pondělí 28. dubna 2025

Když se daří

 Milé KOČKY, po mnoha dnech nepohody přišla sobota a krásné počasí, tedy den 26.4.25, domluvily jsme se s Janou, mojí kdysi kolegyní, že někam vyjedeme na výlet a to do přírody. Volba padla na cestu vlakem kolem Sázavy, ovšem nakonec z toho trochu sešlo, nechaly jsme původní cíl na jindy a vystoupily po zralé úvaze na zastávce Zbraslav. Šly jsme do města, prošly na náměstí trh a poté jsme se zdržely delší dobu v prosluněném a vyjarněném zámeckém parku, budovy byly zavřené, ale krásně opravené, dlouho jsem tu nebyla a tak jsem to ocenila. Jana mi povyprávěla barvitě o právě odjetém zájezdu do Holandska s jejím manželem, vrátili se o pondělí velikonočním. Obědem v restauraci u p.Vejvody ,,Škoda lásky,, jsme výlet završily a vydaly se na dráhu k cestě domů. Byla to moc hezká sobota a přesně tohle jsme obě potřebovaly. Ona jde dnes do práce a já zítra na léčbu a tak se nám vzpomínky na krásy té zahrady budou hodit. 

A nyní něco ze života: jak víte, nedávno jsem přišla o svůj oblíbený foťák, jeho předešlý brácha, který mi nyní sloužil na výletech, mi kleknul, jakmile jsem na mostě do Zbraslavi udělala první asi tři snímky, ani rady manžela po telefonu nepomohly a tak jsem za celý výlet udělala jen ty tři záběry - doma to manžel prohlédl a bohužel, asi následoval ten první fotoaparát a bude v ,,muzeu,, našich foťáků také. Kácet se z toho nehodlám, je to jen věc a budu to řešit - ale musím sebou mrsknout, zanedlouho jedu na zájezd na místo, kde bych bez aparátu asi nevydržela. A paradoxně jsem si na ráno připravila svůj a také jeden maličký foťák od manžela - který jsem pak překvapivě vrátila do zásuvky, čehož jsem později velmi litovala! Naštětí to nejsou lidé, kdo mne v poslední době opouštějí. 

Takže, budete mi muset věřit, že zámecká zahrada byla svěží, prosluněná, plná nádherných starých čerstvě olistěných stromů a byla okrášlena rozkvetlým šeříkem, trávníky plné sedmikrásek, budovy zámku i kostel v pěkném novém hávu a příjemné to posezení na lavičce s výhledem na tuto pěknou souhru architektury a přírody uprostřed malého městečka. ( snad jsem vám to vykreslila dobře ). Nešly jsme ani do zdejšího Muzea zvonařství.

A ty snímky? - tady jsou:


Druhý snímek - jde o pohled proti proudu Vltavy směrem k Davli, už je zde, ve Vltavě,  voda Sázavy, aby za chvíli spojily síly i s Berounkou. a kopec, který vidíte vlevo je podle mého soudu keltské Oppidum Závist, kdysi jsem tam byla, je to dávno a mám dojem, že jsem tam nic zajímavého tehdy neviděla, jen nějakou louku, už si to moc nepamatuji. Je to drahně let. 
Keltové dávno před mým příchodem na kopec sbalili zbroj, nářadí, hrnce a peřiny, děti a odfrčeli na západ, podle mého názoru do dnešní Francie, Irska a Anglie a tento kopec pak asi osídlili Germáni a Slované a už tam tolik lidí nechodí...všichni spíše navštěvují Prahu.


k tomu jsem našla:
Zbytky valů a archeologický výzkum ukazují, že se v této oblasti nacházelo největší opevněné keltské hradiště (oppidum) na našem území. Jeho stavba začala přibližně kolem roku 175 př. n. l. (v době laténské, tedy mladší době železné) a celková rozloha dosáhla až 118 ha. Vrcholová plošina byla osídlena pravděpodobně i daleko dříve, už v pozdní době kamenné.
Archeologické naleziště muselo být z důvodu ochrany v roce 2003 zasypáno, a tak si dřívější podobu tohoto historického místa představíte zejména díky zastavením naučné stezky a pozůstatkům mohutného opevnění, které změnilo terén i tvar kopce.

 
trocha historie - opsáno: 
o zámku na Zbraslavi:
Původní cisterciácký klášter byl založen v roce 1292. V 18. století prošel barokní přestavbou. Po zrušení kláštera v roce 1785 byla jeho část upravena na zámek.
Začátkem 20. století se majiteli zámku stává textilní průmyslník Bartoň, kterému byl v roce 1948 zabaven. Prostory začala využívat Národní galerie k výstavě barokních obrazů a plastik, sbírky českého sochařství přelomu 19. a 20. století nebo Asijského umění. Po přesunutí expozic do Prahy je zámek nepřístupný. Zvenku můžete obdivovat budovy bývalého konventu, prelatury a kostela, které dominují rozsáhlému areálu uprostřed parku.

- nu a na nás tam vyběhl pracovník ostrahy, asi se bál, že mu ukradneme tu pěknou třetí budovu s hodinami na věži!