čtvrtek 10. října 2024

Hlavu ven z písku

 Moji milí blogoví přátelé, milé KOČKY, myslím, že se nic nestane, když sem jednou nedám nic cestovatelského, turisticky zajímavého a napíšu svůj názor na jednu věc.

Dočetla jsem se na internetu, že jedna naše krasavice, toho času politička, prý souhlasí s přijetím migrantů do naší republiky, kdy a kolik kousků už nevím, ale mne napadlo, jestli ta osoba, mimochodem zatím nemá děti a tak se jí to povídá... si uvědomuje, co to znamená, 

a já se ptám: kdo jí k tomu dal souhlas? Vy? já ne a nedám! protože žádné lidi, jak vidno z posledních událostí v Německu a Francii, Británii aj. zemí západní Evropy, kteří jsou určitého náboženství a příliš radikální vůči křesťanům, židům a nevěřícím, tady nechci. Zaděláme si na problém a už se z toho nevymotáme nikdy! Vytáhněme hlavy z písku, nejsme pštrosi a řekněme svým politikům - jsou to jen volení lidé, kteří mají republice a lidem sloužit, nikoli jen vydělávat velké peníze, co si o tom myslíme. Jakým právem nám EU bude nutit problémové lidi? máme málo svých starostí s tím, co tu probíhá? umíme se postarat o lidi, kteří tu jsou po povodních bezradní, vyděšení, v nouzi! - , voda jim vzala domovy, silnice, pracně vydělaný majetek, možnosti dostat se do školy, do práce...a my budeme platit nějaké nemakačenky a násilníky?  Pokud mi nikdo není schopen zaručit, že ani jeden nebude takový, pak raději žádného nebrat.

Proč se mi poslední dobou vtírá myšlenka na slova: Zneužití moci...

Neříkejme, že nás se to netýká, právě, že ano a to každého z nás. My, staří a už nepracující - chceme pro ty mladé, aby žili lépe, vnoučata - aby se měla dobře a ne, aby si naběhli s nějakými utečenci kdoví odkud.

( toužím po tom, aby se mé vnučky vdaly za naše chlapy, za muže, který bude vzdělaný a bude si vážit své ženy, budou oba pracovat, vychovávat děti, postaví dům, zasadí strom - znáte to také, ne? milé KOČKY ! ) a snad nebudou mít bezpečí jen ti s ochrankou!

Lidi, kteří argumentují, že emigrantům od nás kdysi západ také pomáhal - já jsem nikam neutíkala a myslím si, že pokud odtud někdo odešel na západ, tak se fofrem musel naučit řeč, pracovat na jakékoli pozici a musel se snažit, aby zapadl. Nikoli, aby otravoval svým náboženstvím ostatní a nutil původní obyvatele budovat v Hamburku chalífát.

A že tu máme dost lidí už nyní, zvaných nepřizpůsobiví, to víme také všichni. No, mne se nikdo neptá, ale já bych je přizpůsobila raz dva. Nabídla bych jim ( práce schopným ) odpovídající práci ( práce s koštětem a hráběmi je i fajn sport! ) a pokud by kouřili a holdovali alkoholu, případně trávili čas na automatech, pak by na nějaké dávky v životě nedosáhli a mohli by na pohodlný život zapomenout!

Určitě se brzy vrátím k veselejším tématům, zatím se mějte moc hezky, milé blogerky. 


V út odpoledne, po mé právě proběhlé chemoterapii manžel četl z internetu, že nejsou peníze, že se bude platit za léčení onko nemocí, ( já vím, je to drahé a je těch pacientů moc ) no, fajn, platit to budeme z těchto důchodů? koneckonců na nemocné děti se pořádají sbírky už dávno, že?, zatímco na ministerstvech  se oslavuje do rána! - prý Kocourkov, jo, tam to bylo ještě docela dobré. asi.
Ale, že by donutili výrobce potravin, aby v jídle bylo méně otravin a rakovina byla v naší zemi sprosté slovo?
Jestlipak si budou doplácet i kuřáci, alkoholici a drogově závislí za léčbu???



středa 9. října 2024

U vinařů

 Posledním a pro mnohé účastníky zajímavým zastavením na zájezdu byla vinařská vesnice Falkenstein. Bylo zde totiž naplánované ochutnávání 4 vzorků vína u vinaře, v uličce se sklepy - kde už holdovali jiní účastníci jiných zájezdů tomuto moku ( nějací rozjaření Němci tam pěkně vyváděli ).

