neděle 27. října 2019

Výzdoba

Koupila jsem si,
milé KOČKY,
mé oblíbené podzimky, neboli chryzantémky.
Už trůní na stole ve džbánu.


Dostala jsem taky vřes, v jedné míse několik rostlin dvou barev.
Pak nemám mír radost, že?
( muškáty se budou stěhovat na schodiště, vřes na balkon )
A včera večer jsme byly s Janou na představení ve Stavovském divadle:
Audience u královny.
Paní Janžurová a několik dalších herců - krásný večer!
Mělo to jen jednu chybu, že jsme po divadle musely domů a nešly na skleničku,
kdybych si to mohla dovolit,
dvě decky bílého s něčím malým, dobrým, na zakousnutí, by mi přišlo vhod.
Krásnou neděli vám přeji.


sobota 26. října 2019

Oběd po hádce

Říkává se, že se vařit a jíst dají, ale jen jednou.
Moje milé KOČKY,
předpokládám, že mi to nikdo neuvěří,


že bych vařila manželovi takové dobroty!
Ale vypadá to krásně,
tyhle podzimní krásky jsou táák fotogenické.


pátek 25. října 2019

Doksy - Břehyně - Bezděz

Co k této trase dodat?
S mojí sestrou a jejím vnukem jsme si udělali výlet - od nádraží v Doksech,


kde jsme se scukli, neb jsme přijeli z různých stran, a pak pěkně pěšky, pomalu a v klidu k Břehyni,
poté lesní cestou k Bezdězu, hore kopcom až ke hradu, načež už pěkně utahaní k nádraží Bezděz a zase po rozprchu domů.
Sestra směr Česká Lípa a po přestupu směr Děčín, já na druhou stranu přes Bakov a MB směr Praha.
Nohy sice bolí, ale duše plesá.
Aby ne,
milé KOČKY,
každý hezký den se počítá!



















středa 23. října 2019

Tajtrlík

Milé děti, hezky se položte, zavřete očička a dobře poslouchejte,
dnes večer vám povím pohádku na dobrou noc, sice vám, možná, budou vstávat hrůzou vlasy na hlavě,
ale, to už tak u hororu bývá, že?


Zahlédla jsem nedávno na nejmenované televizi zcela náhodou zprávy, kde chlápek mluvil na mikrofon, všelijak se u toho pitvořil a pravil asi toto:
ať si chlapci zastřílejí a trochu se pobaví.
( moje babička, kdyby žila, by řekla: Bože, to je blbec! )
Já jen konstatuji, je to Tajtrlík.
A nebezpečný k tomu.
Asi neměl v životě při vydělávání velkých peněz čas si sednout a přečíst dokonalou knížku pana Františka Koukolíka - Deprivanti.
Asi nečetl známou větu: Válka je vůl.
Asi neví, že každá válka postihne hlavně civilisty, muže zabijí, ženy znásilní a z dětí, pokud přežijí, udělá ty deprivanty.
A že už jich je hodně!
V zemích, kde se střílí, zabíjí, vidíme v přímém přenosu rozbité domy, zaminovaná pole, hloučky vystrašených, hladových a špinavých lidí, kterým kouká z očí děs. Ani se jim nedivím. Nemohou v klidu spát, pracovat, vařit, prát, jíst, pít, mnohdy není co.
A okolo pobíhají zdivočelí a po zuby ozbrojení, převážně mladí hoši, a já se ptám: kdopak jim prodal ty zbraně, kdo jim to zaplatil a z čeho?
( chlapi, co byli na vojně, hravě rozklíčují jaké zbraně tam vidíme - v zemích Afriky, nebo od Středozemního moře až po Pákistán, každý tam má kvér! )
Dočetla jsem se kdysi v jedné chytré knížce, že největší prospěch je z prodeje zbraní, z prodeje drog, z prostituce.
Ovšem, když se rozhlídneme, kde se střílí a bojuje, tak nikdy není daleko od konfliktu naftové pole nebo něco podobně dobře vynášejícího?
A pan nejvyšší turecký papaláš, taky pěkný týpek, drží Evropu pod krkem a vyhrožuje, že sem pustí uprchlíky.
Dobře si ještě pamatuji na ty ženy z Balkánu před lety, jak seděly v metru s dětmi a žebraly, rovněž na západ od nás jsem je občas zahlédla ( na zájezdu ).
A při první mé cestě do Chorvatska v září 1999 jsem viděla tamní vypálené domy, vyhořelá auta, ani nechci vědět, co vše se tam dělo.
Nyní Velký Tajtrlík říká, ať si hoši zastřílejí.
Každý takový den v tom prostoru je hrozba pro nějakou rodinu, která nemá kam jít!
Podle mne má plnou hubu míru a pak dělá tohle. Ovšem, je mi jasné, že není sám, že těch Tajtrlíků je spousta.
Podívejme se na různé strany od nás!
Daleko, blízko,
víte o tom,
milé KOČKY,
že jedna Tajtrlíkova velká vojenská základna je nedaleko od našich hranic a že bych tam hravě na kole dojela z Tachova?
Já jen, že některým se zdá, že se nás to netýká. Ale ono do Sýrie to zas tak daleko není.

pátek 18. října 2019

Na houby

Svěřila jsem se známým, že jsem už asi dva roky nebyla na houbách,
a vida, včera kvečeru přišla Jana a podarovala mě množstvím houbiček.


