čtvrtek 29. února 2024

Byla jsem pilná

 V únoru jsem byla: pilná - nejprve jsem pro nedostatek nových knížek vyhrabala z vlastní knihovny učebnici němčiny pro samouky, abych ji brzy zase uložila, protože jsem dvě knihy dostala k svátku a narozeninám od zetě, díky, Martine, a několik knih jsem dovlekla z Městské knihovny a pilně jsem četla pod dekou, když už mi nebylo právě nejlépe a trávila jsem dost času v posteli.

Milé KOČKY: 

Půjčila jsem si 

Evžena Bočka: Poslední aristokratku

Jojo Moyesovou: Než jsem tě poznala a Život po tobě

četlo se to dobře a určitě po této spisovatelce opět sáhnu, mají jí tam na regálu asi metr.

Zatímco jsem louskala dvě nové knihy:

Jaroslav Rudiš: Návod k použití železnice  ( už to čte manžel )

Aleš Palán : Náčelník 

plánovala jsem si výlety a zájezdy, rekapitulovala dřívější cesty a výpravy po Česku i venku a snažila jsem si v dalších, zatím jen zamýšlených výletech, doplnit dosud bílá místa na mé pomyslné mapě. Jak se mi to povede, se uvidí během letoška.

Také jsem si půjčila jednu knihu o Vesmíru a Dvacet tisíc mil pod mořem pro Honzíka a trochu jsem mu z ní četla, když přicházel na pravidelnou návštěvu. Zatím jsem sice pozorovala, že ho knhy baví, ale vyprovokovat ho k pravidelnému čtení to nestačilo.



středa 28. února 2024

Peklo

 Míst s názvem Peklo je v Čechách více, ale já vás nyní pozvu, milé KOČKY, do Pekla u České Lípy, kam jinam v této době, kdy už leckde lze vidět bledule, že?

My se na ně každý rok jezdíme podívat buď právě do tohoto údolí s názvem Peklo nebo do Zubrnic a případně se dají vidět v zámeckém parku v Kostelci nad Orlicí nebo i na mnoha dalších místech, ale ta máme odsud daleko. Od Jitky vím, že jsou i v Podtroseckém údolí a taky kolem říčky Doubravy?Vendy kdysi psala i o jedné ode mne vzdálené lokalitě...

Přiznám se bez mučení, že tyhle fotky jsou z minulých let a nové hodlám teprve pořídit, nebojte, o nic nepřijdete, schovávat je nebudu.

Cestou zastavení v Jestřebí - hospůdka:







a jsme v údolí Peklo:









Nebyli jsme tam poprvé ani naposledy, ale už to nechodíme z Lípy do Zahrádek pěšky, zastavíme u zámku a jdeme, kam nám to cestička dovolí a pak se vrátíme.

Milé blogerky a kam směřují vaše kroky s jarem?







aneb takový výlet na houby...

úterý 27. února 2024

Koně

Pro dnešek jsem si připravila připomínku výletování na příjemné místo, které s mužem velmi rádi nahodile navštěvujeme a stále nás to tam i v okolí baví: Kladruby nad Labem

poprvé jsme se tam vypravili vlakem a pak už vždy autem:


















a zase bude květen a zase poroste tráva, pampelišky...pokvetou kaštany...





milé KOČKY, co vy a koně?


pondělí 26. února 2024

Na co myslím

 Možná si, milé KOČKY, říkáte, na co myslím, když se tak chodím dívat do kostelů a třeba v tom ,,včerejším,, - když se nemodlím a jen občas tam ,,nahoru,, pošlu prosbu, abych tu ještě mohla chvíli být?

Třeba zrovna v tomto případě jsem těch myšlenek měla docela hodně. Předně mě ohromuje, kolik výzdoby a nádhery se tam nachází, kupodivu navzdory válkám a jiným nepřístojnostem se to dochovalo, taky mě napadlo, že to muselo být dost drahé, takovou budovu postavit a opatřit ji uvnitř tak, jak ji nyní můžeme vidět. Že v té době na to měli, lidi, peníze a hlavně - invenci...

po těch událostech před tím, v době čtyř vladařů - 

Jindřich VIII anglický král 1491 - 1547

František I. francouzský král 1494 - 1547

císař Karel V. Habsburský 1500 - 1558

sultán Sulejman Nádherný 1494 - 1566 

a posléze čas válek s Turky, bitva u Vídně 1683 - kdo ví, jak by to dopadlo, nebýt vítězství rakouských a dalších vojsk spolu s Poláky nad tureckým vojskem, které bylo v přesile? - kdo zná historii, jistě si dá některé události do souvislosti. A najednou se katolická církev pouští do staveb, které obdivujeme až do současné doby. Jaká náhodička, že v té době žil a tvořil Jan Blažej Santini Aichel? 1677 - 1723?

Tak takhle si já medituju v nějakém kostele a zkouším sama sebe z dějepisu... hihi.


zítra už si dáme jiné téma?...



neděle 25. února 2024

Se zatajeným dechem

 Je mnoho kostelů a nejen po Praze, kde se nádherou a atmosférou místa člověku zatají dech, mám to tak na Malostranském náměstí, na Strahově a jinde, ale krom jiného i v kostele sv.Jiljí, kam jsem se poprvé dostala jednou v zimě, už je to pár let - náhodou, a pravda, šla jsem se tam ,,ohřát,,. Z výzdoby a dojmu z prostoru a zařízení mi upadla brada a to se opakovalo při každé další návštěvě. Jo, baroko...

Milé KOČKY,

Kostel byl postaven na místě starší církevní stavby v období od 13. století do roku 1371 biskupem Janem IV. z Dražic a arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Počínaje rokem 1731 byl barokně přestavěn. Zařízení interiéru pochází z poloviny 18. století. Na jeho vzniku se podíleli významní umělci, zejména malíř Václav Vavřinec Reiner, pochovaný v tomto kostele. Na bočním oltáři sv. Kříže je gotický krucifix z počátku 15. století.

 Je tu i kaple sv.Zdislavy...

V úterý, jak jsem již psala, jsem si tam po poledni zašla zafotit: některé snímky zde zveřejním

































krásnou neděli vám všem...