O zdraví

No, nevím, jak to dělám, ale něco je určitě špatně.

Nikdy jsem neholdovala alkoholu - i když jsem občas nějaké to vínko,

červené a později i bílé okusila, pivo si spíš dám jedno, občas, na výletě a obvykle jen černé.

Likér jsem si dopřála nanejvýš tak o Vánocích, tvrdý alkohol mi nechutná.

---

S kouřením jsem sekla přesně na den: 29.ledna 1982 a ani před tímto datem jsem cigaretám moc nedala, řekněme tak 4 kousky za den a ještě jsem se styděla, proč s tím nepřestanu, resp. že jsem s tím kdy začala!

S jídlem jsem to měla od malička tak, že jsem byla postrach v rodině, nejedla jsem maso a uzeniny, zato jsem měla ráda zeleninu, ovoce, sýry a tvaroh a pod., sladké a hlavně, čokoládu.

Byli jsme chudá, osmičlenná rodina a čokoláda byla málokdy, stejně, jako banány, mandarinky, pomeranče, meruňky. Zato jsme měli spoustu jablek, švestek, hrušek. Nebo ze záhonu mrkve, dýně a okurky.

Pamatuji si,

milé KOČKY,

jak jsem si často vymýšlela, že, až budu velká a budu pracovat, koupím si deset rakviček se šlehačkou a sním je na posezení.

To jsem sice nikdy neudělala, ale! byla bych toho schopna.

Tak a nyní se dostávám k tomu zdraví:

mnohé víte, že svádím boj s Vetřelcem.

Boj na mnoha frontách, snažím se jíst zdravě, málo a bojuji i babskými způsoby, třeba bylinkovými čaji a potravinami, které, údajně, podporují vyčištění organismu.

Ovšem největší zásluhu mají doktoři. Ti se snaží vyhnat tu potvoru z mého těla dost razantními způsoby a není to boj lehký ani zadarmo.

Když vám není dobře a podstupujete chemku, jste moc rádi, když máte kolem sebe vlídné a profesionální zdravotníky.

Vrátilo se to ke mně už potřetí ( 1982, 2008, 2018 ) a není mi jasné, proč si mne Vetřelec tak oblíbil?

Já jeho nemohu vystát!

Nejen chemoterapie, ale i doprovodné léky stojí hodně peněz, také zdravotníci v nemocnicích a poliklinikách stojí nějaké ty peníze, když si vezmu, že já vlastně za léčbu nic neplatím, je náš systém báječný,

( i když - pracovala jsem od 18 do 62,5 roku a něco jsem do systému nastřádala ).

Každopádně, když vidím, kolik lidí tam s podobnými problémy chodí a jsou na tom i hůř, myslím na to, kolik to stojí celkově a musí to být hodně vysoká částka!

A ptám se, proč je toho tolik mezi lidmi, že by to bylo ,,kvalitou,, potravin, co tu jíme?

Opatrujte se, milé blogerky a nestresujte se. To je první krok do pekla.

V tom mi můžete věřit!

Červený hadr

Ono se říká, že na býka působí červený hadr,

já jsem sice arénu, kde tohle předvádějí, viděla, ale jen zvenku.

Na ,,představení,, jsme neměli na zájezdu do jižní Francie čas.

---

Stejně bych tam asi nešla.

Nicméně stejně či podobně na mne působí agresívní reklama.

Zapnu počítač, najedu na svoji schránku a co nevidím:

Mountfield mi vnucuje sekačku, o mnoho tisíc levnější, než před týdnem

( ještě, že jsem si žádnou drahou nekoupila, hned by mě kleplo )

kde na mne našli adresu, netuším, nikdy jsem u nich nic nekupovala.

Deky, hračky, vánoční stromky, auta, pneumatiky, boty, čepice, náramky, to vše a mnoho jiného zboží

na mne chrlí internet a koukej si něco koupit, dokonce si dovolují jít na mne zhurta!

Vy ještě nemáte tohle a támhle to? Jak si to představujete, sleva platí jen do půlnoci!