Byli někde u Harasova a našli v krátkém čase docela hodně sameťáků a několik praváků,
i pustila jsem se večer do vaření na dnešek:
vepřové na houbách, dnes jsem uvařila jen rýži a bylo. Manžel si dal k večeři další příděl s chlebem.
A protože jsme se báli, aby se nám ostatní nezkazily, tak v deset dopoledne udělal manžel smaženici a sbaštili jsme to komplet všechno.
Jak říkávala mamka: co sníš, to ti nikdo nevezme.
Jen jsem ty houby mohla pořádně pofotit!
Janě moc děkuji, ale
běhání po lese, nacházení a sbírání má taky něco do sebe.
Milé KOČKY,
taky rády houbaříte?

středa 16. října 2019

Koukám na balkon

Když se tak občas poflakuji po bytě a nemohu nic moc dělat, koukám na pořád ještě hezky kvetoucí muškáty na balkoně.
Sice už se duševně chystám na přesun truhlíků na chodbu, resp. na schodiště,


ale manžel mě neustále ubezpečuje, že JEŠTĚ mrznout nebude.
Tak uvidíme.
Milé KOČKY,
takhle to přes záclonu u nás vypadá:

Dozvuky

Na výletě jsem si koupila tentokrát jen dvě pohlednice.
( obvykle si dopřeji nějaké ty letecké pohledy, které já nenafotím )
Jednu schválně zimní a druhou, protože je na ní vidět městečko s hradbami.


Prostě některé skutečnosti si nastuduji z fotek a prospektů až doma.
Panečku, jak mi včera ve zdrav.zařízení byly myšlenky na sobotu dobré!
A to jsem se mladší vnučce pochlubila obrázkem z Landshutské svatby, mají na tom krásné koně a ty ona má ráda.
Dole přikládám nepříliš povedené foto obou pohlednic a prospektu. Ten jsem nafotila na jednotlivé části, tedy 4 fotky.
Už teď se duševně chystáme na další výlet, možná pojedeme s Janou i na konci listopadu na dva dny do Wroclavi a Budyšína + Zhořelce?
a určitě 14.12. - kousek za Chemnitz, to máme zaplacené s předstihem, tak je pořád na co se těšit.
Nejtěžší z toho je ráno se včas vzbudit a pak už to jde dobře.
Rovněž se chystám co nejdříve vyrazit s foťákem na okraj našeho města, kde se červenají listy javorů a jiných stromů, chodím tam každý podzim lovit barvy.
Aby se mi nestalo, že tam dojdu a bude listí na zemi. I když, takový barevný koberec taky dobrý.
( na houbách jsme 2 roky nebyli, tak v tom mám hodně co dohánět ).
Tak se,
milé KOČKY,
zkuste potěšit i takhle, zprostředkovaně:










pondělí 14. října 2019

Na přidání

Hodně jsem uvažovala, zda se ještě rozepisovat k sobotnímu výletu do Německa, ale jo. Co mi to udělá, že?
Takže tady máte,
milé KOČKY,
přídavek.


Původně jsem nebyla vyznavačkou jednodenních nebo dvoudenních zájezdů, ale občas si ho střihneme, s některou z přítelkyň, i když bych raději dala přednost těm ,,vydatným,, - na nejméně 9 dní.
S těmi je teď dočasně konec.
Protože jsem začala do západní Evropy jezdit až ve svém vyšším věku, snažím se hodně stihnout a pak tedy vybírám místa, která mě zajímají, to je jasné. A mnohá místa v mládí vysněná už mě naopak přestala lákat, především z bezpečnostních důvodů a kvůli mému současnému stavu.
V Landshutu jsme před časem byly s Janou a mou švagrovou, jak již bylo řečeno, na dvoudenním adventu, kdy jsme navštívili první den města Augsburg a Ulm a druhý den Mnichov a právě Landshut - kam jsme přijeli až pozdě odpoledne, takže ty - jak s oblibou říkám - velké Slavonice měly potmě nebo lépe řečeno za večerního osvětlení zajímavou atmosféru a zatoužila jsem je vidět ve dne, případně v létě.
Nu a nyní na to došlo.Tehdy se na zdejší hrad ani nešlo.
Taky jsme tehdy nějaký čas strávily s Janou na náměstíčku se stánky na tradičním adventním trhu a nyní jsme měly čas na procházku kolem řeky a věnovaly jsme se i prohlídce jednotlivých domů.
Já osobně ráda prohlížím různé staré středověké desky a náhrobky na zdech kostelů. Taky ty pěkné vývěsní štíty, o tom jsem již vícekrát psala.Ty mi u nás dost chybí.A funkční fontány a různé vodní prvky.
Dost povídání, přidám nějaký ten obrázek:












neděle 13. října 2019

Říjen 3:1

Nejspíš si,
milé KOČKY,
řeknete, co je to za titulek? To jako tip na výsledek nějakého zápasu?
Ale ne, je to poměr! - a to tři chemky na jeden zájezd do ciziny!


