Tohle téma je pro mne po mnoho let velice zajímavé, začalo to nenápadně, do třídy ZŠ se mnou chodily dvě holčiny, jedna dcera lékárníka a druhá dcera pana doktora a to skončilo, když se po maturitě holky a celé jejich rodiny odstěhovaly do Izraele. Každá za jiných okolností, v Benešově n.Pl. se o tom hodně mluvilo i drbalo. Obě se dobře učily, obě se držely po škole doma, mezi nás, ostatní děti, moc nechodily a postupně jsem se dozvídala o tom, že jsou to židovky, což jsem moc nechápala. O náboženstvích jsem znala jen základy, neb sama nejsem křtěná. Až o hodně později moje zvědavost dala prostor tomu, že jsem se začala o některé historické i novodobé věci kolem toho zajímat a sháněla jsem si knihy, materiály a informace, které jsme se neučili, nemluvě o Holokaustu, o tom jsem se nejvíc dověděla až po revoluci v r. 89. Začaly vycházet knihy, které jsem si kupovala a půjčovala a info se hrnulo ze všech stran. Spoustu knížek jsem už dávno měla doma, postupně jsem navštěvovala židovské hřbitovy a synagogy a jiná místa, kde žili po staletí u nás Židé a překvapilo mne, kolik takových památek tu je, a především, v jakém stavu. Dokonce jsem v devadesátých letech psala tehdejšímu ministrovi kultury, proč se o tyto památky nikdo nestará a jeho odpověď mě vůbec - jak to říci slušně - nepotěšila.
Také mně zajímalo, jak je možné, že jsou někde častější a jinde žádné známky židovského osídlení a i na to jsem našla odpověď. Stručně řečeno - do jisté doby to byla práce šlechty, která si je na svůj ,,majetek,, zvala a ve vesnicích držela a nebo trpěla. V devatenáctém století se situace ze známých důvodů změnila, židé se směli stěhovat do měst a najednou se všude vyrojily dílny, pak továrny a už to jelo - průmysl byl ve velkém vytvářen a to z velké části právě podnikavými Židy. Souvisí to také s tím, že Židé vždy nejméně jednoho syna poslali na studia, lékař, advokát, architekt, kolik z nich pocházelo spisovatelů a jiných umělců - nebo něco podobného?
Milé KOČKY, nemohu zde, na jedné stránce, popsat vše, co jsem za mnohé roky načetla a zjistila. Z jistých, dobrých důvodů, nebudu psát, kde všude jsem se byla podívat, abych načerpala tyhle informace a na vlastní oči spatřila ty někdy už jen chabé pozůstatky zajímavé kultury a lidí, kteří tu žili po staletí a určitě byli přínosem pro společnost - byly to desítky míst po celé republice Československé a nyní České.
Nikomu to nevnucuji, ale kdo má zájem, najde si v různých krajích tato zajímavé památky na lidi, kteří už tu nežijí, buď byli vyhlazeni a nebo se po válce museli vystěhovat.
čtu si: např.
https://medium.seznam.cz/clanek/pan-g-zide-v-teplicich-svedectvi-o-zniceni-nejvetsi-mimoprazske-komunity-71743?utm_campaign=abtest258_redesign_vyhledavani_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=4
