sobota 8. června 2024

Středověk a já

V Budyšíně, krásném městě na řece Sprévě, jsem byla vícekrát, ale tentokrát jsem si ho opravdu užila, obešla jsem v klidu hradby a mnohé věže, a že jich tu je, na rozdíl od adventního zájezdu bylo světlo (mezi námi, milé KOČKY, v dálce strašila bouřka a vydatné lijáky ), sluníčko se dopoledne klubalo z mraků, aby se po chvíli zase nechalo schovat za duchnami plnými vody.

Moc ráda vás tudy provedu:

 z mostu vypadá Budyšín takhle: 





a nyní se vydáme na hradby: 
tady se vám při procházce bude hodit, pokud si přečtete o historii města - třeba, že sem zavítali Jan Lucemburský, Karel IV a jeho syn Jan tu sídlil v blízkém Zhořelci...s Českým královstvím má hodně společného...





v této věži se nachází Muzeum věnované vodě: mladí si ho dopřáli a já jsem si zatím hřála staré kosti na sluníčku v parčíku před věží:
byla jsem totiž už unavená z dopoledního pobíhání po rozlehlých hradbách a po městě...nechtělo se mi ve věži ještě chodit po schodech nahoru a dolů tolik pater:









 
u nás jasmín dávno odkvetl  v Bydušíně voněl ostošest...










náměstíčko plné hospod a restaurací:






 
Spréva obtéká Budyšín ze tří stran, pramení východně od Jiříkova na Rumbursku...v Neugersdorfu. A směřuje na sever k Berlínu...














v kostele, který vykukuje za radnicí, je zajímavost: polovina je vyhrazena katolíkům a polovina patří protestantům, to prý nikde jinde není k vidění...
a jde to bez válek!






krátce po poledni jsme si dali oběd ( chřest a já coby neřidič černé pivo ) a kolem patnácté hodiny jsme se vydali na cestu do ČR. 

Nezbylo mi, než dceři a zeti poděkovat a těšit se, že se možná, zase spolu, někdy někam vydáme...byla bych raději jela i s vnučkami, ale měly moc učení, tak prý někdy vezmou obě do Budyšína, až to bude možné.