středa 5. května 2021

Jednou za deset let

Abych dostála své pověsti podivínky a snílka, napadlo mě sem dát fotky mé osoby a to od narození a dál vždy po deseti letech: to je na první pohled patrné, 



se sestrou:


a tady se sestrou a bráškou:



se dvěma brášky na Pravčické bráně:


mezi 10 a dvaceti mám jen fotky, které nejdou příliš nafotit, ale ...


pak už, milé KOČKY,  nastaly události, při kterých to fičí...




jedu v r.1970 do Mělníka pro kočárek, je mi 22!


a tady, u Baltu, ten samý rok:


30 +


40 +



a je tu: 50 +



60 +

 


70 +              ( poslední léta letí stále rychleji )



vaše:



budete-li mi držet palce, třeba jednou přidám i 80 a devadesát. A jak mě to napadlo, ptáte se? Dnes v poledne pojedu k vnučce gratulovat k sedmnáctým narozeninám a tak se to nabízelo: 
17, 34, 51, 68, 85, 102...
Přemýšlela jsem, kolikrát tu sedmnáctku v životě vlastně můžeme oslavit...jak rychle život letí a jak my, lidé, vnímáme čas v mládí a jak v pokročilém věku.