Ve středu, 5.2.25, se povedlo nečekané - setkání v Děčíně s Jaruškou z Rbk. Domluvily jsme se a povedlo se. Ráno jsem v sedm jela do Prahy a poté z Hl.n. rychlíkem směr Hamburk jsem se vydala kolem Vltavy a později po břehu Labe na sever.
Milé KOČKY - průvodčí, - mladé, štíhlé a vysoké slečně jsem ukázala jízdenku a položila dotaz - pokud to v Děčíně neubrzdíte, v kolik hodin budu v Hamburku? - slečna se zasmála a vzala na pomoc svůj ,,kapesní,, počítač a pravila vesele - v 15.30hod. Tomu říkám smysl pro humor! neklepala si na čelo a nad babkou nekroutila hlavou.
V deset dopoledne už jsme si s Járou užily uvítání na Hl.nádraží v bráně Čech, jak se Děčínu říkávalo a vypadalo to asi jako Husák s Brežněvem. Jen nemáme tak huňaté obočí ani jedna.
Poté jsme si poseděly u kávy a dobrot, prošly jsme se po nábřeží a snažily jsme se obě fotit - to byl nadlidský výkon - neboť v Praze slunečno až k Nelahozevsi a odtud do Děčína mlha - neboli bílá tma a Jaruška zas to samé hlásila od Č.Kamenice do Děčína.Nevadí, bude líp.Možná, někdy...
Pár snímků přidám na dokreslení, milé blogerky.Upozorňuji, že je to brané přes okno vlaku. Mnohdy rozjetého!
