Výlet do Mimoně

 Respektive do jejího okolí, čili pod Ralsko, což je hrad, no, hrad, spíše jeho ruina,  zdáli viditelná je jen věž.

Když si výlet, milé KOČKY, dobře načasujete, může se vám stát, že si domů přinesete i kytku z přírody, která je krásná a zadarmo, tudíž je s bonusem.

Jako třeba jednou my s mužem, ale nahoru na hrad jsme tehdy, na rozdíl od jiných našich výprav tam, nedošli:

most v Mimoni přes Ploučnici:

kvetly janovce -

taky pivoňky - 

hrad vyobrazený na tabuli - 

moje kořist po výletě:

šťastné výletování vám všem, milé blogerky:

zítra se vám svěřím, kde jsme zájezdovaly s Janou v sobotu a v neděli...

Památka v J.Hradci

Hned, jak jsme vtrhly s Janou do města - navštívily jsme kostel sv.Jana Křtitele, nejstarší ve městě a i když jsme musely zaplatit 50,- Kč vstupného, stálo to rozhodně za to. Je to prostor, kde sídlí Muzeum, tam byly tři výstavy, ty jsme z časových důvodů minuly a věnovaly jsme se pouze kostelu a chodbám minoritského kláštera, součástí budov je i bývalý špitál, pokud se nepletu. Zvu vás:

nejprve si přečteme, co se o něm píše:

Ke kostelu přiléhají budovy bývalého minoritského kláštera a později přistavěného špitálu. Gotický kostel, na jehož místě stávala původně románská svatyně, vznikal postupně od začátku 13. století. Původní bohatá gotická fresková výzdoba kostela, se řadí k nejvýznamnějším projevům českého nástěnného malířství z poloviny 14. století. Kostel, který je ve správě jindřichohradeckého muzea, byl v nedávné době zpřístupněn a slouží i jako koncertní síň.
V sakristii můžete vidět Strom života - dřevořezbu neznámého autora z období kolem roku 1720, která sem byla přemístěna z kostela Nejsvětější Trojice v Klášteře.

Příště už bude, milé KOČKY, příspěvek z jiného soudku...

 

Jindřichův Hradec

 Město, pokud ho navštívíte - odkud se vám nechce odjet - není to jen Jindřichův Hradec, ale patří mezi města, která se vám zapíší do paměti a vryjí pod kůži, milé KOČKY. Máte-li rády historii, přečtěte si o něm - a jestli jste jako já, budete se sem občas vracet.

My jsme mu tentokrát věnovali docela dost času, jak městu, tak zámku. Snad se vám budou líbit i snímky, které jsem zde nafotila a některé z nich vám ukážu:

rybník Vajgar:

na níže uvedeném snímku to zelené roští za auty byly kavkazské růže, hodně rozkvetlé a silně vonící a spolu se včelami jsme s Janou obdivovaly tu nádheru...

Langerův dům:

jsou doma:

Sejdeme se tu zas někdy příště! - co třeba zítra?