neděle 31. ledna 2021

Musím se podívat

 Musím se podívat do kalendáře, kdy že jsou letos Velikonoce. 

Milé KOČKY,

takhle nějak jsme s mladší vnučkou vyráběly výzdobu na svátky jara u nich doma. Tohle je příkladně okno u psacího stolu mladší vnučky:




Jejich zlatá máma, moje hodná dcera, jim dovolí opravdu hodně.
Jak vidno, dekoraci tvořili vybraní plyšáčkové, výrobky z keramiky, živé květy a různé figurky, tehdy frčely ovce z oblíbeného seriálu.
Ale je to z doby, kdy vnučka měla o několik let méně.
To by mě zajímalo, co tam ti Ušáčkové v ošatce na pečivo vyváděli, co si povídali, když jsme se nedívali.


sobota 30. ledna 2021

Oblíbená místečka

 Proč se nepřiznat, že se mi líbí v Čechách a na Moravě skoro všude, ale i tak mám oblíbená místečka.

Milé KOČKY,

mnohdy jsou to místa tak obyčejná, až si někdo řekne, co na tom má? Jenže to mám spojené s něčím nebo s někým, s nějakou událostí nebo vzpomínkou z mládí a tudíž mám k tomu místu vztah. A co bych tu dlouho povídala, obrázek promluví za mne:

Bezděz:



Peklo,  Zahrádky  ( Českolipsko )










Vydra a celá Šumava









Jetřichovice a moje Děčínsko:








Český Ráj:






Středohoří:


Košťálov




Morava: ( celá )











a asi 2 tisíce dalších míst, hihi. 

Jednodušší by bylo napsat, kde se mi nelíbí!

Vaše Jiřina z N.

pátek 29. ledna 2021

V zimě

 Taková jednoduchá, zimní výzdoba.

Milé KOČKY,

bez jablek to v zimě nejde. Štrůdlem mě ještě nikdo neurazil, vůně jablečného kompotu je pro mne vůně domova, zahryznout se do jablíčka už se úplně nemůžu, protože bych se bála o zuby, ale dá se to obejít, prostě si ho nakrájím nebo nastrouhám.

Na jahody mě sice v zimě nikdo neposílá, ale na hroznové víno si jako důchodci vždy nějaké drobné stranou necháme.


Tahle starší fotka je v podstatě už historická, neb stěna už dávno není žlutá, přemalovala jsem ji na béžovku - bílé kafe. Ovšem keramika od Lenky mi slouží a líbí se mi spoustu let. Tihle ptáčkové mi při focení neulétnou.

čtvrtek 28. ledna 2021

Povzbuzení

 Milé KOČKY, 

jako povzbuzení všem milovníkům kávy, čaje, vína, likérů, sýrů, husích jater, paštik a mnohých jiných dobrůtek, pokusím se dnes vytvořit příspěvek ze starších zájezdíků do zemí, kde kavárničky a vinárny nikdy neutichají, kde sluníčko, prostředí, vůně a pachy, květiny a cizokrajné stromy, staré budovy - to vše vytváří úžasnou, prázdninovou směsici lenosti i činnorodé aktivity, kdejaké zákoutí o dvou stolcích a pár titěrných židličkách pod úponky vinné révy lákají s odpočinku, abyste samy vzápětí byly překvapené dvoudeckou lahodného moku, kterou si zde nemůžete neobjednat. Jídla tak barevná a chutná, ryba, zelenina, pár hranolků, a pak zase projít klášter, katedrálu, zahradu, nebo si na hodinku sednout do květinami provoněného parku? Jak mi to v poslední době chybí! Po ránu croisant a capučíno, staří chlápci s novinami a pidikávičkou u stolku na chodníku, kolem poledne plné restaurace, dědci pod platany s jejich hrou petanque, kvečeru spatříte děti na kolotočích, rozveselených hudbou, linoucí se všude okolo. Nerozumím ani slovo, ale je mi tu lehko a krásně.

( tyhle fotky ze zámeckého parku v Albi jsem již na blog dávala, ale byly smazány a tak jsem je sem pro vás, Kočky, znovu vyhledala. Hezkého není nikdy příliš. )














Jestli si myslíte, že jsem zapomněla na makronky, tak se mýlíte, ale nemohu tady vypsat vše, co si tam můžete dát. Ty jejich creperie, ach, vonělo to už zdálky.
( konkrétně Frantíky podezírám z toho, že snědí vše, co se hýbe, třeba i pomalu... ).






Jo a rajčata tam voní jako rajčata, nikoli jako umělohmotné věci.