Fakt to tak vyšlo, v říjnu tam musím třikrát!!! a na zájezdík ( jednodenní ) jsme jely včera.
Síla dojmů z výletu by mohla převálcovat nepříjemnost léčby?
Jely: čtyři Grácie, já a tři kámošky, stejně postižené holky v letech.Postižené cestováním!
Objednaly a zaplatily jsme počátkem roku a těšily se. Jak víte, mnohé z vás z mého blogu, zájezdů jsem měla zaplacených na letošek více, z toho dva do Itálie, jeden byl do Toskánska, druhý jindy do oblasti Neapole a díky tomu Vetřelci z toho pro mne nic nebylo, jel místo mne někdo jiný. Absolvovala jsem jen ty kratší. Tenhle včerejší jsem si ujít nedala, zkusila jsem to odjet a vyšlo to. Všechno!
Počasí bylo přívětivě podzimní, slunečné, teplo, modré nebe, program nenáročný, jen ta dálka, ale člověk musí něco obětovat, když chce něco vidět a poznat. My s Janou jsme tam už jednou v zimě na adventním zájezdu byly a protože pobyt půl dne převážně potmě mě nanejvýš navnadil, využila jsem nabídky CK Geops na zájezd pořádaný CK Kiwi a přemluvila další tři holčiny v důchodovém věku ( promiň, Jano ! ) a navštívily jsme Landshut, město mezi Regensburkem a Mnichovem.
Z Prahy asi 325 km a my ještě musíme po ránu do té Prahy! - večer z Prahy zase domů.
Aby cesta nebyla taková nuda, první krátké zastavení bylo v obci Perschen - rotunda a zajímavý kostel s čapím hnízdem na jedné z věží. Čápi již odletěli, my po chvíli fotografování odjeli do blízkého městečka Nabburgu, kde jsme si udělali procházku až na nejvyšší bod s kostelem a skvělou vyhlídkou přes zbytky hradeb do údolí řeky Naaby.
Pak se pokračovalo do cíle naší výpravy: do Landshutu.
Stihly jsme projít město, leccos pofotit, posedět v cukrárně s kapučínem, sledovat spousty lidí posedajících a živě se bavících v mnoha kavárnách, cukrárnách a hostincích, na předzahrádkách, na břehu řeky Isaru a také na náměstích, abychom se později odpoledne sešly s průvodcem a dalšími zájemci o prohlídku v místním, na vysokém kopci postaveném hradu:Trausnitz.
Tedy, mezi námi, denně bych se tam šphat nechtěla, ale zvládly jsme to a ještě prohlídku hradozámku po třech patrech! Viděly jsme nějaké obrazy, nábytek, kachlová kamna, moc toho zařízení tam nebylo, ale malby na zdech a výhledy z hradu byly dechberoucí!
Také vyřezávané detaily v kapli byly úžasné.
Dozvěděli jsme se kromě jiného o slavné landshutské svatbě polské princezny a německého ženicha...o slavnostech, které tuto událost stále, vždy po 4 letech oslavují.
A na závěr jsme poseděly v místní, hradní restauraci u poctivého bavorského tmavého piva, pak úprkem k busu a hurá zase domů. Ty jejich těžké tupláky!
Potěšily jsme se a usnesly, že taková babská výprava má něco do sebe.
( Marcelka nám vylepšila výlet doneseným štrůdlem )
Ač mám hodně ráda Česko, s oblibou jezdím i kousek za hranice...
( taky musím pro pořádek dodat, že v Landshutu probíhala na náměstí zrovna demonstrace proti islámu, všude spousta policistů, ale proběhlo to v klidu )
Pro ty z vás, kdo nemáte tu možnost, tady několik obrázků:
( foceno v hradu bez blesku a za pochodu - sorry, jako )
pozn.: doma mě čekal manžel a nahrávky Star Dance a koncert A.Rieu, jsem nadšena. Toulavku a Objektiv jsem si dnes dopoledne naordinovala na vzpamatování se. A v út budu při léčbě vzpomínat na tu energii od kamarádek a dojmy z cestování!
Přivezla jsem si mnoho zážitků a necelých 400 fotek!