čtvrtek 3. června 2021

Chcete mě?

 Vypůjčila jsem si oblíbený název pořadu a nejedná se o pejska ani kočku...jedná se o mne a mého muže, protože buď si nás někdo na několik dní vezme nebo se tady stane velké neštěstí, zblázním se nebo mi zbělí vlasy, nebo ...stát se může cokoli, totiž - dnes nám začali flézovat vozovku v naší ulici, přijel děsně velký stroj a uhryzává materiál a po pásu ho hrne na obrovské nákladní auto, na plotě naproti sedí dvě děti sousedů, koukají se na to a z našeho kuchyňského okna to sleduje manžel, fotí a dokumentuje, abychom mohli zítra, až přijde Honzík na návštěvu, ukázat mu to dění, potěšit jeho duši, neb zbožňuje vše technické. Jenže, to není všechno! spikli se tu na nás - z druhé strany domu, kde je trávník a pár ubohých stromů a keřů, jezdí 3 - slovy tři - malé traktůrky a na nich se prohánějí podivní mimozemšťani a sekají trávu, a jeden další traktůrek řídí ovladačem jiný ,,pracovník,, -  takové velké děcko a chodí s tím svým žlutým strojem mezi těmi třemi, loučka je asi 15x40m a neumím si představit, co je vedlo k tomu, aby se sem nahrnula technika jak na Letenskou pláň. Tak, kdo je tady blázen? Já bych to pokosila kosou za jeden den a bez smradu a bez hluku!

Ráno, ještě před tím návalem jsem se svěřovala manželovi, že už někdo ukradl a poničil malinký krásný bílý šeřík, který prvně rozkvetl právě letos. Pak jsem se ho ptala, jestli neví, zda ulice V Jámě je poblíž Lucerny ( v Praze ). Manžel povídá: V Jámě? to bude za chvíli naše ulice! A pak, lakonicky pravil - vždyť ani nemáme kam utéct. Tak mě napadlo, že kdyby mě nečekalo následující 4 pracovní dny poletování po doktorech, že bychom mohli někam odjet. Jen váhám, zda na Adršpašsko nebo na Slavonicko. A jedna na konec: ještě, že jsem neumyla ta okna a nevyprala záclony! že jsem to chytře vyměnila za výlet do Budějic!

Milé KOČKY! třeba se tu zase setkáme, manžel povídal, že pevně doufá a věří, že nepřeseknou elektriku nebo plyn, ani internet, když nám hrozí dočasná ztráta vody na delší dobu, jak budu prát a vařit? Rozkvetly mi i žluté kosatce a je to vtipné, že kytky nějaké pinožení lidí vůbec nezajímá. Příroda si jede to svoje! Tak, aby se tak neroztahovala, traktůrkem mi ten jeden ignorant trs žlutých kostců pro jistotu přejel! Nu, ty modré kosatce u chodníku pro změnu někdo otrhal...zavolám do Beřkovic, zda mají dost volných lůžek.


Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem psychicky hodně odolná, ale po dnešním ránu mám velké pochybnosti. ( r. 2017 celková rekonstrukce našeho domu, r. 2018 nemoci, r. 2019 chemky, r. 2020 rekonstrukce sklepů a ozařování. A teď, že by mě přišli dorazit? )

víte co? uděláme si lepší náladu: tohle je dnešní náhled do zeleně v N.












Dvojitý či trojitý dárek?

 Vítám vás, milé KOČKY, u mne dnes na blogu. V úterý večer mi volala kamarádka Marcelka z Vinoře a domluvily jsme se střelhbitě na cestě do Českých Budějovic na středu. Ráno jsem dojela do Prahy na Hl.n. a za pouhých 42,- Kč českých jsme se každá dopravily vlakem do jihočeské metropole. Počasí bylo úplně senzační, slunečno, teplo, modré nebe a na něm - lehké záclonky. Prošly jsme si mnoho ulic, parků, náměstí s pověstnou Samsonovou kašnou, překrásnou radnicí a nespočetnými měšťanskými domy, neminulo nás posezení v kavárně a později jsme si daly polotmavé 11st. pivečko.Mělo to jedinou chybu a to? - naše parťačka do trojlístku Jana nebyla s námi, byla celý den v práci, úřední den! A ty dárky? Výlet byl dárkem pro Marcelku k narozeninám, dárek to byl i pro mého muže, neb si mohl užít v poklidu náš byt, měl ho celý den jen  pro sebe, mohl si telku pouštět nahlas, mohl pospávat u TV, mohl si uvařit na cokoli měl chuť,  dárek to byl především pro mne a můj fotoaparát. Tak dlouho jsem v Budějicích ve městě nebyla a dost jsem si na toto město brousila zuby!, moje nohy by mohly mluvit o tom, co vše jsme poběhaly. Cesta nám tam i zpátky utekla poměrně snadno, švitořily jsme náruživě a někdy dokonce i obě najednou! Až ty dojmy vstřebáme, rozjedeme se zase jinam.

A ještě jedna věc: na zastávce busu u nás a poté na jednom náměstíčku před Muzeem v Č.B. kvetly nejen kosatce, ale i růže, orlíčky a další květena...moc pěkný pocit, že už konečně jaro převzalo vládu. Jeden keř růží voněl tak usilovně, že se mi od něj ani nechtělo.( Předzahrádky praskaly ve švech, kolem řeky kvanta cyklistů...)









Ve městě samém jsem toho nafotila tolik, že můj výběr snímků pro vás bude těžký.Tak schválně:



































Bože, jak já jsem si zas spravila chuť!