Nejspíš si prodejci myslí, že jednají s ubožákem, který nemá vlastní názor, neví, co potřebuje a bez čeho se neobejde a na mne to dělá dojem, jako ten červený hadr na býka. Jen se rozčílím a just nic nekoupím.

Tedy, mezi námi,

milé KOČKY,

kdyby to byl norkový kožich a zlato a diamanty a drahé červené auto

( řidičák nemám, ale řidiče zatím ano )

za velmi přijatelnou cenu, asi bych se dala zlákat.

A museli by poštovné dát zadarmo!

Na mne si nepřijdou!

Stačí, že mi lepí ty jejich ohyzdnosti ke každému příspěvku na blogu.

O víře

Možná si tímto příspěvkem na svém blogu naběhnu!

Možná mě někdo nepochopí, ale zkusím to.

---

Vyjádřím svůj názor, konec konců ve svém věku už si můžu dovolit říkat, co si myslím.

Konec konců jsem vždy říkala, co chci.

Taky netvrdím, že mám vždy pravdu, ale na má slova obvykle dojde, hihi.

Nejsem klasicky věřící, v naší rodině byl křtěný jen táta, mamka byla bez vyznání.

My děti, bylo nás šest, jsme pokřtěné nebyly.

Nicméně nás naši vedli asi tak, jako bychom byli křesťani, takové to Desatero vyžadovali.

Za přestupky jsme byli i biti, táta se s tím nepáral a občas použil pásek.

Nedodržování pravidel a lži, nedej bože něco víc, byly trestány!Přísně.

Dokonce jsem jednou klečela a na rukách držela polínko.Stejně jsem neodprosila!

Mamka nás nebila, alespoň mne ne.

Od mala jsem ráda četla a jelikož jsem nemohla chodit na náboženství, dětem na vsi, kde jsme poblíž Strakonic v té době bydleli, jsem záviděla. A časem došlo i na literaturu ohledně náboženství.

A tady už došlo i na info o trestání, mučení a upalování lidí jen proto, že neměli tu správnou víru nebo byli nařčeni z čarodějnictví. Iluze o středověku vyprchávaly. Začala jsem si dělat názor na katolickou církev, byla jsem zvědavá na židovskou, na muslimskou i na ty v Indii a dál na východ. Půjčovala a kupovala jsem si knížky, jak to jen šlo a četla, hltala.

A rozhodla jsem se, poměrně brzy, ve svém mládí, nevstupovat do žádné církve ani do žádné strany, byť by byla ověnčena krásnými slovy, či skutky.

Ovšem ráda navštěvuji kostely, hřbitovy, hrady, zámky, obdivuji práci dávných architektů a dělníků.

Jednou jsem v kostele v L. vyslechla pražského kardinála, kterak tam hřímal, přišlo mi to jako kdysi za totáče, když do nás na školeních hustili někteří straníci svá moudra. Běda, když jsme položili nějakou nepříjemnou otázku!

Nemohu poslouchat někoho na slovo, když nejsem o jeho pravdě přesvědčená.

Překvapuje mne, když hlásají lásku k lidem a pak na lidi dští síru a výhrůžky, pokud nemají stejný názor.

( mají lidí plnou hubu a jde jim jen o peníze, říkávala babička )

Pozor, vážím si lidí věřících, kteří to berou vážně, jsou v tom vychováni a dodržují např.Desatero. Nepočítají s tím, že udělají nepěkný skutek a vyzpovídají se a za odříkání čehosi jim bude automaticky odpuštěno.

A tak to shrnu:

Věřím v rozum.

Věřím, že něco nad námi, lidmi, je, nějaký bůh, ale nepředstavuji si vousatého dědečka na obláčku.

Chci věřit, že bude i nadále mír, i když momentálně zase nedaleko ( v Íránu ) začínají harašit zbraně.Začít je tak snadné, ale ukončit válku tak těžké.

( ptám se, komu to prospívá? )

Věřím, že kdyby lidi přírodě nekazili její zákony, vše by bylo ok.

Věřím, že každý může zlepšit svět tím, že začne u sebe. V každém ohledu.

Věřím v lidi, v to, že těch dobrých je víc.

