čtvrtek 5. března 2020

Začerstva

Tedy, že bych dala tři příspěvky na blog v jednom dni, to už tady hodně dlouho nebylo!
Ale vyšlo to tak.
Seriálový díl byl předpřipravený,
o kytce se to vyvrbilo dopoledne a teď jsem nucena si sem dát zážitkový za dnešní den!

Tak se,
milé KOČKY,
pohodlně uvelebte, bude to dlouhé povídání.
Předně jsem se ráno vydala kupovat kytky a něco k tomu,
hned za domem jsem u velké, asi 6m louže potkala mladého muže s mobilem v ruce a kapucou na hlavě,
v louži se tam a sem projížděl jeho asi 1 1/2 letý syn na odrážedle/motorce a byl blahem bez sebe.
Tak jsem za chůze navázala rozhovor s tím malým a povídám, kdyby tě viděla maminka, ta by měla radost,
jak tě to v té louži baví.
A tatínek na to: Ta by nám dala! a capart na to hrdě: mám gumáky!
Před polednem jsem šla na bus do Prahy a v další louži v naší ulici se procházela a probíhala asi 2letá holčička a výskala a smála se.Její mamka s nákupem v ruce stála na chodníku a čekala. To se mi líbilo, že ji nechala, když ji to tak bavilo.
Trochu jsme zapředly řeč a paní povídá, holčička půjde po obědě spát a věci půjdou do pračky.
Byla jsem nadšená, že někdo je tak hodný na své dítko. Protože, kdo z nás to jako malý nezažil?
Holčička prověřila červené holínky a pěkně si tu louži užila.
Vzala jsem sebou do nemocnice foťák a v zahradě jsem vyfotila včera objevený trs tulipánů,
a když jsem jela odpoledne zpátky, ještě jsem vystoupila z tramvaje u Libeňského zámečku,
kde se vdávala před 17 lety má dcera a šla jsem si zámeček a kostel sv.Vojtěcha pofotit.
Dobře jsem udělala, kvetlo to tam jako v botanické zahradě:
na mou duši:







































































Kytice

Dnes, jak jsem si zjistila, bude sloužit paní doktorka,
která včasným zásahem pomohla mému muži.

Zachránila mu život a tak jsem ráno nakoupila nějaké květiny
( tmavěrůžové růže, bílé či spíše smetanové růže, některé až s nádechem do zelena, světlerůžové gerbery
a nějaké roští - listí )
a uvázala jsem jí kytku,
kterou tam za chvíli povezu.
Jezdím tam každý den.
Doufám, že se jí bude líbit.
Milé KOČKY,
abyste o nic nepřišly,
cvakla jsem už uvázané kvítí na památku pro sebe ( ve skutečnosti vypadá lépe než na obrázku )
a k nakouknutí pro vás:
Zvolila jsem dobře?








Seriál - díl dvanáctý


Pro ukončení tohoto seriálu použiju pár obrázků ze zahrad opět v Itálii.
Byly jsme s Janou na několika zájezdech, kde hlavním cílem bylo podívat se do zahrad vil a zámků,
kterých je v Itálii nespočet.


Především šlo o barokní zahrady. Ať už to byly zahrady u Viterba, nebo kolem Merana,
či okolo jezer Como a v Locarnu,
případně oblast Cinque Terre, všude jsme byly okouzleny nádhernými zahradami a květinami.
Taky rozkvetlými a úžasně voňavými pomerančovníky, se zrajícími i úplně přezrálými plody.
Dole rozkvetlé růže, nahoře v Alpách sníh.
Ta ležérnost zdejších obyvatel,
posedávání v kavárně s novinami po ránu,
šrumec měst i jiné světlo,
( ve Veroně jsem viděla, proč tam asi jezdí malíři )
jídlo a lehkost žití, možná, že zdánlivá?,
stojí za návštěvu.
V každém, i menším městě v Itálii a ve Francii jsou na náměstí kolotoče pro děti, vyhrává k tomu hudba.
Některé kameny v palácích mají nápisy, často vzhůru nohama a pro mne jsou důkazem,
že jsou to kameny ze staveb antických, rozebrané a znovu použité.
Na každém kroku je co vidět a fotit!
Milé KOČKY!
každý seriál jednou končí a tak i tento, měl dvanáct dílů, ale jelikož mám fotek a nápadů spoustu,
není vyloučeno, že se k tomuto způsobu jednou vrátím a pár dílů přidám.
Uvidíme. Snad vás to neodradí.