Okruh

 Spíš jako akce na zachování duševního zdraví byla naše dnešní náhlá procházka s Janou, prostě jsme si zavolaly a vydaly se ve 14 hod. k Labeti, na poměrně nedlouhou procházku. Stihly jsme, zatím, co se sluníčko snažilo dělat dojem, že je nejmíň polovina března, probrat novinky a stařinky - ( to jsou stesky na zlobivé příslušníky rodiny, které končí rehabilitací těchto členů a rozhodnutím, že si je ještě ponecháme, i když riskujeme drobky a pocákané zrcadlo ) a pak jsme si slíbily, že si to brzy zopakujeme a rozprchly jsme se, já jsem si dokoupila potřebné a šla domů.

Bylo tak pěkně, že mi moucha vlítla pod roušku!

Milé KOČKY - stihla jsem asi 9x cvaknout náš veletok!

Zjistila jsem, že v místech u řeky udělali takový náznak veřejného parku a to mě moc těší, to jsem si přála nejmíň 30 let!

Pořád výlety!

 To je pořád na výlety, na zájezdy, víte, jak je člověk v mém věku pak už unavený? a dávat to na blog, vybírat z množství fotek ty nejefektnější a popsat to tak, aby se to obci blogerek líbilo?

Milé KOČKY,

já jen, abyste se nad sebou zamyslely, že bychom měly všechny někdy zvolnit, ne vždy je to legrace, chci přiznat, že i já mám své limity, posílám vám fotku, kde jsem manželem zachycena úplně vyšťavená, když jsme došli na Nový Hrad v Jimlíně.

Teprve při pohledu na tuto fotografii jsem si uvědomila, že bych měla také někdy odpočívat a dát si občas pohov. 

Vaše Trvalka Dahlia alias Jiřina z N.

Hrad v zimě

Milé KOČKY,

ač u nás sníh není a zima se tu snaží málo, o sobě dává vědět jen teplotami kolem nuly, šedivou oblohou a občasným vykouknutím sluníčka, aby vzápětí zatáhla oponu, já jsem byla zvyklá, že zima ve Šluknovském výběžku nebo na Děčínsku, kde jsem vyrostla a kde jsem začínala svůj svobodný život, byla o něčem jiném. Nemluvě o několika letech v Jablonci nad Nisou, kde jsem se pár roků také snažila zapustit kořeny.

Proto, když jsme ,,měli svého času partu,, a ti lidé byli ochotní s námi podnikat výlety kdykoli v roce, snažila jsem se to směrovat na všechny strany od nás, resp. od Prahy, odkud pocházelo ne málo lidí z té společnosti. Výletovali jsme každou sobotu a kam pořád chodit? Jednou, to byla zrovna docela silná sněhová nadílka a teploty hluboko pod nulou, jsem vymyslela, že se pojede do Syřenova, odtud husím pochodem na hrad Kumburk, odkud byl pěkný výhled. Z hradu jsme šli na jednu křižovatku, kde jsme se snažili nacpat do plné hospůdky a ukořistit něco k snědku a hlavně něco horkého k pití. Pak následoval pomalý přesun ke stanici dráhy Ploužnice a odtud jsme odjeli zpátky do svých domovů. V létě lze ještě vylézt na horu Tábor, odtud sejít podle křížové cesty buď do Lomnice nad Popelkou a pak na vlak nebo to obejít lesem po některých - už dávno zničených  stavbičkách - a podívat se v Lomnici na Karlov - památkovou rezervaci krásných domečků jako z pohádky.

Tahle zimní výprava byla úspěšná, trochu jinak jsme to tam šli i v létě a pak s vnučkami jindy, když jsem je na týden vyfasovala a trávili jsme prázdniny  na Jičínsku. Také jsme jeli při jiné příležitosti okolo autem a vylezli jsme i na zříceninu hradu Bradlec, ale milovníkům hradů se tam líbit nebude, je to opuštěná rozvalina. V létě je tam hezky, je to les plný ptačího zpěvu. Tahle oblast je výletům dost příznivá, s mužem jsme jako předskokani jednou jeli vlakem do Železnice, prohlédli si městečko a pak jsme přes Prachovské skály kráčeli do zastávky Hrdoňovice, dnes by mne s takovým plánem manžel poslal do Beřkovic. Pokud vás navnadím a nebo vám připomenu vaše úspěšné výpravy do přírody, budu moc ráda.

Čepice, rukavice, pohorky, správná výbava pro holky. Nebojte se zimy nic, zrůžoví vám líc.

Všem, kteří se zde poznáte, se omlouvám, že jsem si nevyžádala svolení ke zveřejnění.