pátek 16. dubna 2021

Dvakrát sváteční

 Dnes je 16.4. a pro mne je ten den dvakrát sváteční, jedna kamarádka má dnes svátek a druhý člověk z rodiny má narozeniny, i když už mezi námi dávno není. Obojí stojí za zmínku a vzpomínku. Nejen, že zapálím svíčku, ale Irence popřeju, pokud se jí dovolám, protože pro mne hodně znamená. Někdy se s někým zvláštním způsobem seznámím a pak, později, vznikne přátelství, které vydrží spoustu let, ani nevím jak.

Milé KOČKY,

určitě to také znáte, hodné lidi potkávat a přátelství s nimi pěstovat, to se neomrzí.

Pro Vladimíra S.:


Kytičky pro Irenku:







Konec konců, proč nepopřát vše nejlepší a pevné zdraví všem Irenkám?

čtvrtek 15. dubna 2021

Český Ráj

 Článeček o Českém Ráji jsem si v hlavě ,,sesumírovala,, dnes v noci, když jsem nemohla usnout. Někdy se mi to stává, že usnu až k ránu a pak se zas nemohu vzbudit...prostě stará bába a její problémy. Ale má to výhody, že nikam nemusím a nechám tomu volný průběh.

Milé KOČKY,

tohle bude vypadat jinak, než dosavadní příspěvky, protože popíšu některé z mnoha našich výprav do této oblíbené krajiny. Většinou jsme jeli jako parta, kdy přišlo několik z mnoha oslovených lidí a nikdy jsem dopředu nevěděla, kdo se zúčastní. Obvykle jsem napsala známým, odkud a kam se kdy jede, co si mají koupit za jízdenku a kde se sejdeme, ve kterém vagonu vlaku. Pak bylo na každém, zda se přidají a přijdou. Někdy se také jelo auty, ale to obvykle do oblasti, kam vlak nejede. Nejvíc se nás jednou sešlo 18 a to už bylo i na mne docela dost. Hlavně jsem si musela dávat pozor, aby na trase byla hospoda a cukrárna, aby mě Marcelka nestáhla z kůže, bez těch dvou výše jmenovaných pro ni výlet neměl takový půvab, a taky po zkušenostech z výletu na Karlštejn jsem musela být opatrná na záměnu kávy za kopřivový čaj, kdy jsem s tímto zdravým nápojem u kamarádky tvrdě narazila!

Vlakem jsme obvykle jeli směr Všetaty, ve vlaku už seděli ti, co jeli z Prahy a nebo z Čakovic, ve Všetatech se přidružila kamarádka s mužem od Milovic a jelo se do Mladé Boleslavi společně, zde jsme přestoupili na vlak do Českého Ráje nebo se pokračovalo až do Turnova a tady přestup na vlak směr Jičín. A pak se chodilo různě:

například:

Rovensko, se zvědavostí na zdejší obrácené zvony, pak pěšmo k Troskám, poté na Hrubou Skálu a odtud dolů k vlaku, buď po silničce nebo Myší dírou a do Sedmihorek.

jindy: vlakem do městečka Železnice, pak pěšky napříč Prachovskými skalami a na zastávku vlaku Hrdoňovice

jindy do Turnova, pěšky přes město na Hlavatici, hrad Valdštejn, pak ke Kopicově statku a na Hrubou Skálu a dolů k vlaku

jindy vlakem do Mladějova a pak pěšky do Troskovic, na Trosky a k vlaku...

jindy do Sobotky, na náměstí do cukrárny, pak k Humprechtu, Nepřívěc, a oklikou zpátky na vlak

jindy vlakem do zastávky Libošovice, pak pěšky na Kost a Plakánkem do vesnice Vesec a do Sobotky na vlak

taky vlakem do Semil, nahoru na Kozákov, do zdejšího lomu pro pecky, a pak, už pěkně unavení, dolů k vlaku do Železného Brodu

nejčastěji ovšem do Turnova, pak po městě a šup u jezu, k Hrubému Rohozci, odtud na nádraží....

či na Malou Skálu a mnohé výlety v jejím okolí...nebo jindy do stanice Březina a pěkně do Drábských světniček a na Valečov, Mužský a pod. nebo Příhrazy...

vlakem do Lomnice nad Popelkou a hore kopcom na Tábor a mnohé další výlety ... často do Rychnova u Jablonce, pak busem do Kokonína, zastavení v cukrárně a pěkně pěšky nahoru na Černou Studnici a po hřebenu do Tanvaldu, odtud rychlíkem ku Praze...ale to už není Český Ráj!

když to vidím takhle napsané, bolí mě nohy! bylo toho opravdu hodně a musím přiznat, že dnes bych to nezvládla...na některých těch místech jsme byli s mužem autem jen sami, ale to je nepodstatné, ty hromadné výpravy měly vždy něco do sebe.