Shodly jsme se s Janou a jinými, že tyhle sklepy na moravské vizáží nemají!!!

Vesnice má, tak jako mnohé v okolí, nad obcí na kopci zříceninu rozlehlého hradu, na který se pěkně kouká a v létě asi i leze.My s Janou jsme na ochutnávku nešly a naordinovali jsme si procházku vesnicí, posléze posezení u kávy v jiné budově - vinotéce.


 












neumím si představit,jak dlouho by u nás na schodech vydržel takový kaktus :



Tak a to jsem vám, milé KOČKY, téměř vše, co jsme viděly s Janou a Květou na zájezdu do Rakous pověděla a trochu svými snímky přiblížila. Nakonec to byl povedený výlet a pěkný den. 
Tentokrát jsem sice opět fotila i sochy různých světců a pomníky, ale sem je dávat nebudu, bylo by toho moc.
Chvilku bude od zájezdů pokoj, ale něco nás čeká v listopadu a v prosinci. 

úterý 8. října 2024

Opevněný kostel

 Do upravené vesničky Michelstetten jsme zajeli na prohlídku kostelíka sv.Víta, románský, opevněný, se hřbitůvkem okolo a středověkou hradbou. Uvnitř jsou staré, středověké fresky.

Vedle je stará škola, slouží jako muzeum.Nad vesnicí ční zřícenina hradu.














odtud se jelo dále -  do městečka Staatz - na kopci zřícenina hradu Coloredů, někteří mladší účastníci zájezdu došli až nahoru ke hradu, ale bylo mokro a ne příliš bezpečno...tak senioři odolali pokušení...

kašna:














a už svištíme jinam: pohled z okna busu na zříceninu mi připomněl Bezděz, vpředu na poli řady dýní, jak jinak tady...


zítra jdeme na víno! 


pondělí 7. října 2024

Zájezd do Weinviertelu

Krásné pondělí, milé přítelkyně. To máte, milé blogerky, tak, když si v létě něco objednáte a je hezky, teplo, slunečno a máte zájezd na 5.10. Zdá se vám to daleko a neřešíte, jak bude. Pak se ovšem nesmíte divit, že přijde den Dé a prší, je chladno a celý den pošmourno.  Co naplat, musíte jet, přeci to nenecháte propadnout!

Takže vstávání před čtvrtou je nepříjemnost a několik dalších ještě následuje, ale pak se v Praze uvelebíte v busu a necháte se unášet k Brnu a Vídni a čekáte, že se ty protivné mraky někam odsunou.Jo, tůhle.

Musíte to, milé KOČKY, vzít, jak to je a těšit se z toho, co den přinesl. Takže:

prvním zastavením k prohlídce a obdivování byl hrad Kreuzenstein: kousíček od Vídně a Dunaje

jelikož se uvnitř soukromého hradu nesmí fotit, budou se zájemci o to, jak vypadá středověká kuchyně, bohatě vybavená zbrojnice a spousta sálů a komnat v 1.patře vypravit na hrad osobně. Také třeba uvidí i kapli a další prostory. Fotit jsme směli jen venku, takže tady to máme: hospůdka před hradem - 



















Historie hradu a pánů na něm je bohatá, dlouhá a zajímavá...
Vyfotit hradní nádvoří bez lidí, když jedna výprava následuje druhou? - no, zkuste si to.
 
Cesta mírně zvlněnou krajinou k dalšímu cíli byla ozvláštněna poli, kde se v řadách, nebo jen tak volně položené, svítily dýně, hodně dýní, spousta dýní - však to znáte, dýňový olej z Rakouska a nebo mák - to jsou klasické suvenýry z této sousední země. 
foto z rozjetého busu - s popršelými okny! - 




vydáme se do další vesnice za středověkou památkou - ale to až zase zítra, ano?