sobota 17. října 2020

Zákoutí v bytě

 Tma ujídá den, chroupe den za dnem, kousek po kousku a večery jsou delší a delší. Taky občas zaprší a je nevlídno a to se to dobře přebývá doma, v suchu a teple. Když jsme ti senioři a nemusíme nutně ven ...

pak se hodí mít svůj kout, s ušákem a lampou, kde se dobře čte, sní, přemýšlí a plánuje, zašívá, osnuje, luští křížovky, nebo jen tak existuje. Momentálně cítím vůni štrůdlu z trouby ( na zítra ke snídani ).

Milé KOČKY, 

abych tu jen ,, necestovala,, - nabídnu nakouknutí do našeho koutku. Máme dvě varianty, s dekou a bez deky. Pokud tam ta kostkatá deka je, připadám si v ušáku hned jako starý, skotský, zchudlý šlechtic na svém studeném polorozpadlém hradě a kdybych chtěla i nějaká ohnivá voda by byla. ( manžel dostal od Ježíška metaxu s mnoha hvězdičkami a jelikož pije opravdu sporadicky, je ještě někde zašitá, naštěstí se nekazí ). 

Každá návštěva - pokud sem někdo zavítá, jako, že letos je to omezené, hned zapadne do ušáku. Je to ušák magnet.









A že fotka dcery má obličej k nepoznání?, to je schválně! je šťastně vdaná a nepotřebuji ji zveřejňovat, zato vnučka je ještě svobodná, tak jsem ji sem přidala... hihi, výjimečně. A ta kočka, ta už je za ta léta pěkně vypelichaná ( jako já ).

Sádlo

Občas manžel vyrazí na nákup a koupí sádlo, pak ho doma škvaří a pak, výslovně na mé přání, škvarky umele, já bych je jinak nejedla. Na čerstvém chlebu škvarková pomazánka, jednou za dlouhou dobu, to zvládnu.

Dokonce někdy nabídne mé sestře, aby si přijela a část škvarkové pomazánky a trochu sádla jí daruje. 

Milé KOČKY:

takhle ten můj mele!