sobota 1. listopadu 2014

Průšvih v Benátkách

Když mi dochází tuzemská témata, musím se spolehnout na svoji děravou paměť a vylovit nějakou i pro ostatní zajímavou událost:, a nyní je čas na to,
milé KOČKY,
zavzpomínat na moji první cestu do Benátek.
Benátek italských, ač bych směle mohla popsat cesty do Benátek nad Jizerou.
( na ty možná také dojde, ale o žádné průšvihy a trapnosti v nich nepůjde )...
Jestli vám hned naskočilo, že jsem v Benátkách, těch správných!!, byla s milencem, s manželem nebo jiným nejlépe svalnatým a pohledným, finančně dobře zajištěným chlápkem, vodila jsem se tam s ním za ručičku, vozil mě gondolou po Canal Grande a popíjeli jsme v kavárnách a vinárnách, tak to je sice krásná chiméra, a mně by se to i líbilo, ovšem vše bylo úplně jinak a nebýt jedné pozdější opravné cesty do tohoto potápějícího se města, měla bych z Benátek nadosmrti trauma.
V Benátkách jsem vypnula svoji GPS, kterou mám údajně v hlavě a zcela jsem se svěřila do dobrovolné průvodcovské služby mého tehdejšího kamaráda, který Benátky navštívil už dříve se svojí přítelkyní a asi měl pocit, že se ve městě vyzná,... celé ráno příšerně lilo, vody bylo po kolena, trochu nevhodné pro turistiku, nicméně jsme chodili a prohlíželi a fotili, a posléze zabloudili!!!
Odpoledne sice již svítilo sluníčko,vše vypadalo krásně, i stalo se, že jsme na odjezd lodí k busu přišli pozdě, o 15 min...ouha!!!, čtvrthodinka pouhá!!, chyběla nám znalost jazyka, neměli jsme moc peněz, nebyla jízdenka ( tu měl HROMADNOU pro celý zájezd průvodce, který o naší nepřítomnosti neměl ani tušení ), a tak bylo jen zázrakem, že jsme se nakonec s nějakým americkým ,,zájezdem,, dostali o 2 hodiny později na parkoviště autobusů....náš bus zde ještě byl, ale už se chystali odjet, polovina zájezdu nám nadávala, polovina se děsila myšlenky, že by se jim stalo totéž!
Mladý pan průvodce nás seřval a dal povel k odjezdu, dodnes mám husí kůži z představy, jak bych se dostávala k Lago di Garda, na ubytování, kdyby nám tehdy ujeli.
Při druhé návštěvě se mi podařilo napravit si cestovatelskou reputaci, měli jsme mapu, peníze, pěkné počasí, parťačku, která se vyznala...ale skrytý strach z maléru tam někde v koutku duše pořád trochu byl!
Město jsem si prošla, užila a nyní vám několik obrázků z mého fotoaparátu předkládám, abyste se naladili k případné návštěvě.
Berte to, prosím, jako inspiraci těm, kteří tam ještě nebyli či jako připomínku těm, kdo tam jezdí opakovaně.
( myslím, že s nějakým starším miliardářem v některém z těch honosných paláců by to nemuselo být špatné)