Vážení a milí, původně jsem chtěla jít ze vsi ještě po modré značce do skal, ale vzhledem k tomu, že manžel už měl v úmyslu jet směrem k domovu, nechala jsem si to na příště, buď sem zajedu autem s přáteli a nebo busem s kamarádkami, nakonec ani nyní jsme tu nebyli poprvé. Jen tentokrát jsem načapala vhodnou chvíli, kdy se podzim docela nestydatě předváděl v křiklavých barvách a ukazoval to nejlepší, co má v rukávu pro lidi, kteří nejsou líní vytáhnout paty z domova.
Milé KOČKY, obešla jsem ten dům se zajímavou věžičkou ( doma z mapy jsem vyčetla, že se jedná o historickou vodárnu se studnou hlubší 220 m ) a na jeho plotě, po celé délce, to hýřilo a svítilo, jako by hořelo: od žluté, přes velké množství oranžových odstínů až po červené, ale kolik červených! To ani foťák neumí tak přesně pobrat.
Nu, dělala jsem, co jsem uměla, to mi věřte:
