pondělí 23. září 2019

Prostě: tele

Dnes jsem si řekla, že když je to pondělí, bude pracovní, vyluxovala jsem, vyprala, uvařila oběd, stihla se vykoupat a umýt vlasy, ( ještě mi jich pár zbylo ),
ostatní mohu udělat zítra,


proto jsem po obědě sedla na vlak a jela do Litoměřic, mého oblíbeného města,
obešla náměstí, nafotila po kolikáté již zajímavé domy,
( hospůdky tam praskaly ve švech! )
posléze jsem našla obchůdek s dětským oblečením neteře.
Tady jsme se zapovídaly a probraly nějaké detaily - zajímalo mne, kde dala vyrobit nábytek a pod.
Obdivovala jsem dětské ošacení a litovala, že už nemám malé vnoučky...
Před pátou jsem se rozloučila a kráčela k nádraží, že se vydám na cestu zpátky.
Potkala jsem pekařství a spěšně jsem tu zakoupila jeden kousek dortíku, že si ve vlaku smlsnu.
Před nádražím velké, hrubě osekané žulové kostky, jedna byla trochu výš a já - zakopla a už ležím na zemi,
ležím, a říkám si, to snad ne!
Jako prkno a rovnou na obličej!
Nějaká paní mi pomohla vstát, cítím, že mi teče krev, prý: chcete zavolat sanitku? Já na to, že to zvládnu a pojedu domů, hodná paní pokladní mi darovala papírovou utěrku, abych mohla alespoň trochu utřít krev.
Cestu vlakem jsem docela zvládla a nyní spočtu ztráty:
mám rozbité pravé koleno, natlučená obě zápěstí a výron na každé ruce, rozseklé pravé obočí a tenisák nad ním.
Zdálo se mi zkraje, že mám i vymknuté rameno, ale to asi ne.
Ani bych se nedivila, kdyby ta kostka žuly byla na kusy.
Můj zákusek po mém pádu putoval do koše, byl z něj lívanec.
Můj spolupracovník, asi o 20 let mladší, kdysi v zaměstnání v Praze - starý šprýmař,
kdyby mě dnes viděl, určitě by řekl:
konečně si tvůj manžel doma udělal pořádek!
Místo, abych vám,
milé KOČKY,
popsala, jak to kolem trati chytá červené a žluté barvy podzimu a až na smrádek kolem Štětí to byl hezký výlet,
musím napsat:
Zkrátka, jsem to poslední dobou tele.
Takže, zase jsem uznala, že nejlíp a nejbezpečněji pro mne to bude pár dní v posteli.
( pan průvodčí jel tam i zpátky stejný a kupodivu mě podle svetru poznal a jistě si myslel, že se vracím od Chlumce nad Cidlinou, kde jsem dělala 24. března 1775 reportáž? )






















neděle 22. září 2019

Snadno a rychle

Tak nějak by se to dnes mohlo jmenovat - Dobré jídlo - snadno a rychle.
Jelikož má starší vnučka ráda sladké knedlíky, rozhodla jsem se jí poslat můj oblíbený recept,


aby si je mohla nacvičit a občas uvařit, případně jimi okouzlovat, až bude mít nějakého nápadníka,
to se může hodit, ne?,
milé KOČKY?
A když už se s tím píšu, dám k dispozici všem:
právě tady.
Tedy, není to recept můj, dostala jsem ho kdysi od švagrové a ta ho jistě získala zase jinde,
jak už to tak bývá, něco dobrého vám někdo předloží na talíř a už se pídíte po receptu.
Především si musíte koupit:
vaničkový tvaroh, 1 vajíčko, 1 prdopeč, sůl, hrubou mouku, máslo,
- do nižšího, většího hrnce dám vařit vodu a trochu ji osolím - do kastrolu asi 16cm vysokého a asi 25 cm širokého tak do poloviny výšky -
mezitím do mísy vyklopím vaničkový tvaroh, na jedné straně rozmíchám na kašičku 1 krásný žloutek a asi 1 lžíci měkkého másla a rozmíchám pak s tvarohem, na to 8 plných velkých lžic hrubé mouky, malinko soli a asi 1 lžičku prdopeče. Zamíchám, vyklopím na plochu podsypanou trochou hrubé mouky, rozkrojím na 8 - 10 kousků, podle toho, jak velké ovoce mám.
Zabalím švestky nebo jiné ovoce
( jahody, nakrájená jablka, borůvky, meruňky a pod. )
důkladně do těsta, aby byla všude okolo stejně tlustá vrstva,
nakladu do vařící vody v hrnci.
Opatrně, neopařím se.
Vařím pomalým varem asi 13 minut a v polovině toho času vařečkou knedlíky otočím ,,na druhý bok,,.
Pak vylovím, každý propíchnu, dám na talíř a nyní podle chuti:
buď posypu nastrouhaným tvrdým tvarohem a moučkovým cukrem a poleju rozpuštěným máslem
nebo mletým mákem a máslem
nebo kakaem a máslem
skořicovým cukrem a máslem -
už jsme dávali i kysanou smetanu, šlehačku.
pokud v létě zabalím jahody, můžu polít jahodovým rozvarem.
Pokud použiji švestky, když je předem vypeckuji, zabalím dovnitř malinkou kostičku cukru místo pecky.
Dobrou chuť.
A nebojte se toho, děvčata, většina mužů má ráda pivo, fotbal a oblé tvary.

pátek 20. září 2019

Dobré skutky

Mám skvělé období,
milé KOČKY,
jsem asi 10 dní po chemce, takže už mi není až tak špatně a valí se na mne dobré skutky mých kamarádek.
Nevěříte?


V úterý přijela Marcelka a přivezla mi krabičku malin,
( měly jednu velkou chybu, strašně rychle mizely z misky )
koupila mi i nějaké švestky
( budou z nich skvělé z tvarohového těsta knedlíky - miluji je s nastrouhaným tvarohem, posypané moučkovým cukrem a polité máslem, poslední dobou nemohu mák )
a upekla nám tříbarevnou buchtu. Byla perfektní ( nezbyl ani drobeček ).
Ve čt jsem měla setkáníčko se spolucestovatelkou / kolegyní Janou. Přinesla mi ze zahrádky rajčátka, polovina z nich byla takové dudlíky.
A dnes, přijela Věrka, přivezla mi mahon, podzimní kytičky a hlínu ( zeminu ), nejen, že místo na pozemku zryla, ale i kytky a keřík kvalitně zasadila a obdarovala mě paprikami ze zahrádky.
Zítra vařím lečo. Už se na něj těším.
A navíc! - přivezla mi dvě skleničky vlastnoručně vyrobených džemů: luxusní meruňkový a stejně boží jahodový.
Přiznám se, že původně jsem chtěla oba nechat pro vnučku, miluje džemy, ale pak jsem si řekla, že v mé situaci bude lepší, když je zkonzumuji já.
A hned jsem si dala chleba s máslem a jahodovým zázrakem od Věrky.
Lahoda, balada.
( to o mně víte, že chovám ovce? - fotka je to stará!
konkrétně tahle ovečka/batoh je koupená ve Skotsku a doma jsem se na cedulce dočetla, že ji ušili v Číně! huu)

středa 18. září 2019

Na Labi

To máte tak,
milé KOČKY,
někdy v noci nemůžu spát a napadne mě nějaká hloupost a drží se mě ta myšlenka jako klíště,
tak třeba v noci na dnešek jsem si říkala, kolik vlastně je přehrádek a zdymadel na Labi,


tudíž jsem odpoledne sedla k počítači a pěkně jsem to brala od Hřenska proti toku -
po těch, co znám, přes ty, co mi ukázal počítač a nestačila jsem se divit.
Našla jsem jich 27!
Takové ty obyč. jezy nepočítám.
U některých byly uvedeny roky, kdy se to stavělo a tak jsem třeba u Střekovského zdymadla našla 1923-1936,
Lobkovice 1941-1945, Nymburk 1914-1924 a Les Království 1923.
Podle internetu údajně nejkrásnější je zdymadlo v Poděbradech, já osobně preferuji Les Království. Ale to je přehrada.
Kdysi jsem byla ve Tvrzi v Čelákovicích a měli tam dokumenty a fotky z doby před druhou světovou válkou, kdy se pracovalo na napřímení Labe a kdy vlastně vznikly ty tůně z původního řečiště a překvapilo mě, že se tehdy stát pouštěl do takových - jistě nákladných - akcí a když uvážíme, že prioritní byla v tom čase výstavba různých pohraničních opevnění - dnes víme,
že se spěchalo, v r. 1939 při vypuknutí války ještě nebylo vše hotové.
To je taky zajímavá kapitola dějin,
když jsme s mužem byli na Dobrošově, úplně mi vyrazilo dech, když se nějací návštěvníci ptali, proč na Náchodsku stavěli ty řopíky a další, velké pevnosti, oni totiž netušili, kde v té době bylo Německo, respektive jak vypadala mapa Československé republiky a proč tedy tamní i jiná místa byla těmito pevnostmi opatřena.
Já sice ty militárie moc nevyhledávám, ale pravda je, že mě i tahle doba zajímá a občas jsem s mužem do takových míst zavítala.
Chápu, jak bylo našim vojákům, když museli bez boje předat veškeré vybavení německé armádě!
A ukousli si i jiní okolo, Poláci, Maďaři...po druhé světové i ti Rusáci.
( jak asi bylo na začátku války mé babičce - 38 let, mé mamce - 11 let a tátovi - 13 let
co muselo těm lidem vrtat v hlavě ? )
Úplně náhodou jsme jednou objevili zajímavou pevnost u Žacléře,
neumím si představit to napětí, když tam někdo sloužil a netušil, kdy a co bude.
Když hledám občas v mapě,
nacházím těch pevnůstek na některých místech spousty. Třeba u Slavonic a jinde.
Muselo to být dost drahé, nakonec to neposloužilo zamýšlenému účelu.
To ty jezy, zdymadla a přehrady naštěstí slouží do dnešních dní a dobře.
Dokud se u nás dalo po zdymadle chodit na druhý břeh, rádi jsme koukali na plavební komoru, jak se remorkér dostal o několik metrů výš nebo níž i s uhlím.
Dnes už to možné není, průchod je uzavřen a chodí se po mostě, kudy jezdí vlak. Ani lodě s uhlím či jiným nákladem tu nevidíme. Do Chvaletic vozí uhlí asi vlaky.
A tak se s vámi rozloučím rok starými obrázky - pohled z hradu Střekova na Masarykovo zdymadlo, tudy se na druhý břeh chodit dá!
Dobrou!


úterý 17. září 2019

Ubrus

Když jsme nedávno byli ve Strážnici, městě na Slovácku,
zašla jsem se zeptat cosi do prodejny látek a hned jsem tam natrefila na zajímavý vzor na bavlně,
no, přiznám se, koupila jsem dva metry a jsem tomu ráda.


Dnes jsme si z toho udělala ubrus a protože teď na svém milém horském kole nejezdím,
alespoň se budu kochat tímto ...
Milé KOČKY,
znáte jiného blázna či nadšence,
který si dělá ubrusy sám podle nálady?
( tady nafoceno ještě s přehyby před rozstříháním a obšitím a vyžehlením )
Dnes jsme měli k obědu ,,jen,, bramboračku a lívanečky, ale hned mi to jinak chutnalo.
A do džbánu jsem před domem pořídila zadara šípky a bílé kuličky,
o kterých nevím, jak se to jmenuje, ale roste to všude.
Podzim se k nám pomalu plíží...