středa 18. září 2019

Na Labi

To máte tak,
milé KOČKY,
někdy v noci nemůžu spát a napadne mě nějaká hloupost a drží se mě ta myšlenka jako klíště,
tak třeba v noci na dnešek jsem si říkala, kolik vlastně je přehrádek a zdymadel na Labi,


tudíž jsem odpoledne sedla k počítači a pěkně jsem to brala od Hřenska proti toku -
po těch, co znám, přes ty, co mi ukázal počítač a nestačila jsem se divit.
Našla jsem jich 27!
Takové ty obyč. jezy nepočítám.
U některých byly uvedeny roky, kdy se to stavělo a tak jsem třeba u Střekovského zdymadla našla 1923-1936,
Lobkovice 1941-1945, Nymburk 1914-1924 a Les Království 1923.
Podle internetu údajně nejkrásnější je zdymadlo v Poděbradech, já osobně preferuji Les Království. Ale to je přehrada.
Kdysi jsem byla ve Tvrzi v Čelákovicích a měli tam dokumenty a fotky z doby před druhou světovou válkou, kdy se pracovalo na napřímení Labe a kdy vlastně vznikly ty tůně z původního řečiště a překvapilo mě, že se tehdy stát pouštěl do takových - jistě nákladných - akcí a když uvážíme, že prioritní byla v tom čase výstavba různých pohraničních opevnění - dnes víme,
že se spěchalo, v r. 1939 při vypuknutí války ještě nebylo vše hotové.
To je taky zajímavá kapitola dějin,
když jsme s mužem byli na Dobrošově, úplně mi vyrazilo dech, když se nějací návštěvníci ptali, proč na Náchodsku stavěli ty řopíky a další, velké pevnosti, oni totiž netušili, kde v té době bylo Německo, respektive jak vypadala mapa Československé republiky a proč tedy tamní i jiná místa byla těmito pevnostmi opatřena.
Já sice ty militárie moc nevyhledávám, ale pravda je, že mě i tahle doba zajímá a občas jsem s mužem do takových míst zavítala.
Chápu, jak bylo našim vojákům, když museli bez boje předat veškeré vybavení německé armádě!
A ukousli si i jiní okolo, Poláci, Maďaři...po druhé světové i ti Rusáci.
( jak asi bylo na začátku války mé babičce - 38 let, mé mamce - 11 let a tátovi - 13 let
co muselo těm lidem vrtat v hlavě ? )
Úplně náhodou jsme jednou objevili zajímavou pevnost u Žacléře,
neumím si představit to napětí, když tam někdo sloužil a netušil, kdy a co bude.
Když hledám občas v mapě,
nacházím těch pevnůstek na některých místech spousty. Třeba u Slavonic a jinde.
Muselo to být dost drahé, nakonec to neposloužilo zamýšlenému účelu.
To ty jezy, zdymadla a přehrady naštěstí slouží do dnešních dní a dobře.
Dokud se u nás dalo po zdymadle chodit na druhý břeh, rádi jsme koukali na plavební komoru, jak se remorkér dostal o několik metrů výš nebo níž i s uhlím.
Dnes už to možné není, průchod je uzavřen a chodí se po mostě, kudy jezdí vlak. Ani lodě s uhlím či jiným nákladem tu nevidíme. Do Chvaletic vozí uhlí asi vlaky.
A tak se s vámi rozloučím rok starými obrázky - pohled z hradu Střekova na Masarykovo zdymadlo, tudy se na druhý břeh chodit dá!
Dobrou!