Věřím v ženskou sílu a obdivuji ženy, které zvládají i to, co by chlapa porazilo. Mají vytrvalost, něhu, houževnatost, obětavost.

Věřím v smysluplnost naší - evropské - kultury.

Věřím, že se slušností se dojde dál.

A dnes věřím i v to, že blogování je fajn,

milé KOČKY.

České dráhy

Jsem zvědavá, jak se ta věc s cestováním drahou vyvrbí.

Říkáte si,

milé KOČKY,

nejspíš si potřebuje babka zanadávat hned zkraje roku,

ale ne. Jen se děsím těch avizovaných změn.

---

Kdo mně zná hodně let, ví, že ráda jezdím na výlety vlakem a taky občas busem.

Nebyl problém sednou u nás do motoráčku a dojet do Kralup, tam přesednou na vlak pod Milešovku, kvečeru hopsnout úplně utahaní do vlaku v Lovosicích nebo Opárně a vrátit se domů.

Nebo jsme se postupně scházeli a ve Všetatech už celá parta jeli směr Tanvald a tam to obkroužili, vylezli na některou rozhlednu nebo se prošli podél některé říčky, případně si užili jen stínu lesa.

Co my jsme se toho napoznávali a vše jsme stíhali procestovat vlakem.

Nyní, po všech těch letech věrnosti vlakovému cestování se dovídám, že nějaká chytrá hlava vymyslela, že se bude jezdit různě. Část cesty bude přepravovat vlak Českých drah, pak se přestoupí na jiný spoj od jiného dopravce, platit se bude ve vlaku, zpoždění prý už bývá samozřejmé, přípoje údajně nenavazují, co je na tom nového?

Začínám se v tom ztrácet, bývaly doby, že jsem si našla v Jízdním řádu spojení a všechny účastníky výletu obeznámila s tím, kdy a kam mají nastoupit a jakou koupit jízdenku.

Pamatuji se, že za mého mládí jsem jela z Děčína až do Plzně jedním rychlíkem a tam jsem přestoupila na vlak do Č.Budějovic a u příbuzných v Jižních Čechách jsem byla pohodlně a relativně brzy. Také jezdíval rychlík Liberec - Cheb. Zkuste tu trasu jet dnes!

( už budu jako moje babička kdysi, když vzpomínala na dobu, kdy se platilo krejcary, hihi ).

Nejspíš si řeknete, co ta babka má, proč nejede s manželem autem,

nic proti tomu,

ale někdy je to lepší tím vlakem, když nás je víc a někteří si chtějí dát na výletě pivčo.

Budu se muset vypravit na ,,dráhu,, a popovídat si s paní pokladní a nechám se informovat, abych nepodléhala fámám, nicméně kamarádka Marcelka, která u nás byla včera, mi líčila hrůzostrašné zvěsti, jak chtěla jet z Prahy do Turnova!

Nakonec to vzdala a jela úplně jinam.

Vesele do začátku

Dnes si nedávám žádná předsevzetí a nechávám první den roku plynout v pohodě.

Jako každý rok v tento den jsme pojedli zelňačku, čočku,

já si po chvilkách čtu novou knížku a i káva s cukrovím byla.

---

Venku svítí sluníčko,

občas odpovím na nějakou tu smsku.

Ráno jsem si malinko přispala, nikdo mne nikam nehoní,

nemám já se báječně?

Dokonce jsem si poseděla v ušáku a zírala na stromeček, na ozdoby,

dokud má tu možnost krášlit náš obývák.

( kdo ví, kdy mne napadne ho odstrojit? )

Už jsem stihla shlédnout pořady, které mi v mé nepřítomnosti manžel nahrál:

Toulavku, Objektiv a dva díly Marie Terezie, dnes večer se hodlám podívat na nově natočený díl -

už třetí pokračování jejího příběhu.

Jo,

milé KOČKY,

líbilo by se mi někde na horách, ve vyhřáté chatě s výhledem na zasněžené pláně a do údolí,

na smrčky, zapadané sněhem,

ale doma se mi také líbí.

Aby ne.

pozn.:

( po půlnoci jsem si na mobilu všimla data, které vypadalo zajímavě: 01.01.2020 )