Od května mám trochu nepříjemné situace - chodím co 14 dní na chemky a vždy tři dny ošklivky,
týden moc nejím, mám nevolnosti a stavy, které nikomu nepřeju a plácám se v tom jako mnozí další.
Pak už začnu jíst a to hlavně něco, co mi v žaludku vydrží a není mi po tom zle.
Na ten druhý týden se obvykle docela těším a snažím se dohnat zameškané.
Zhubla jsem 22kg a už nemám hubnout.
Takže přijde na řadu meloun, meruňky, třešně, pokud se dají koupit. Třeba i rybíz, když mě někdo podaruje.
A taky polévky.
Vaříme pravou hovězí, zelňačku, bramboračku, gulášovku. Sním obvykle nevelké množství, ale vícekrát za sebou.
A tak dnes byla bramboračka, šťouchané brambory a volská oka, nastrouhaná okurka.
Nad talířem polévky jsem si libovala, mám to takhle ráda, jen jedna věc nebyla podle mého, dala jsem tam jíšku ze sádla, nikoli másla, jako jindy.Ale to zas přijdu vhod manželovi.
Nakrájím na kolečka tři mrkve, dvě menší petržele a kousek celeru 3:2:1 pak dvě, tři brambory, přidám houby, jen trochu, dnes to byly sušené ( třeba najdu brzy čerstvé a bude houbová polévka! ), cibuli, 5 stroužků česneku, sůl, kmín, majoránku, na závěr zamíchám jíšku a jedno vajíčko.
Když mám, dám tam vařit větvičku celerové nati a do hotové polévky nakrájím kudrnatou petržel.
Takhle ji dělala babička od Strakonic. Večer si ji dáme znova, s chlebem. Polévku, nikoli babičku.
Ani moc řídkou, ani moc hustou, tak akorát. A odleželá je ještě lepší, než čerstvá.
Mám to ráda, když na mne z talíře svítí ta kolečka mrkve.
Dříve jsem ty hustější polévky vařila hlavně v zimě, ty řídké, bez jíšky, v létě.
Mám ráda i polévku, kdy nastrouhanou zeleninu podusím na másle a pak zaleju vodou a vařím.Voní mi to.
Jediná, co nejím, je držková. I když, jednou jsem ji u známých dostala uvařenou z hub a šlo to.
Chutnalo. Přežila jsem.
Tak to je pro dnešek od našeho sporáku,
milé KOČKY,
všechno.
Mějte se báječně.