Jak některé, milé blogerky, ode mne víte, dala jsem na blog dopředu spoustu příspěvků cestovatelských a výletních, aby tu něco denně bylo, když jsem se věnovala tapetování a ostatním přidruženým pracem v kuchyni. Jenže mezitím se dějou věci a tak mi nezbývá, než je začlenit mezi ty články a aktualizovat...alespoň není nuda, že? Při poslední návštěvě paní doktorky v Praze mi ta hodná duše vtiskla do ruky nějaké žádanky k různým dalším doktorům, snažila jsem se jednoho takového telefonem ulovit a objednat se, ale nepodařilo se. Je to marné, je to marné, je to marné.Tedy jsem v neděli dostala nápad, že dnes, v pondělí, ráno vyskočím, hopnu na bus a pojedu na Mělník, abych se tam buď protlačila nebo alespoň objednala. Vzala jsem sebou malý fotoaparát, kdyby bylo co fotit? Přišla jsem tam, chvilinku počkala, pak vyšla sestřička neurčitého věku a pravila na můj dotaz, že se mám nejdříve tlf. objednat a vyjmenovala mi tři dny v dubnu, to že bude objednávat na červen! Ptala jsem se líbezným hlasem, zda by mě nemohla zapsat hned, ale ne...Já na to, že se k nim nemohu dovolat už 14 dní a ona, že to mám zkoušet. Já jsem opáčila, že jsem onkologický pacient a že vyšetření doporučuje paní prof., mávám jí žádankou před obličejem a k tomu další glejt od CT vyšetření... ona se ptá: a dusíte se? Já: zatím ne ( asi by byla raději, kdybych se rovnou zadusila a měla ode mne pokoj?) Tak jsem jí poprosila, aby mi ty tři dny vhodné pro telefonování napsala na žádanku, už takhle mám v hlavě guláš a proč bych si to měla pamatovat? - pak jsem přehnaně zdvořile poděkovala, pozdravila a šla jsem do města, nafotit po stopadesátépáté Mělník. To mi spravilo náladu, že jsem se prošla a pak, cestu mám zadarmo a nepršelo. Jeden pán na vinici pod zámkem stříhal révu, obchody byly převážně zavřené, nicméně sluníčko mi svítilo na cestu a když jsem čekala na autobus, pěkně mi hřálo má stará kolena.
Milé KOČKY, pojďte se mnou na chvíli do Mělníka:
A komu se náměstí v Mělníku bude zdát povědomé, vzpomeňte na filmy o Básnících ... tady se to točilo.
