Malá procházka na druhý břeh - do Mlékojed -
milé KOČKY, nic tak atraktivního, co by někomu vyrazilo dech nebo to všem musel hned přeposlat tu nemáme a tak dnes jen skromně:
socha ve staré části Nerátek:
Malá procházka na druhý břeh - do Mlékojed -
milé KOČKY, nic tak atraktivního, co by někomu vyrazilo dech nebo to všem musel hned přeposlat tu nemáme a tak dnes jen skromně:
socha ve staré části Nerátek:
Zima u hradu Kostomlaty:
Leden, ještě k tomu málo zimní, šedivý, mokrý a nudný, řekla jsem si - s tím musím, milé KOČKY, rázně něco udělat - proto není divu, že jsem koupila 5 knížek a čtu, pěkně pod lampou a pod dekou - ušák i postel jsou nyní moji častí a přítulní společníci.
Asi nepřekvapí, že už jsem dočetla 4 z nich a čeká na mne poslední, pak se vydám raději do knihovny a napůjčuji si něco na únor.
Tady jsem pro vás a především pro sebe nafotila, čemu jsem se po večerech věnovala - já vím, není to žádná oddechová četba, ale já to tak mám, že to střídám.
S manželem jsme se také občas vypravili vlakem do jeho oblíbené části Vysočiny - a nyní vám,
milé KOČKY, ukážu jeden z výletů :
Z Ledče nad Sázavou pěšky přes vesnici Benetice do Světlé nad Sázavou. Povím vám, že to v tom sněhu nebylo jednoduché a cestou zpátky ve vlaku jsem byla pěkně unavená.
V mém archivu, milé KOČKY, mám také fotky z výletu pěškobusem od vlaku do Opárna podél Opárenského potoka - bylo to v únoru a tak se není čemu divit - myslíte, že bych vám je mohla ukázat? - já mám totiž dojem, že tu kdysi na blogu byly, ale některé staré snímky jsou smazané a tak si dovolím je přidat znova.