Když dovolíte, připnu i pár fotek z některých těch výletů, kdy jsme byli rádi spolu v přírodě. Nejlepší vždy bylo, že když jsme se vraceli uondaní vlakem k domovu, vyndali jsme zbylé zásoby, obvykle čokoládu a nějaké ty sušenky, ovoce a někdo i řízek, hodovalo se, aby se nemusely ty dobroty nosit zpátky domů. A jedna z nás přinesla většinou meruňkovici! mělo to voňavé dozvuky...



pár výletů bylo i na kole!






















Jitka jistě promine, že jí tu lezu do zelí:
















středa 14. dubna 2021

Výročí

 Od 14.4. 2014, kdy jsem blog začala psát, až do 18.4.2020, kdy mi vymazali fotky z dřívějších dvou po sobě jdoucích blogů, jsem se snažila, aby to mělo nějaký řád a smysl. Tím smazáním mi dali někde ťafku, ani nevím, komu ,,poděkovat,,. Dnes, když se podívám zpátky, vypadá to tam jako rybí kostra po večeři, už to není ryba. Kdybych to uměla, možná bych to celé smazala až k tomu datu, abych začala vlastně znovu, ovšem, co když zase jednou přijde chvíle, kdy někoho někde napadne, smažeme fotky na mnoha blozích, ať je veselo. Já vím, není to smrtelná choroba, ale naštve to. Zrovna tak mi bylo líto, když některé mé oblíbené blogerky přešly na Instagram a jinam, blog ukončily, ale chápu je, někdy chtějí už jen prodávat nebo nemají čas na blog, zkrátka přišly zničehož nic do mého života a pak z něj náhle odešly. Kromě blogů nikam nechodím a je to můj problém. Instagram, Twitter, Facebook nemám a nenavštěvuji. Musím přeci taky žít svůj život!

Promiňte mi tu nostalgii. Stálo mě dost času a úsilí celá ta léta blog vytvářet a zbylo z toho jen torzo. Vím, že nás bylo víc, komu se to stalo, ale to není omluva.

Taky stárnu a už není z mnoha důvodů tolik možností cestovat, tudíž jsem se vrhla na retrospektivní výletování napříč republikou, případně kousek po Evropě, kam můžete, 

milé KOČKY, 

kdykoli se mnou, já vás srdečně zvu. Nic vás to nestojí, jen trochu toho času.  Jeden den se pokocháme Šumavou a druhý můžeme obdivovat třeba Slovinsko, však i já, když surfuju po vlnách blogů ostatních blogerek taky střídám žánry: Tu se stavím na zahradě u Simonky na dohled od Střekovského hradu a vzápětí se procházím pod Troskami s Jitkou, nebo zamířím k Dýmníku do Výběžku za Járou. S Dášenkou se projdu zámeckou zahradou v některé koutě jejího revíru, který obráží služebně, abych si jindy s ní zabruslila třeba na Lipně. Na dorty a jiné domácí výtvory musím k Janince, pleteniny obdivuji nejen u Ály v Č.K. a výlety všeho druhu, rostlinstvo a krásné zahrádky obdivuji u většiny z vás. Nic z vašich článků a fotek tu není zbytečné, vždy se to někomu líbí a někomu vylepší den. Také si ráda počtu u dalších z vás a pokud potřebuji kritické oko, zaběhnu k Vendy. U ní nikdy nevím, zda je víc něžně zahradnická nebo tvrdě kritická. Denně za Alenkou na Bílou Horu nebo jinam, třeba k Hance na Trutnovsko? Je to paráda, cestování za prima lidmi, do Aše od slovenských hranic, nebojím se pranic. Vlastně i na Slovensko ráda zajdu, o tom Bubatko něco ví. Mám i oblíbené polské blogerky...

Jak u mne dál? Kam to povede?


Kdybych jednou, třeba v devadesáti, Vám tady psala blbiny, dejte vědět, ať už s tím skončím, milé KOČKY, jo? Spoléhám na vás! 



úterý 13. dubna 2021

Ze života

 

Milé KOČKY, 

fotky napříč zájezdy: obvykle je to v mém fotoaparátu po návratu ze zájezdu samá katedrála, radnice, zámecký park a nebo hrad, sochy jezdce na koni, sochy svatých, sochy žen s rozevlátými rouchy, mřížoví a věže, fontány a balustrády, a ejhle!, najednou tu jsou i človíčkové a pokud se někdo zmocní mého foťáku, cvakne i mne!

jen si tak skočit ze skály:

zatkli mě v Terstu:



policajt lenoch v Šibeniku:


dědouch, v Omiši :


kamarádka:


ryba fakt čerstvá:

stejné sukně:



dnes už bych si takhle ve Splitu nesedla!:


Dost bolo, jdu něco dělat, hihi...
i když, tyhle fotky mám hodně ráda!!! - to jsem cvakla přistání - vločka na Janin límec, když jsme byli s mužem a Janou v Pirně,  jednou, o Adventu.