zkusím napsat to důležité a neošidit vás,
milé KOČKY,
začnu tedy od lesa.


Minulé úterý dal manžel naše auto do autoservisu, nebylo to žádné kosmetické mazlení, ale pořádná oprava.
Tak to chtěl trochu vyzkoušet a na mně bylo, kam pojedeme.
Vybrala jsem si Šluknovský výběžek, kde jsme kdysi bydleli a už delší dobu jsem po něm šilhala. Minulý rok jsme byli v Rumburku a na Dýmníku - vše na starém blogu.
Nyní jsem chtěla zajet do Filipova k tamnímu vyhlášenému kostelu.
Je to téměř na hranicích a chvíli jsme to hledali.
Dostalo se mi mladého průvodce s rovnátky, který mi vše o bazilice zcela zdarma a ochotně pověděl a provedl mě po tomto zajímavém poutním místu.
Naposledy jsem zde byla asi před více než 50 lety.
O historii této stavby a oblíbeného místa hlavně německých věřících bych vás nechtěla ochudit, ale pokud si sem cestu najdete, čeká vás zajímavá historie a také velmi zajímavý betlém.
Koupila jsem si tu jednu pohlednici, několik obrázků zdejších kostelních oken, knížečku o několika Křížových cestách ve výběžku - viz dole.
Zase budu chytřejší!
Kostel málem nechali spadnout, naštěstí se podařilo po r.1989 jej opravit a nyní stojí za návštěvu, nejen pro lidi, kteří potřebují pomoc.
Odtud jsme zajeli ještě k jednomu kostelu v Jiříkově a pak jsme namířili do Šluknova. Tady byl naším dalším zastavením zámek, který kdysi vyhořel, nyní je opravený a má okolo hezký park.
Náměstí ve Šluknově se pomalu obnovuje, ale pořád je to město v pohraničí a chybí zde zoufale peníze.
Pokračovali jsme k zámku - téměř ruině, v Lipové. Zde jsem byla příjemně překvapená, neb oproti minulé návštěvě je tu posun k lepšímu, zámek už není obrostlý zelení a všudypřítomnými náletovými rostlinami, před ním je zajímavý obnovený barokní park s růžemi, ale je to zoufalý pokus o znovuobrození,
ale taky jsem byla zároveň zklamaná, neboť samotný zámek bude těžko v brzké době v pořádku, nemá střechu a je v opravdu zoufalém stavu.
Koncem padesátých let tu byli vojáci pohraničníci a poté se zámku ujal nějaký ústav z Teplic a za nich se prý zámek pomalu stal tím, čím je nyní, nějaká firma se snaží o opravu, ale nevím, zda se jim to může podařit, jsem většinou optimistka, ale tady mi fantazie selhává.
Odtud jsme zajeli do Vilémova, navštívili dávného přítele a pak do Velkého Šenova k přítelkyni, kterou jsem neviděla opravdu hodně let ( měla minulý měsíc 80 let ) a snad měli oba stejnou radost z nenadálého setkání jako my.
Nastala chvíle návratu a tak jsme se přes Brtníky, Krásnou Lípu, Č.Kamenici a kolem Úštěku protáhli k Mělníku a domů.
Od Lísky byly nádherné výhledy na Děčínsko a k Růžové, potěšila jsem se.
Ve výběžku bylo větrno a chladno.
O fotky nepřijdete, to bych si nedovolila.
Před časem jsem tvrdila, že ve Šluknovském výběžku není až tak ,,atraktivno,, jako jinde, ale dnes jsem změnila názor.
Kdekdo by si zde to své našel.
A komu by nevadilo jet i k sousedům, do bývalé NDR, hned za ,,čárou,, je také pěkná dávka památek k vidění.
Jo a můžete sem zajet vlakem přes Německo z Ústí n.L. až do Rumburku nebo přes Benešov n.P. z Děčína.
V Rožanech je i možnost ubytování a v Rumburku k vidění nejen Loreta.
( o stavu silnic po trase a pracích na nich pomlčím, raději )
pro zájemce: http://cz.poutni-mista-sluknovsko.cz/ a jinde...

pondělí 15. července 2019

Balkon a stůl

Dnes jsem přerovnala truhlíky na našem mrňavém balkonu a když už jsem si dělala snímek muškátů,
nafotila jsem si i rozkvetlé mečíky na stole v kuchyni.


Donutilo mne to i pověsit čisté záclony v obýváku, abych přes ně lépe mohla sledovat kytky na balkoně.
Manžel povídá: asi je ti líp, když si vymýšlíš zbytečnosti.
Ono je to jedno s druhým,
milé KOČKY,
je mi líp, že koukám na ty kytky
nebo opačně?